Jsem Pražská buzna

Jmenuju se Milan. Je mi 25 let, bydlím v Praze a jsem teplej. Před doktory gay, před kamarády buzna, před Lukášem ze základky “stejně špinavej buzík, jako je on sám, ale kterej si to na rozdíl od něj umí alespoň přiznat”.

Milan je pro buznu hrozný jméno. Milan. Gay Milan. Mé jméno je pro mě horší trest než to, že jsem teplej (bejt teplej je vlastně dost super). Nechal bych se přejmenovat, ale nesnáším chození na úřady. Jednou jsem chodil s klukem, co se taky jmenoval Milan. Bylo to peklo a myslím si, že jsem s ním rozešel trochu i z toho důvodu, jak se jmenuje. Když jsme si to na jedné kamarádově kolaudačce rozdávali v jeho ložnici, zaslechl jsem rozhovor hostitele s jednou naší společnou kamarádkou:

“Nevíš, kde jsou Milan s Milanem?”
“Milan? Jo, Milan! Milan šuká s Milanem ve tvojí ložnici!”

Veškerý sexuální apetit v tahu. Vlastně díky bohu, protože dveře ložnice se rázem rozrazily a já i Milan jsme byli vykopnuti ven. Já jsem se stihl oblíknout alespoň do boxerek, ale Milanovo péro viděla nejmíň polovina hostů. Dobře mu tak, byl to debil.

No. Teď jsem single. Už něco přes měsíc. A nemám co dělat, tak o tom, jak jsem single, píšu blog. Po Milanovi jsem si odbyl ještě dva další prakticky nefunkční vztahy a jeden fakt dobrej, kterej trval skoro dva roky. Takže teď funguju střídavě jako nadšená single buzna, která vymetá Friends a Termix, užívá si hromadu nezávazného sexu a pije spoustu drinků, a střídavě jako nešťastná single buzna, která brečí doma do polštáře. A pije spoustu drinků. Doma to je mnohem levnější a navíc vám nehrozí žádná pohlavní nemoc. Jen se z toho hůř fotí na Instagram.

Takže buď dělám tohle, nebo chodím do práce. Jako správná buzna pracuju v reklamě. Dělám accounta. Pokud nevíte, co to je, nemusím říkat kde, nic vám to neřekne. A pokud jo, tak máte stejně smůlu, protože chci psát alespoň chvíli inkognito. Už se totiž nemůžu dočkat, až za mnou přiběhne nějaký kolega a vyhaleká na mě:

“Ty vole, Milane! To jsi ty? Ta Pražká buzna? Ty jsi kokot, že sis tam ani nezměnil jméno. Takhle si žádnýho kluka nenajdeš, ty pamrde!”

Moc se na to těším.

Zatím tedy o tomhle blogu teď vím jenom já a moje kolegyně, která po mně ty cancy čte a opravuje mi tam chyby, protože umí líp česky než já. Tvrdím jí, že já jsem zase lepší na matiku, ale není to pravda, minulý týden jsem se v Albertu nechal okrást o pětikilo.

Prý mi tam schválně pár chyb nechává, aby to působilo věrohodně, ale já si myslím, že je jen líná to číst pořádně. To ale nemůžu napsat, jinak by to po mně už nečetla vůbec.

Stejně jsem to napsal, přišlo mi to důležitý. Zítra se jí za to omluvím a koupím jí čokoládu. Půlku jí ale sežeru, taky teď nikoho nemá, tak si nemůže dovolit bejt tlustá.

PB

Přezdívka Spim_jen_s_peknymi_kluky byla už zabraná

Minulý týden jsem se konečně rozhodl vrátit zpátky na iBoys. Poté, co jsem dva roky neviděl ani přihlašovací obrazovku, to vyžadovalo kopec odvahy. Je to jako když stojíte před nějakým fetish klubem a odhodláváte se vstoupit dovnitř. Víte, že tam bude málo světla, spousta slizkejch chlapů a že to tam bude asi i trochu smrdět, ale slíbili jste kamarádce, že jí u barmana vyzvednete foťák, který si chce půjčit na dovolenou.

Jediný rozdíl je, že z fetish klubu jste za pár minut pryč, takže stačí odmítnout jen pár nabídek na sex bez gumy, kuřbu s výstřikem či čuchání ponožek. Na iBoys tohle máte každý den. Naštěstí si ale po pár dnech začnete zvykat.

Druhy buzen jsou na iBoys víceméně tři. Jedny tam mají profil řadu let a stále doufají, že si tam najdou životní lásku, se kterou si koupí favorita a pojedou na dovolenou k třeboňským rybníkům (nebo alespoň na Šeberák, Třeboň je drahá). Jsou většinou tlustí a hnusní a oblečení nakupují v Lidlu, když tam probíhá týden fleecových mikin.

Na profilu mají napsaná různá životní motta. Většinou to jsou šílený sračky o lásce, naději a přátelství. Chtěl jsem sem hodit nějakej příklad, ale nerad bych tomuhle blogu srážel úroveň hned na začátku. Ti obzvláště tlustí pak ohromují citáty Haliny Pawlovské. Často ještě uvádějí, že nešukají jen tak s někým (správně by mělo být, že nešukají s nikým, protože s nimi nikdo šukat nechce). Alespoň si pak můžete připadat prémiově, když se ožerou a ve dvě ráno vám napíšou, jestli nechcete vykouřit péro.

Druhá skupina jsou nadržený buzny, který tam taky mají profil už řadu let. Ve chvíli, kdy jim vypadají vlasy a zjistí, že už v jejich městě není nikdo další, koho by ojeli, se nenápadně přesunou do první skupiny.

Část z nich je férová a posílá už v první zprávě fotku péra. Druhá část se svoji nadrženost snaží skrývat. Nicméně vzhledem k tomu, že krev nahrnutá do penisu poněkud oslabuje myšlenkové pochody, nezbývá jim moc kapacity pro nějakou invenci. Dobrá čtvrtina lidí na iBoys jsou tedy maséři. “Masáž zad za 300 Kč, pro kluky do 23 zdarma. V případě vzájemných sympatií možno až do vyvrcholení” není žádná neobvyklá nabídka.

Většina těchto buzíků razí zásadu, že bez gumy spí jenom s lidmi, kteří se jim líbí.

Krásní lidé se nemohou nakazit AIDS. Toto zjištění mě dost uklidnilo.

No. A třetí část jsou lidi jako já. Nejsou na iBoys moc dlouho a i když pravděpodobně trpí maniodepresivní psychózou nebo jinou běžnou teplou psychickou nemocí, dají se označovat za normální. Bohužel velmi brzo mají tendenci inklinovat k jedné z předchozích skupin.

Já sám jsem se ještě nerozhodl, kam se po čase přesunu. Možná budu masér, který při masírování cituje Halinu Pawlovskou. To mi přijde progresivní.

PB

Koupil mi dvě malý piva

Včera jsem měl rande. Nebylo to vlastně plnohodnotný rande, který by mělo potenciál dlouhodobýho vztahu nebo alespoň dobrýho sexu. Byla to schůzka, střetnutí. Něco takovýho. Nejpřesněji to vystihuje fráze, kterou jsme to celé jeden večer otevřeli: “Tak, kdy už se konečně uvidíme naživo, Milane?” Brr, Milane. Ale protistrana se jmenovala Šimon, což je ještě horší než Milan. Kdyby jednoho z nás chtěla sbalit matriční úřednice, určitě si vyrazí spíš se mnou.

Ani nevím, kde jsem k Šimonovi přišel. Je to kluk z kategorie “saved for later”. Každá buzna takovou kategorii má, alespoň si to myslím. Jsou to kluci, se kterými jste si psali několik let zpátky na iBoys, líbili se vám a protože jste byli nadržení a chtěli jste (pomyslně) masturbovat nad jejich fotkami, tak jste svolili k uzavření Facebookového přátelství.

Šimon je jeden z takových. Znám ho už asi tři roky. Takový ňouma, avšak v jeho tehdejším věku se mu to dalo tolerovat a navíc byl hrozně pěkný. Než ale stihlo dojít k nějakému kontaktu sliznic (nebo aspoň k potřesení rukou), naskočil jsem do jiného vztahu a o Šimona jsem ztratil zájem. Vlastně jsem ho už nikdy zpátky nezískal, protože za tu dobu se změnil z roztomilého zajíčka na chlápka s vizáží nastávajícího otce a vypadávajícími vlasy. Jeho nejnovější fotky na Facebooku jsem začal používat ke zcela opačnému účelu než původně – kdykoliv jsem potřeboval, aby mi rychle opadla ranní erekce.

A tak mě Šimon na začátku týdne pozval na “rande”. A protože jsem debil, tak jsem se neobtěžoval s vymýšlením žádné výmluvy.

Včera, v nastalé panice, kdy mi došlo, že se mi to celé jen nezdálo, jsem se pokusil se mu znechutit alespoň tak, že na něj budu protivný. Většinou mi to nedá moc zabrat a skoro na všechny to bezpečně zabírá.

Ne na Šimona.

“Tak co, Milane, sejdeme se teda dneska v sedm na Míráku?” napsal mi na FB Chatu.
“To je dneska? Uvidím, jak to stíhám, kdyžtak tam počkáš, ne? Do půl osmý tam snad budu.”
“Jasně, budu tam od sedmi a počkám, není problém. Kam půjdeme?”
“Hele, nejlépe do nějakého pajzlu, teď před výplatou nemám vůbec peníze.”
“To je v pohodě, zajdeme do Mlsného kocoura, kocoure. Pozvu tě.” Kocoure?!
“No, dobře, ale nebudu mít moc času, maximálně tak hodinu a kdoví, jestli vůbec. Klidně to necháme na jindy.”
“V pohodě, těším se na tebe, budu v sedm na Míráku.”

V tom jsem raději zaklapl počítač a vyběhl ven na cigáro. A pak ještě na jedno. A nebudu kecat, i na třetí. Na chvíli mě totiž napadlo, že stihnu do sedmi umřít na rakovinu plic a že to je rozhodně lepší plán než rande se Šimonem.

Nepovedlo se, cigarety už dávno nejsou takovej průser, co bejvaly. Šimona jsem potkal přesně 19:37. V 19:38 mi pak nadšeně oznámil, že už nám udělal rezervačku v nekuřácký, NEKUŘÁCKÝ, části. Museli jsme si pospíšit, protože už možná propadla.

Naštěstí už skutečně propadla. Naneštěstí v tý hospodě nikdo nebyl, tak nám dali jiný stůl. Taktéž v nekuřácké části, protože kuřácká byla zadaná pro soukromou akci. V tu chvíli jsem pochopil, že se to celé asi doopravdy mělo stát, a že je Šimon třeba ve skutečnosti hrozně sympatický a milý kluk. Rozhodl jsem se, že nebudu takový cynik a dám mu šanci.

Sympatický a milý kluk. To jsou přesně slova, kterým byste Šimona nikdy nepopsali. Nejenom, že byl neskutečně nudný, divně páchnul a pokoušel se mi během čtyřiceti minut asi šestkrát jakože omylem položit ruku na ruku. To bych celé možná ještě skousl, přetrpěl a druhý den se mu omluvil za to, že nepřeskočila jiskra.

To jsem ale nemohl udělat, protože přesně ve 20:26 se mi Šimon přiznal, že teď partnera ve skutečnosti už má, ale že mě chtěl vidět, aby mi mohl nabídnout jedno fakt výhodný životní pojištění. V tu chvíli se mu dokonce povedlo otřít svůj malíček a můj palec.

Chvíli jsem ho poslouchal, a pak jsem mu řekl, že si to rozmyslím venku na cígu. Byla zima, tak jsem se oblékl do kabátu, ve kterém jsem přišel. Venku jsem si zapálil, nasál kouř, vydechl… A vydal se na metro.

Šimon mě konec konců pozval a já si stejně už nějakou dobu chtěl pročistit seznam přátel na Facebooku.

Já vím, jsem sráč. Ale Šimon větší.

PB

Jak se volá na homosexuály?

Facebook nerad nazývá věci pravými jmény, a tak mu pseudonym Pražská buzna přišel ekvivalentní se jmény Adolf Hitler nebo přinejmenším Zdeněk Troška. Není tomu tak. Označení buzna je naprosto generický. Někdy dokonce hravý a laškovný. Je to něco, jako když jsem kolegovi dneska řekl, že je debil. Mohl jsem sice říct, že je trdlo, ale to by nemělo ten správnej vodpich a za debila bych byl já. Na druhou stranu jsem mu ani nevynadal do kokotů, takže se neurazil a ty slibované letáky klientovi poslal.

Takže mám nový Fejsíčko. Lajkujte rychle, než mi to znova zruší.

A teď vítejte v kurzu “Jak volat na buznu, aby jí to nenasralo 101”.

buzna – To jsme si teď vysvětlili. Dál.

gay – Před doktory a rodiči. Možná. “Hele, mami, já jsem buzna.” zní přecijen trochu nevhodně.

homosexuál – Pouze na koncertech Roxette a jedině se správnou francouzskou výslovností.

buzík – NE! Buzík je nagelovanej kindouš, kterej doufá, že díky soutěži Československo má talent dobude svět a bude se moct nechat píchat od Ondry Brzobohatýho. Zpívat neumí, ale jeho tlustý kámošky mu tvrdí pravej opak.

buzerant – NE! Protože bejt buzerant je proti přírodě a buzeranti jsou devianti. Najděte si to na Novinkách, tam toho o tom píšou spoustu.

homouš, teplouš – NE! Protože to zní jako pletenej návlek na varlata z Mimibazaru.

homokláda – Klidně. Otázka “A nesere tě, že jsi homokláda?” je mnohem snesitelnější než “A nebyl bys raději, kdybys byl, no, normální?”

kuřbuřt – Jasně. Většina buzen miluje kouření buřtů a bylo by pokrytecké se to jakkoliv pokoušet zakrývat.

řiťopich – To je i každej druhej heterák, a tak je tohle označení dost zavádějící.

homosexualista – Licence na používání tohoto označení vypršela v roce 2013.

Anebo buznám prostě říkejte jménem. Většinou na to slyší. Pokud se teda nejmenují Milan.

PB

Valentýn v gaybaru

Valentýn je díkybohu tak samoúčelnej svátek, že mě ani nepřepadaly žádný deprese kvůli tomu, že jsem zrovna 14. února sám. Přesto jsem ho tak nějak oslavil. Koupil jsem si krabici čokolády, sežral jí a večer se vydal omrknout Valentýnskou párty do TerMAXu. Jelikož se tenhle klub v minulosti asi dvakrát nebo třikrát jmenoval Valentino, přišlo mi to tak nějak tematické.

Řada buzen dává Valentýnu zvláštní význam. Je to pro ně šance najít partnera na celý život nebo si užít alespoň Valentýnský sex na jednu noc. Ten oproti sexu a noclehu obsahuje navíc i snídani.  Výhled na večer byl tedy slibný.

Dorazil jsem chvíli před půlnocí, kdy v klubu kromě kýčovité zamilované výzdoby byli už i nějaký lidi. Objednal jsem si Morgana a chvíli pozoroval.

Začala hrát Shakira. Nenávidím Shakiru.

Osazenstvo v gay barech nebývá příliš pestré. Žádná duha. Jakože fakt vůbec. Leták z Kauflandu je pestřejší. Včerejší večer nebyl žádnou výjimkou.

Jak už bývá zvykem, nejpočetněji byli zastoupeni podivní týpci, kteří postávají po chodbách, pijí barevné drinky a ve všudypřítomných zrcadlech si každé tři minuty kontrolují účes. Čas od času odběhnou k baru nebo na záchod, kde se zdržují podezřele dlouho, případně se ujistí, že jim nad těsnými kalhotami dostatečně vykukují boxerky Calvin Klein.

Jeden z takových se mě skoro celý včerejšek držel, mrkal na mě a vždy postával tak, aby na mě měl dobrý výhled. Pustilo ho to až poté, co se vedle mě postavil k pisoáru. To se mě trochu dotklo.

Zaměřil jsem tedy svoji pozornost jinam. Chvíli jsem se bavil pohledem na partu nesmělých študáků, vizáží matfyz nebo přírodověda, těžko říct, kteří popíjeli pivo, mlčeli a jít tancovat se odvážili jen na plácek vedle stolu. To mi od nich přišlo velmi rozumné. Asi jim došlo, že si zapomněli po odpoledním výletu převléknout rejoicky a trička se seriálovými hláškami.

Začala hrát další skladba od Shakiry. Já opravdu NENÁVIDÍM Shakiru!

Mnohem větší pozornost budili jako obvykle čtyřicátníci s odbarvenými vlasy a elastickými tričky velikosti M. S postavu velikosti XL. S kamarády o nich mluvívám jako o “nedotknutelných”, protože se jich nikdo nechce dotknout.

Lacinej fór, já vím.

Úplným opakem (jakože bych se jich rád dotýkal celou noc, klidně i dvě) byli heteráci, kteří do buzinců pokaždé kolem jedné druhé ranní zabloudí, ať už dobrovolně (“Jen tak z hecu, klucí.”) nebo omylem (“Chlapi, tady je ňák málo kund, nemyslíte?”).

Opět mi to přišlo nefér. Nejenom, že začala hrát Rihanna, která je jen o něco málo lepší než Shakira, ale zase jsem se během večera nejmíň třikrát platonicky zamiloval. Pokaždý to byl nějakej heterák. Asi si koupím kočku. A to kočky nenávidím. Skoro jako Shakiru.

No. No a pak jsou v buzincích taky lidi jako já. Vlastně trochu zoufalci, kteří se ale tváří hrozně nad věcí. Celý večer plánují, že se seznámí s někým použitelným. Kolem třetí ráno pak už doufají i v to, že skončí u někoho v posteli, protože není nic horšího než odcházet z diskošky ve čtyři ráno a jít usínat sám za východu slunce zpěvu ptáků.

A proto jsem raději odešel už ve dvě. Bál jsem se, že si někoho odtáhnu domů a ráno budu muset dělat tu Valentýnskou snídani.

PB

Pozvánka na kafe není rande

Tak mi včera volal Pavel. Prý jestli je pravda, že jsem zase single a že mě sice už nemá na Facebooku, ale když byl s Michalem posledně na drinku, tak mu o tom říkal. A že teď si mě zase našel na iBoys, kde sice nemám vyplněný, jestli mám vztah, ale i tak… Takže to určitě musí být pravda.

No, je, to už víme. Pavel je můj bejvalej. Patří do skupiny otravnejch bejvalejch. Aby bylo jasno, buzny mají takové středisko, kde se vždycky, když se nějaká z nich rozejde, rozsvítí růžový majáček a všichni bývalí dotyčného jsou o tomto rozchodu okamžitě informováni, kdyby chtěli znovu zkusit svoje štěstí. K tomu navíc dostanou i zprávu o tom, jestli jejich ex nepřibral nebo neztratil moc vlasů. Celé tohle centrum sídlí v Teplicích. Buzny mají zvláštní smysl pro laciný humor.

Služba to je placená, ale většina gayů za to to pětikilo ročně dá. Pavel je ale socka a lůzr, takže se zprávu o mém rozchodu musel dozvědět až od Michala.

Nemám to srdce lidem zavěšovat. Sám mám z telefonování docela vítr, takže veškeré snahy o navázání telefonických rozhovorů obdivuju a podporuju.

“No. Jo. Rozešli jsme se,” zněla moje první odpověď. Mezi jednotlivými větami byly tak dlouhé pauzy, že by se do nich klidně vešel i nějaký kratší reklamní blok.
“Jéé, to mě mrzí. A máš už někoho dalšího?” snažil se Pavel předstírat soucit.
“Ne. Vlastně mi to teď docela vyhovuje.”
“Fakt? A nezašel bys na kafe.”
“Někdy určitě,” lhal jsem.
“A co teď? Jsem u tebe před barákem. Bydlíš furt tam kde posledně?”
“Eeeee, bydlím, no,” nelhal jsem. Bohužel.
“A jsi doma?”
“Jo, no,” nelhal jsem podruhé. Protože jsem debil.
“Tak pojď ven, počkám tady.”

Mrtvá babička, křeček s příušnicemi, nedostatek laku na vlasy… Mohl jsem si vymyslet STOVKY výmluv, ale já místo toho skutečně sešel dolů.

Abych to trochu objasnil, vztah s Pavlem vlastně ani nepočítám. Byli jsme spolu přesně 44 dní, což spadá pod tříměsíční zkušebku, po které se dá už mluvit o nějakém vztahu. Byl a pořád je hrozně sexy, dokonce jsem si s ním i dobře rozuměl. Po těch 44 dnech se na mě ale vysral, protože se vrátil k bejvalýmu. Sice se po měsíci znovu rozešli a Pavel dolejzal, ale to už jsem měl nějakou svoji hrdost. Kdybych ji neměl, nedovolili by mi v Termixu tancovat na pódiu, mají na to přísný regule.

“Tak kam zajdeme?” ptal se.
“Nevím, prostě pojďme, na něco narazíme.”

A tak jsme šli. Popravdě, asi hodinu. Nedokážu ještě pořádně vyhodnotit, jestli to bylo příjemný, nebo jestli jsem ještě nevystřízlivěl z víkendu. Mluvil spíš on. Já jsem tak nějak přikyvoval a vstřebával ty jeho o pravdy životě a o tom, jak změnil školu, a o tom, že Stage už není, co bejvala.

Měl pravdu, není.

Snažil jsem se našemu rozhovoru nevěnovat příliš velkou pozornost. Čerstvě rozešlé buzny jako já jsou křehké jako kondom namočený v oleji. Pod salvou emocí pak dělají kokotiny. Vrací se ke svým předchozím ex, pořizují si zvířátka a chodí na koncerty Kylie Minogue. A nejbližší evropský koncert Kylie je až v červenci někde v Dánsku a já teď fakt nemám kapitál, abych si to mohl dovolit.

Nakonec jsme tak nějak přirozeně skončili v Albertu v Palladiu, kde jsem si při té příležitosti udělal nákup na večeři. Zvažoval jsem, že uvařím pravou boloňskou omáčku a jako dezert připravím domácí tiramisu. Nakonec jsem si ale koupil dva rohlíky a deset deka turisťáku.

“Tak co, zajdeme na to kafe někde tady?” zeptal se Pavel za pokladnami.
“No, víš, já tě asi špatně pochopil s tím kafem,” odpověděl jsem a ukázal jsem mu sklenici Nescafé, kterou jsem přihodil do košíku, navzdory tomu, že instantní kafe nepiju už asi tři roky.
“Milane, ty jsi fakt kokot. Tak se ozvi, až budeš mít lepší náladu,” řekl, celkem přátelsky, a ztratil se někde mezi stánky s oříšky v čokoládě.

Měl pravdu. Jsem kokot. Protože nevím, co teď s tím instantním kafem budu dělat. Asi mu ho vnutím, až mi za dva týdny zase bude stát pod okny.

PB

Na rozdíl od heteráků…

Včera večer jsme na pivu s kolegy začali rozebírat gay porno. Heteráky gay porno většinou hrozně zajímá jen do chvíle, než se dovtípí, že na tom vlastně není nic k popukání. Že tam není víc chobotnic než ve straight pornu a že se i v gay pornu objevují klišé jako “Dobrý den, přivezl jsem vám pizzu a shodou náhod jsem i opravář komínů. Nepotřebujete náhodou protáhnout komín?”

Přesto jsme se dopracovali k několika detailům, podle kterých je mnohem lepší být buzna a dívat se na buzní porno než být heterák a koukat se na hetero porno:

1. Na rozdíl od heteráků, se vám nestane, že narazíte na porno, kde se vám nezamlouvá anatomie některého z přirození. Oproti frndám jsou péra vesměs stejná.

2. Nesere vás, na rozdíl od heteráků, že má někdo z borců lepší tělo než vy. Stačí vám, že si můžete představovat, že s ním šukáte.

3. Nesere vás, na rozdíl od heteráků, že má někdo z borců lepší péro než vy. Stačí vám, že si můžete představovat, že s ním šukáte.

4. Na rozdíl od heteráků vás nevyděsí, když v pornu poznáte svého souseda/spolužáka/kolegu. Naopak vás potěší, že se tak zvyšuje možnost, že se vyspíte s někým, u koho jste s tím nepočítali.

5. Na rozdíl od heteráků, vás neznervózňuje, když se uděláte ve chvíli, kdy kamera detailně zabírá obličej jednoho z borců.

Nicméně, ve chvíli, kdy už se schylovalo ke standing ovations a na drátě byla Hanka Zagorová, aby mi poblahopřála, jsem vytáhl několik věcí, ve kterých to máme my buzny oproti heterákům z hlediska sledování porna dost na pytel. Na pytel, ne na šourek:

1. O tom, že jsou buzny z hlediska nákazy HIV riziková skupina, ví i vaše máma. Na rozdíl od heteráků vás tedy i v pornu může šukání bez gumy poněkud znervózňovat.

2. Když zjistíte, že má někdo z protagonistů kozy 5 a větší, nepovažujete to, na rozdíl od heteráků, za dobrou zprávu.

3. Pokud se rozhodnete dívat na porno s kamarádem a nic víc se z toho nevyvine, vnímáte to na rozdíl od heteráků jako nepovedený večer.

4. Na rozdíl od heteráků vám nemusí být úplně příjemné, když ve videu někdo heká jako ženská. Případně dokonce nosí dámské prádlo.

5. Na rozdíl od heteráků nikdy nezažijete šokující zvrat v příběhu, když péro skouzne do špatný díry.

Nemáme si zkrátka co závidět.

PB

PS: Hanka mi stejně nakonec zavolala. Je to vnucka.

7+1 typů gayů, se kterými byste si nikdy neměli nic začínat

Sobota byla dost pruda, celou jsem proležel v posteli s několika lahvemi vína. Nemám tedy žádný nový zážitky, kdy by mě někdo ztrapnil, nebo kdy bych někoho ztrapnil já. Rozhodl jsem se tedy alespoň sebrat své mnohaleté zkušenosti a připravit pro vás, buzny jedny nadržený, seznam 7+1 lidí, se kterými byste za žádných okolností neměli randit. Je to trochu Čilichili stálj, ale tam to funguje, takže by bylo homofobní, kdyby tady ne:

1. iBoys maniak
Na seznamce má už profil od roku 2008 a od té doby si nenašel vztah, který by mu stál za to, aby ho zrušil. V návštěvní knize má dva roky starý zprávy, ze kterých je patrný, že většina fotek na jeho profilu bývaly snímky péra a břišních svalů, které už teď ale nemá, takže má na většině fotek detail oka. Jako headline profilu má něco o tom, jak už konečně chce najít tu pravou lásku, ale v kolonce “co hledám” má pro jistotu vyplněno i “sex na jednu noc”. Používá iBoys smajlíky – :s) :sP – i na FB chatu a je to prostě celkově kretén.

2. Student uměleckých oborů
Nic proti takovým, ale je velice pravděpodobné, že to bude hipster. A jelikož hipsterů je všehovšudy asi pět druhů, je statisticky vysoká šance, že ho nerozeznáte od poloviny Náplavky a spácháte nevěru, aniž byste to zamýšleli. Navíc bude mít pravděpodobně hodně divný kamarády a bude si je furt tahat domů, kde s nimi bude rozebírat, jestli je Madonna vintage, nebo retro.

3. Svalnatec
Do posilovny chodí šestkrát týdně, sedmý den běhá ve Stromovce. Kromě toho, že vám velmi pravděpodobně bude neustále kecat do toho, co můžete a nemůžete žrát, si bude svůj sixpack i ve chvíli, kdy budete spolu chodit, házet na Instagram. Vás pak bude zbytečně stresovat, že to má víc lajků než vaše společná fotka z výletu na Karlštejn. V posteli navíc nebude vůbec cuddly a při mrdání bude ze zvyku vzdychat a funět, jako když je na bench pressu.

4. “Normální kluk”
Kdokoliv se vám představí jako normální/obyčejný kluk/chlap, je se stoprocentní pravděpodobnostní tak nudnej, že při setkání s ním uslyšíte šedivět svoje vlasy. “Normální kluci” považují za vhodné konverzační téma pořadí zastávek na trase Spojovací-Opatov nebo slevové akce v Lidlu. Když vám něco vyprávějí, zaměřují se na každičký nepodstatný detail. Jejich péro je většinou taky “normální”, takže malý, a šukají jen na misionáře.

5. Pojištěnec
Člověk, který ani po půl roce vztahu nepřestane používat iBoys, Grindr, Tinder, Scruff, Growlr, GayRomeo, Badoo a kdoví co ještě. Argumentuje tím, že tam má spoustu kamarádů, na který nemá jinej kontakt, případně, že prostě jen rád poznává nový lidi. K poznávání nových lidí podle něj patří i lajkování fotek borců ve spodním prádle. Za těch šest měsíců už vás pravděpodobně tak třikrát podvedl. A až si najde dalšího kluka, bude ho klidně podvádět s vámi.

6. Macho gay
Razí filozofii, že jeho sexuální orientace ho nijak nedefinuje, a tak o ní nikdo nepotřebuje vědět. Při čekání na tramvaj ho nemůžete chytit za ruku nebo mu dát pusu, když si začnete zpívat Starships od Nicki Minaj, dramaticky obrátí oči v sloup. Prague Pride považuje za pochod úchylů a lidí, s nimiž se nechce ztotožňovat. Pokud mu je 30 a víc, tak dost pravděpodobně ještě bydlí u rodičů, kde maminka s napětím očekává, až si do svého pokojíčku konečně přivede nějakou slečnu.

7. Bisexuál
Bisexuálové jsou jako piccolo. Neexistují. Již od roku 1976 je bisexualita pouze výmluvou buzen na středních školách. Po každém sexu s mužem si bisexuál vleze na Instagram a olajkuje alespoň 20 fotek kozatejch a prdelatejch bitches ve spodním prádle, aby náhodou nesklouzl do kategorie “gay”. Vyšším levelem jsou už jen bisexuálové, kteří chtějí spát jen s jinými bisexuály. Protože spát s buznou by bylo moc teplý a s druhým bisexuálem si pak po šukání můžou popovídat, že péro je sice fajn, ale kunda je prostě kunda, kámo.

+1 Milan
Protože Milan je nevyrovnaná buzna, která si po rozchodu musela založit blog, aby to vůbec nějak přežila. To pro vás rozhodně není dobrá partie.

PB

Potkali se na Břevnově

“Ahoj Milane!” vrazí do mě někdo na ulici.
“Ehm, čau, jak se máš?”
“Dobrý, co ty?”
“Ale jo, znáš to…”
“No, hele, pokecáme někdy jindy, jdu teď za Romanem a už tak jsem ve skluzu, tak se měj.”

Kdo je kurva Roman?!

Vesmír je sráč. Je nastavenej tak, abyste se nejmíň rok po rozchodu potkávali se svým bejvalým naprosto všude. Obzvláště tam, kde to nejmíň čekáte. Rozhodně se nemusíte vyhýbat kavárně, kam jste jste s ním a společnými kamarády chodili několikrát do týdne po práci. Ačkoliv tam i po rozchodu budete oba chodit stejně často, nikdy tam na sebe nenarazíte.

Zdaleka nejnebezpečnější jsou části města, kde jste nikdy předtím nebyli, obchody, kde jste nikdy nenakupovali, a hospody, kde jste se ani jednou v životě neožrali.

Já na svýho ex narazil v pondělí na Břevnově, když jsem si tam byl vyzvedávat v jednom eshopu nějaký věci. Jelikož to nebyla žádná extra levná dilda, která bych vám mohl doporučit, nemusí vás vůbec zajímat kde a co.

Daleko víc než střetnutí samotné mě ale zaujal ten Roman.

Pokud je Roman nějaký jeho kolega, tak bych ho měl znát, protože u kolegů nás obou jsme si vedli poctivé záznamy, s kým z nich bychom šli do trojky.

Pokud je Roman nějaký náš kamarád, tak bych rozhodně měl promazat friendlist na Facebooku, protože žádného Romana neznám a žádný Roman mě nezajímá. Teda pokud to není pěkná buzna, ale to bych si pamatoval.

Pokud je Roman někdo, koho neznám, a šel s ním na Rande, tak proč by mi to říkal? Dohodli jsme se na nekonfliktním rozchodu a tohle by byla jasná provokace. Kdybych to řekl klukům na baru ve Friends, tak by mu za to nejmíň půl roku točili podmíráky.

Pokud je Roman… Už mě nenapadlo, kdo by mohl Roman být. Abych sám sebe uklidnil, rozhodl jsem se, že Roman je pes. Vážně. Jedna z kolegyň mého ex má několik psů, kterým dala různá, velice nepsí, jména. A teď jednoho z nich, Romana, potřebuje pohlídat. Pes Roman, seems legit.

Iluze psa Romana mě uklidnila natolik, že jsem se už znovu začal těšit, až se večer vyseru na celej svět, vypnu si mobil a zavrtám se do peřin, kde budu až do usnutí sjíždět to nejdivnější porno, který na internetu najdu.

ROMAN!

V tu chvíli mi ale došlo, kdo je do prdele Roman! Roman je jeden z mých neúspěšných randících pokusů z minulých dob. Respektive já jsem jeho. Byl to sympatickej a hezkej kluk, hrozně milej. Neměl jsem žádnej racionální důvod, proč si s ním něco nezačít, ale prostě tam tehdy nepřeskočila jiskra.

Později jsem zjistil, že to chvíli poté zkoušel i na mýho bejvalýho, ale než se stihlo něco rozvinout, podařilo se mi svého ex okouzlit dřív a víc a líp. Od té doby jsme se s Romanem náhodou potkali jenom na loňské Prague Pride, kde jsme společně sledovali, jak u stánku kožeňáků učí padesátiletí borci dvacetileté zajíce svazovat jeden druhého do kozelce.

Moc jim to nešlo. Svazovaný po chvíli začal vypadat jak štangle uheráku.

A pak jsem ho potkal ještě minulý týden na párty, kde jedna z fakult Karlovky, už nevím jaká, mám v nich bordel, zahajovala nový semestr. Tam mi Roman přišel ještě hezčí, milejší a sympatičtější než před roky. A říkal jsem si, že až si odbudu tu zákonem danou dobu, během které musím být single, rád s ním zajdu na regulérní rande.

Krom toho ale moc dobře vím, mám svý zdroje, že můj ex na tu párty dorazil asi půlhodinu poté, co jsem já odešel.

Je vám jasný, co se tady děje?

Vesmír není sráč. Vesmír je čubka. Čubka jménem Romana.

PB

Protože bydlet sám je boží

Když s někým chodíte řekněme přes rok, je dost pravděpodobný, že se k sobě i nastěhujete. Pak se spolu ale rozejdete, a to vás čeká všechny, a musíte si shánět nový bydlení. Když si uvědomíte, že většina vašich kamarádu, se kterými jste bydleli na vejšce, už bydlí se svými partnery a partnerkami, s nimiž se stejně rozejdou, to už jsme si vyjasnili, nezbývá vám nic jiného než si najít byt jen a jen pro sebe.

A bydlet sám a bejt single je hrozně super…

Můžete si domu vodit, koho chcete, ale na druhou stranu budete až překvapivě často doufat, ať už vypadne. A ani se nebudete moct vymluvit na to, že “za chvíli přijde ten můj a nesmí tě tu najít”, protože to, že jste single, ví už úplně každej.

Můžete si ledničku naplnit, čím chcete, ale minimálně jednou týdně se přežerete šunkou, protože druhej den prochází, uděláte si půllitr kakaa, protože krabice mlíka do kafe je pro jednoho člověka předimenzovaná a po čase začne divně smrdět, a ožerete se do němoty, protože to stáčený víno, co jste si koupili před týdnem, se začíná měnit v ocet.

Můžete se v noci roztahovat na posteli, jak jen chcete, ale místo ranního sexu vás čeká maximálně tak ranní erekce, v lepším případě onanie, která časem stejně začne být tak nějak stereotypní.

Můžete si žít v libovolně rozsáhlém bordelu, ale po nějaké době vám stejně dojde spodní prádlo a budete muset dát vyprat. A taky se vám do nohou začnou zabodávat podivný věci, o kterých nebudete mít tušení, kde se vzaly.

Můžete vysedávat na hajlzu klidně s otevřenými dveřmi, ale dělat to stejně nebudete, protože zjistíte, že je fajn mít alespoň jednu místnost, ve který se dá dýchat. I kdyby to měla bejt jen spíž.

Můžete si doma pořádat večírky, jak často jen budete chtít, ale dělat to nebudete, protože moc dobře víte, že byste to pak museli uklízet sami. A taky by k vám stejně nikdo nepřišel, protože všichni ví, že se ožerete a chytíte depku z toho, že jste furt single.

Můžete si zcela bez ostychu ujíždět na Ordinaci v růžové zahradě, ale pak to stejně nebudete mít s kým probrat. A ještě si uvědomíte, že i plešatící Petr Rychlý má lepší milostný život než vy.

Můžete trávit v koupelně tolik času, kolik jen uznáte za vhodné, ale o tom, že jste se pod levým uchem špatně oholili, se dozvíte stejně až od kolegů v práci. A protože to jsou kokoti, tak se vám za to řádně vysmějou.

Můžete si domů chodit, v kolik se vám zachce, ale po čase zjistíte, že domů chodit vůbec nechcete, právě protože je tam bordel, kazí se tam mlíko a ráno vám stejně nikdo nevykouří.

Můžete vyrazit ven třeba ve dvě ráno a nemusíte nikomu nic vysvětlovat, ale až si zabouchnete klíče, pomůže vám akorát tak paní správcová, která má úřední hodiny jen každou lichou středu.

Můžete si celý den lebedit jen tak v pyžamu, ale pak budete muset pošťačce vysvětlovat, že je to součást vašeho náboženství, abyste nevypadali tak uboze.

Můžete křičet a nikdo vás neuslyší, můžete brečet a nikdo vás neuvidí, můžete si honit a nikdo vás neuvidí a neuslyší, ale nakonec to stejně budete moct hodit leda tak do kuchyňských utěrek, které máte už ze zvyku připravené u postele. Brečet a křičet můžete klidně do polštáře, to nešpiní.

Můžete třeba v jednu ráno sežrat klidně celou tabulku čokolády a nikdo se u toho na vás nebude vyčítavě dívat, ale pokud to čas od času uděláte, budete brzo tlustý prasata a stejně umřete sami.

Můžete si klidně umřít sami, ale dřív, než to někdo zjistí, vás sežerou mravenci.

Ale aspoň doma máte ty mravence, tak si nestěžujte, že jste furt sami.

PB

Rande ve čtyřech

Měl jsem pravdu. Bylo mi jasný, že se mi Pavel ještě někdy ozve a bude se zase vnucovat. V sobotu odpoledne mi zavolal, jestli s ním nechci zajít večer do Q Café. Vidina toho, že nezůstanu poslední únorovou sobotu střízlivý, se mi zamlouvala natolik, že jsem si tentokrát ani nevyčítal, že jsem nepoužil žádnou výmluvu. Po předchozí zkušenosti jsem si připravil příběh o tom, jak mi moji potrhlí kamarádi darovali srnu, která se ještě bojí být sama doma.

Výmluvy mi nikdy moc nešly.

I když jsme měli sraz až v šest, začal jsem se šlechtit už ve čtyři. Rozhodl jsem se, že ten večer musí Pavel litovat, že se na mě onehdá vysral. Za normálních podmínek mi ani to nejdelší fintění netrvá déle než půl hodiny, ale jelikož se moje pleť rozhodla zavzpomínat na pubertu, měl jsem tentokrát ztížené podmínky.

Ale povedlo se. Když jsem se po té asi hodině podíval do zrcadla, usoudil jsem, že bych sám sebe s chutí vojel. A to jsem zatraceně vybíravej. Mohl jsem tedy vyrazit.

Q Café je osobitý podnik. Potkáte v něm mladé vyjukané buzničky, které se tváří, že jsou sice queer friendly, ale s chlapem by nikdy nic neměly, i překvapivě vkusně upravené čtyřicátníky, kteří v těch lepších případech ani nemají manželku a děti. Tyto dvě skupiny tvoří pevné jádro celého podniku a tím, že se většinou kolem jedné promíchají, aby se spolu mohly o něco později přecijen vyspat, udržují celou gay komunitu v rovnováze.

A ještě tam při placení dostanete bonbon.

Ten den “Kvéčko” slavilo své narozeniny, nebo zahájení výprodejů v Palladiu, něco takového, takže bylo rušnější než obvykle. Chvíli jsem Pavla hledal, až do mě vrazil na schodech a odvedl mě ke stolu. Tam kromě Pavla seděli ještě čtyři další týpci. Pokud na závěr večera neplánoval swingers párty, tak už to fakt není takový romantik, jaký bejval.

Chuť na gang bang mě ale přešla ve chvíli, kdy jsem zjistil, že dva z těch lidí jsou taky Pavlovi bejvalí. Kdybych jen trochu tušil, že to bude chtít pojmout jako “večer zpětné vazby”, připravil bych si doma místo božího účesu detailní SWOT analýzu a vzal bych si s sebou minimálně dva zvýrazňovače.

Jediné, co mě udrželo u stolu byl fakt, že jsem byl zdaleka nejhezčí Pavlův ex a to, že mě neskutečně bavilo, do jakých situací se Pavel kvůli svému kokotskému plánu seznámit své bejvalé, dostával.

“No, to přece bylo, když jsme se opili na Hradě a pak nás vyhodili policajti za to, že jsme si před hradní stráží olizovali bradavky, pamatuješ si to, ne? Milane?”
“Tohle fakt nebylo se mnou.”
“Ty vole, sorry, jasně, to bylo s tebou, Martine.”
“Pavle, to jsi tam byl se mnou,” ozval se právoplatný majitel téhle trochu zvrhlé historky Kamil. A ani se nezatvářil dotčeně, subinka.

Podobných scénářů zvládl Pavel za hodinu asi pět. Zatímco já se dost bavil, přísedící pár, který se častěji projevoval mlaskáním při vylizování si ústních dutin než slovy, to přestalo bavit a vydal se si to rozdat někam na Žižkov.
Zůstali jsme tam tedy jenom čtyři. Pavel a tři muži, kteří mu určitou část života kouřili péro.

“A co vy, kluci, máte teď někoho?” začal do ticha.

Pozitivně odpověděl jenom Martin, čímž ho Pavel automaticky vyloučil ze svého castingu na staronového přítele a úplně ho vyloučil z dalších debat. To Martina pochopitelně nasralo, a tak se za pár minut odporoučel.

Seděli jsme tam už jen já, Pavel a Kamil. Ačkoliv dát se zpátky dohromady s Pavlem pro mě bylo v tu chvíli nemyslitelné, začal jsem si připadat jako ve finále Rande a napjatě jsem očekával, až se přiřítí Slávek Boura s Markétou Mayerovou a dají nám rozhodující úkol.

Nic takového se nestalo, a tak jsem se rozhodl Kamila prostě uchlastat. Už jen proto, že mě bavilo to bizarní napětí, které tam začalo vládnout. Trvalo mi to jen hodinu a půl a Kamil byl out.

“Nepůjdeme už taky?” navrhl kolem půlnoci Pavel. “Můžeš přespat u mně, bydlím jen přes řeku.”

Jo! Byl jsem děsně nalitej a představa toho, že se po delší době možná vyspím s někým, kdo ví, že nemám rád, když se s mým pérem zachází jako s řadicí pákou, mě rajcovala.

Nicméně po cestě na mě dolehly následky soupeření s Kamilem a jediné, na co jsem se ten večer ještě zmohl, bylo vyblít se do Vltavy a usnout u Pavla v kuchyni na židli.

Neděle na hovno. Kocovina velká jaké černý péro, ostuda u Pavla a ještě jsem si musel zas jenom vyhonit.

Ale abych nebyl negativní, tak jsem si skoro jistej, že jsem u toho blití z mostu trefil nějakýho racka. A to je nejmíň za padesát bodů.

PB

Jak zjistit, jestli je ten borec, co vás tak zajímá, teplej

Už jsem úplně zapomněl, jak je to zasraně těžký. Internetový seznamování mě už zatraceně nebaví a v reálu to mají buzny zkrátka složitý. Vzhledem k tomu, že můj gaydar je nějak pokurvenej, a tak mám tendenci si za své potenciální partnery vybírat téměř výhradně heteráky, musel jsem si sestavit checklist, kterým si při interakci s týpky ověřuji, jestli zbožňují péra stejně jako já.

Projeďte si ho taky a až budete někdy na pochybách, nebojte se ho využít. Není nic horšího, než když pozvete borce na drink, on to přijme a pak s sebou přivede i svoji přítelkyní.

Vlasy
Pochvalte mu vlasy a zeptejte se ho, jakou značku laku/vosku/gelu používá. Bude-li to vědět, je pravděpodobně buzna. Když ale přizná, že kupuje Tesco Value 5 v 1 – gel na vlasy, gel na holení, sprchový gel, šampon a kondicionér, počítejte s tím, že si za drink budete muset zaplatit sami.

Barvy
Řekněte mu, že se s kamarádem hádáte o tom, jakou barvu má vaše tričko, a že potřebujete rozsoudit. Pokud se neomezí na škálu “modrá, červená, žlutá, zelená” a přihodí třeba skořicovou a mentolovou, je pravděpodobně buzna. Nezkoušejte to ale s meruňkovým tričkem. Jelikož se tato barva stala morem českých interiérů, zná ji dobře i váš tatík.

Spodní prádlo
Nenápadně se podívejte, jaké nosí spodní prádlo. Zpozorujete-li značku Calvin Klein, Aussie Bum nebo Giorgio Armani, je to pravděpodobně buzna. I v takovém případě se ale pokuste ještě zjistit, kolik splácí půjček, protože kupovat si boxerky za pětikilo a víc za kus nezvládne ze svého platu úplně každý. Nebo zjistěte, kde je kupuje levněji, a dejte mi o tom vědět.

Drinky
Zeptejte se ho, jaký je jeho oblíbený drink. Pokud považuje za drink i něco jiného než pivo a víno, je to pravděpodobně buzna. Pokud se ale přizná ke “kubíčku”, ověřte si, jestli pod tím náhodou nemyslí tuzemák s Freeway kolou. A citronem, protože ho v Kauflandu mají oproti limetkám na váhu.

Auta
Zeptejte se ho, jaký má auto, případně jaký by si koupil, kdyby mohl. Pokud nebude schopen dodat jiné specifikace kromě barvy, je to pravděpodobně buzna. Pokud navíc už nějaké auto má, můžete si to ještě tentýž den rozdat u něj na zadní sedačce. Ale pozor, pokud má interiér v kůži, budete se vám všude přilepovat prdel.

Hudba
Zeptejte se ho, co si myslí o novodobé tvorbě Britney Spears. Když bude mít jakýkoliv názor, je pravděpodobně buzna. Jestli ale dodá, že má raději Shakiru nebo Rihannu, nemá vkus. V případě, že se přizná, že poslouchá spíš Hanku Zagorovou a Helenku Vondráčkovou, doporučte mu, že každou středu je v Termixu noc československých hitů, a svižným tanečním krokem se vytraťte.

Péra
Anebo, jak jsem už narážel na začátku, se ho na rovinu zeptejte, jestli miluje péra stejně jako vy. Pravděpodobně pak dostanete přes držku. Buď pěstí, nebo penisem.

PB

S vaším novým přítelem se vyspali už všichni vaši bejvalí

Ačkoliv je v Praze víc buzen než psích hoven v Riegráčích, po pár letech své gay kariéry zjistíte, že i to nezabrání tomu, aby se všechny navzájem tak nějak znaly. Vzhledem k tomu, že je mezi gayi sexuální zdrženlivost považována za horší chorobu než kapavka, je velice pravděpodobné, že když si po nějaké divoké párty v Jamesu Deanovi odtáhnete domů nějakého milého chlapce a tam se s ním luxusně vyspíte, tak už se s ním podobně luxusně vyspal i některý z vašich bejvalých nebo budoucích přítelů.

A přesto jsme nedospěli tak daleko, že by někde existoval registr buzen, ve kterým by si každý mohl ověřit, jestli se nechystá vyspat s někým, s kým už šukali všichni jeho bejvalí a teplí kamarádi a dali mu za techniku a invenci jen minimální počet hvězdiček.

A tak jsem v pátek poznal Tomáše. Pěknej, vysokej, modrookej kluk, kterýmu bych v nadrženějších chvílích vykouřil klidně i v noční tramvaji. Což by ostatně nebyl žádnej vodvaz, protože ožralí Pražáci by to odignorovali a turistům by to přišlo jako místní zvyklost.

Když jsem na něj na baru vyzkoušel pár z gay-ověřovacích technik a prošel, bylo mi jasný, že by to mohlo vyjít. Přinejhorším by to mohl být alespoň někdo, kdo mě naloží do taxíku, kdybych se zlil do bezvědomí.

Tomáš byl dost stydlivej. Přestože jsem si ze začátku myslel, že se jen stydí za to, že studuje na VŠE, za což je naprosto přirozený se stydět, ukázalo se, že se patrně stydí i za to, kde byl naposled na dovolený, jak dlouho je v Praze a jakou má rád hudbu. Kdyby poslouchal Nickelback, považoval bych stud i tady za oprávněný, ale Taylor Swift a Sia jsou celkem v pohodě.

V pozdějších hodinách jsem se začal stydět já, že jsem s Tomášem vůbec dal do řeči, protože se z něj vyklubal pěkně nudnej čůrák. Ale to už se připozdívalo, bar se začal pomalu vylidňovat a já byl nalitej a nadrženej.

“A nechceš jít ke mně? Bydlím kousek a potřebuju dopít nějaký víno, co tam mám,” řekl jsem po chvíli. Tomáš díkybohu poznal celkem jasnou nabídku sexu a souhlasil.

Sex byl. A byl příšernej. Během příšernýho sexu vás napadají různý věci, během kterých si srovnáte myšlení víc než na pěti sezeních s psychologem.

Například…

Jestli jste se neměli víc snažit v předchozím vztahu, abyste tohle neměli zapotřebí…

Jestli byste neměli vyzkoušet být zase chvíli na holky…

Jestli jste nezapomněli poslat zálohu na plyn…

Jestli už náhodou nebudou začínat jarní výprodeje…

Jestli není síla německé ekonomiky občas trochu přeceňována…

Když to všechno skončilo a já Tomáše druhý den rychle vyprovodil na tramvaj, pochlubil jsem se svým průserem jednomu kamarádovi.

“Jo, Tomáš? To je děsná kurva a ještě je úplně nemožnej v posteli,” dozvěděl jsem se. Pozdě.

Vlastně díkybohu, že jsem z Prahy. Takhle je pravděpodobné, že se s ním vyspala maximálně tak polovina mýho teplýho friendlistu, v takovým Uherským Brodě nebo Karlových Varech bych to měl podstatně horší.

A příští týden jde s Tomášem na rande jeden z mých dalších kamarádů. Ale nemám ho moc rád, takže jsem ho před ničím z toho nevaroval.

Jsem svině, co?

PB

Neštěstí v lásce, štěstí ve hře

Tohle rčení zná každý pravděpodobně naopak – štěstí ve hře, neštěstí v lásce. Používají ho zakomplexovaní sráči, kteří nepřejí svým kamarádům pět výher v řadě v piškvorkách a předpovídají jim za to, že jejich životní lásku v blízkých týdnech srazí autobus, nebo že skončí nadosmrti u masturbace.

Funguje ale jinak. Vyzkoušeno za vás.

Taylor Swift zpívá o tom, že “love’s a game”, ale protože nemá svoje poslední album na Spotify, nemůžete ji brát vážně. Love’s love, dating is a game!

Buďte si jisti, že jakmile se vám zesere vztah, půjde vám randění od ruky. Poznáte spoustu zajímavých lidí, kteří na několik prvních pohledů nevypadají jako úchyláci, co se vás na druhém rande pokusí znásilnit svazkem baby karotky. Všechny tyhle temné pravdy o nich zjistíte až ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba a praskání kondomů.

Na Grindru narazíte na desítky milejch a sympatickejch hochů. Dokonce někteří z nich budou mít na profilovce vidět i obličej. Sejdete se s jedním, se dvěma, se třemi. Se všemi to bude vypadat tak slibně, že budete trochu nervózní z toho, že si budete muset nakonec nechat jen jednoho z nich. Nezůstane vám ale žádný, protože o prvním zjistíte, že je HIV pozitivní, což mu nebrání v tom, aby i tak šukal v Termixu s nalitými cizinci bez gumy. Na druhého praskne, že ačkoliv mu je 34, bydlí v rodinném domku v Kralupech nad Vltavou a dělí se o koupelnu s tatínkem a maminkou. O víkendech i s babičkou, brr. A třetí se ukáže jako úplnej a děsivej kokot, když vám na třetí rande přinese klíče od svého bytu.

Vyzkoušíte to tedy na Tindru, protože to je teď jediná alternativa Grindru pro heteráky a u všech vašich kolegů to děsně frčí. Nachytáte spoustu matchů s naprosto skvělými borci, se kterými si budete psát dlouho do noci. Budou vtipní, příjemně flirtující a ani jeden, k vašemu překvapení, nepožádá o fotku vašeho péra. S většinou si ale nebudete schopni domluvit rande, protože “furt něco mají”. Nakonec vám zbudou dva. S jedním se budete muset sejít nejmíň čtyřikrát, abyste zjistili, že má v jednu chvíli přítele a tři stálé milence, a druhého odkopnete už po druhém rande, kdy na něj praskne, že se mu nelíbil poslední koncert Katy Perry.

A to jsem ještě zapomněl na toho, který bude tvrdit, že je z Vinohrad. Ale bude tím myslet Vinohrady v Brně a v Praze se zdrží jen na praxi.

S nechutí se tedy vrátíte na iBoys. Tam si mezi těmi všemi nabídkami fistingu a sexu na chems vyberete jednoho rozumného kluka. Ten se vás ale po měsíci zeptá, jestli vám nevadí, že se občas rád oblíká do dámskýho prádla. I to byste skousli, ale po chvíli se ukáže, že není vůbec schopnej nakupovat ve slevách a nechává za podprsenky a tangáče pět litrů měsíčně.

Budete bezradní, ale pak si uvědomíte, že se vám kolegyně snaží už několik týdnů dohodit jednoho svého kamaráda. Šlape to s ním skvěle až do okamžiku, kdy zjistíte, že před rokem se s onou kolegyní rozešel a přesedlal na kluky. Ať se budete snažit sebevíc, přepadne vás následně nezvladatelné chichotání, když se tento kluk s vámi pokusí o sex nebo když vaše kolegyně, na kterou praskne tohle tajemství, bude doplňovat papír do tiskárny.

Nezbyde vám nic jinýho než vyrazit do baru. A tam čekat. A popíjet. A po dvou týdnech každodenního vysedávání u long islandu zjistit, že jste vyčerpali svůj kvartální rozpočet na chlast a stejně jste nenarazili na nikoho zajímavýho.

Pokud nejste single alespoň půl roku, nebo lépe rok, vyserte se na randění. Půjde vám sice možná dobře, ale k ničemu nepovede.

Stejně jako za všechno ostatní, i za tohle může nerozvážná politika bývalé Kalouskovy vlády.

PB

Kráska a zvíře

Tak jsem zjistil, že můj ex si s Romanem nic nezačal. Docela se mi ulevilo. A zjistil jsem to od Romana, který se mi minulý týden ozval, jestli nezajdu na kafe. Na Břevnov. Takže vlastně jenom kousek za Prahu.

Ukázalo se, že se s mým bejvalým sešel jenom proto, aby si ověřil zvěsti o tom, že jsme se rozešli. Nicméně od první chvíle, co jsme spolu usedli ke stolu, vypadal nervózně. Nebo jako když se mu chce blejt. Nějak neumím rozeznat emoce od tělesných potřeb.

“Hele, Milane, rovnou k věci. Já už jsem si od loňský Pride myslel na tebe. A teď, když jste se rozešli, no… Můžeme tohle brát jako rande?” vytasil hned potom, co jsme probrali počasí a vyměnili si názory na to, proč se vlastně bude rušit Stage.

Nad tím jsme se mimochodem shodli, že jelikož do Stage chodily pařit ve velkým čtyřicetiletý buzny, hrozí po zrušení tohoto buzince, že se přesunou do Friends, kde zvednou věkový průměr tak na 17.

Což je smutný.

Ale ještě smutnější je, že mě ta zpráva od Romana vůbec nepotěšila. Moc dobře vím, že jsem si na něj taky myslel a že mě sralo, že zrovna on by si měl něco začít s mým ex, a že mi vždycky připadal dost pěknej a fajn a že… Ale prostě jsem člověk, kterýho okamžitě opustí zájem, jakmile se dozví, že už má vlastně vyhráno.

V takovou chvíli mi sepne kritický režim. Romanovi se najednou zvětšily mezery mezi zuby, rozšířily nosní dírky a jeho účes zničehonic začal nápadně připomínat mullet.

“No, uvidíme,” zahrál jsem to do outu. Načež se Roman upřímně usmál.
Jeho úsměv přestal být roztomile rošťácký, barva jeho očí už nebyla kaštanově hnědá, ale začala připomínat barbecue omáčku z KFC, a triko se mu zvětšilo tak o tři čísla, protože mu absolutně přestalo sedět.

“Jak se ti vlastně líbí v práci?” zeptal se hned, aby přerušil hloupý ticho, který jsem způsobil tím, že jsem se ani nepokusil svou odpověď nějak rozvinout.

S jeho otázkou mu ale na obličeji vyrazilo akné, který si pamatuju z pohledu do zrcadla na záchodech svojí střední školy, jeho sykavky začaly znít, jako kdyby se pokoušel napodobit výslovnost nějakého jazyku, který vznikne zkřížením němčiny a nizozemštiny, a v jeho strništi se objevily vousy zkroucený jak nedovařený špagety.

“Je to dobrý,” odpověděl jsem suše, zatímco jsem jen zíral, jaká změna se přede mnou odehrává.

Naštěstí jsem byl tak stručnej, že jsem si za tu dobu stihl všimnou jenom toho, že má Roman levé oko asi o půl milimetru níž než pravé, a představil jsem si, jak ho učím držet hlavu správně nakloněnou, aby si někdo týhle nepřehlednutelný anomálie náhodou nevšiml.

Tak to trvalo ještě asi dvacet minut. Z Romana se za tu dobu stala příšerná stvůra. Rozhodl jsem se tedy, že tohle radši půjdu vyspat, a tak jsem se vymluvil na bolest hlavy s tím, že mu určitě zavolám a někdy zajdeme někam na dýl.

Vidina další schůzky ho potěšila natolik, že jsem začal mít chuť mu dát přes hlavu papírovej sáček. Na místo toho jsem se ale raději rozhodl, že se doma ožeru, abych tyhlety sračky dostal z hlavy.

Když jsme zaplatili a já si ještě skočil na záchod, přišel za chvíli za mnou a postavil se k vedlejší mušli. I když mi zcela evidentně očumoval péro, neutrousil žádnou poznámku, ani se nepokusil si sáhnout. Je to romantik.

A já skončím sám. Začnu pěstovat za oknem muškáty a koupím si kočku. Nebo šest.

PB

6 typů uživatelů, na které narazíte na Grindru

“Hele, vy gayové máte takovou tu aplikaci na seznamování, co?” zeptal se mě kolega, když jsme byli s několika lidmi po práci zapíjet konec týdne a fakt, že díky Velikonocům budeme moct ignorovat klienty o den déle.

Kdykoliv se tahle otázka ozve ve skupině lidí, rozzáří se mi oči jak těsně před výstřikem. V tu chvíli vím, že budu mít s trochou snahy víc pozornosti, než kdyby Tim Cook představoval revoluční přemístění tlačítek hlasitosti na druhou stranu iPhonu.

“Jasně, Gridr, prostě se podíváš, která buzna je poblíž, napíšete si a domluvíte si během chvilky mrd nebo, ehm, rande.”

“Hustý!” zaznělo sborově a telefon s otevřenou aplikací začal kolovat kolem stolu.

V tu chvíli ale vždy nezapomenu dodat, že to není tak úplně jednoduchý, neboť jako i v případě jiných aplikací a sociálních sítí, i tady se určité typy uživatelů spolehlivě opakují.

Zelenáč
Je na Grindru teprve chvíli a věří, že tam někdo chodí i za jiným účelem, než je anonymní šuk. Je to naivní kretén, vysmějte se mu.

Turista
Praha je plná cizinců, kteří si sem přijeli zamrdat s evropskými kluky. Tuzemská buzna má tak spoustu příležitostí, jak si domluvit sex s někým, u kterýho nehrozí, že by si vás potom chtěl přidat na Facebooku a zajít nedejbože třeba na kafe. Prostě se domluvíte, přijdete na hotel, zašukáte si a jdete domů. Když máte echt štěstí, tak vás u sebe nechá přespat a ráno vás propašuje na snídani.

No Face #1
Týpek, která se seznamuje zásadně přes části těla. Hrudník, bradavky, stehna, bicepsy, lýtka, prsty u nohou. Váš obličej ho nezajímá, nemusíte se strachovat, že by vás odsoudil na základě toho, že jste hnusní, máte-li dostatečně namakané břicho. Někdy už svojí profilovkou na férovku přiznává, že má fetiš právě na nohy nebo ruce, jindy si vyfotí celé tělo od krku dolů a nechá vás tápat. Což od něj rozhodně není slušné.

No Face #2
Místo profilovky má fotku svojí kočky, delfínů v mořském akváriu nebo svojí oblíbené pokojové rostliny. Což znamená, že je hnusný a nemá ani žádnou zábavnou úchylku na nějakou část těla. Nebrat.

Umělec
Protože Grindr je třeba oproti iBoys mnohem více o vizuální impresi, jsou oškliví lidé ve značné nevýhodě. S tím, že mají obličej jako Zdeněk Troška, se tedy vypořádavají tak, že namísto make upu aplikují zhruba šest až sedm instagramových filtrů, aby nebyl na jejich obličeji čitelný jediný rys. Člověk by si možná řekl, že na vzhledu nezáleží, ale riskněte si to, že krom odporného ksichtu bude mít i malý péro…

Pokrytec
Fotka obličeje, v profilu nějaké roztomilé žvásty a zmínka o tom, že sex na jednu noc rozhodně nehledá. Ve skutečnosti má takto vyplněný profil jen v případě, že by jeho hetero kolegové chtěli Grindr ukázat, a aplikaci si se zájmem zapíná jen, když je nadržený a dostane chuť na nezávaznou mrdačku. K té často ale nedojde, protože se udělá dřív, než si stihne něco domluvit.

A až vám někdo bude tvrdit, že nepatří ani do jedné z těchto kategorií, nevěřte mu, protože opravdický vztah si na Grindru našel zatím jen jeden pár v období mezi světovými válkami.

Když se mi telefon po mém přednesu vrátil zpátky, zjistil jsem, že mi kolegové stihli domluvit dvoje olizování podpaží, jedno podvazování koulí a dokonce troje čuchání starejch tenisek.

Jsou to zlatíčka.

PB

Prostě to postavíme

Konečně jsem uhnal Pavla do postele. Během víkendu jsme se sešli, on se mi omluvil za to, že mě pozval na setkání se svými bejvalými, já se mu omluvil za to, že jsem před ním blil do Vltavy. V baru jsme se behěm pár hodin opili, zatímco jsme si vyměnili informace o posledních coming outech ze svého okolí.

Zjistil jsem, že je teplej i ten roztomilej barista z Coffee Roomu. S tím si to rozdám příště. Navíc už mám všechna razítka na věrnostní kartičce, takže k tomu dostanu i kafe zdarma.

Tentokrát jsem došel k Pavlovi na Smíchov bez jediné zastávky na zvracení, měl jsem ostříhaný nehty na nohou, zastřižený chlupy kolem péra a boxerky, na kterých nebyla natištěná ani jedna postavička od Pixaru. Nemohl jsem být líp připravenej.

“Hele, a je ti jasný, že si dneska asi zašukáme?” zeptal jsem se ho, když odemykal dveře od bytu.
“Je ti jasný, že mi za to zítra skočíš ráno pro nějaký dobrý kafe?”

To byla fér podmínka. Obzvlášť když jsem věděl, že mu do toho kafe ráno plivnu, když ten mrd bude stát za hovno.

Vzhledem k tomu, že jsme už oba nazí viděli, nesrali jsme se moc s předehrou. Ta se smrskla jenom na hledání kondomu. Našli jsme jeden prošlej a jeden s banánovou příchutí. Ani jeden nepřicházel v úvahu, takže se Pavel musel vloupat do pokoje spolubydlícího a vyhrabat v šuplíku s trenkami nějakej použitelnej.

“Ty vole, Marek má boxerky se zvířaty z Madagaskaru a já se mu za to nemůžu ani vysmát, to by pak věděl, že jsem se mu tady přehraboval.”
“Lůzr,” odvětil jsem a ani jsem se nemusel přetvařovat. Pixar dělá nejenom lepší filmy, ale i spodní prádlo. A když vezmete v potaz, že Madagaskar je od DreamWorks… Škoda mluvit, i trenky z C&A jsou víc fancy.

Jelikož má Pavel zásadu, že nalitej je výhradně aktivní, narazili jsme při pokusu o divokou a animální penetraci na zásadní problém.

Nestálo mu péro. Protože se moc ožral, kretén.

Až se vám přihodí s někým něco podobného, mějte na paměti, že v takovéto situaci očividně nefunguje:

  • když se mu ho pokusíte rozhonit,
  • když se mu ho pokusíte rozkouřit,
  • když se pokusíte o zásun se změklým pérem s předpokladem, že ztvrdne později,
  • když mu vysmějete, že mu není ani třicet a už mu nestojí,
  • když se ho pokusíte uklidnit, že se to stává i lidem pod třicet a není to nic divnýho,
  • když ho začnete přesvědčovat, že mu pomůže pohled na vaše vlastní stojící péro,
  • když začnete zpívat Stand Up for The Champions od Right Said Freda,
  • když to vzdáte a začnete místo pokusů o sex listovat opodál ležícím Respektem.

Nakonec mi aspoň vyhonil.

Přes tohle všechno jsem mu ráno pro to kafe zašel. A neplivnul jsem mu do něj. Namísto toho jsem mu koupil v lékárně nějaký levný vitamíny na podporu erekce, který jsem mu těsně před odchodem nenápadně položil na noční stolek.

Až si jich všimne, určitě se potrhá smíchy. Nebo se rozbrečí, to je fuk.

Já si příště raději zajdu na rande s Markem. Ten, kdo má natolik velký sebevědomí, že nosí boxerky s postavami z Madagaskaru, musí bejt v posteli děsnej kanec.

PB

Choďte jen s tím, s kým můžete slavit narozeniny společně

Až někdy budete přemýšlet o tom, jestli s někým začnete chodit, ubezpečte se, že je váš potenciální partner stejně starý. Ideál je přesně na den, super je týden, pokud mezi vámi není věkový rozdíl větší než jeden měsíc, dá se to ještě tolerovat. Cokoliv nad a pod je předem jasnej průser. Ukážu vám proč.

Protože jsem sobeckej, vztáhnul jsem to zase k sobě. Představte si tedy, že vám je 25 let a váš partner je:

Mladší o 10 let
Musíte se vypořádat s tím, že váš koloušek chodí teprve na střední a vydělává si ve Starbucks 70 korun na hodinu. Pravděpodobně ho překvapí, když se ho budete snažit potěšit fancy večeří v podobě Happy Mealu, a bude se dožadovat, abyste mu dopřáli alespoň Ambiente. A taky bude potřebovat nový mobil. A oblečení. A laptop, MacBook Air, samozřejmě, aby ve třídě nebyl za lůzra.

Až mu tohle všechno koupíte, rozejde se s vámi a začne píchat se svým spolužákem.

Mladší o 5 let
Zatímco vy jste už přišli na to, že se dá spokojeně žít i bez titulu a od 22 pracujete na plnej úvazek, váš přítel je v prváku na vejšce a je plný ideálů. Kromě toho si ve Starbucks vydělává už dokonce 90 na hodinu. Je-li to náplava, bude si vám stěžovat, jak nechápe Prahu, je-li místní, bude si vám stěžovat, jak Praha nechápe jeho. Sem tam mu tedy zaplatíte nějakou dovolenou, aby přišel na jiné myšlenky.

Až na ty jiné myšlenky přijde, rozejde se s vámi a začne píchat se svým spolužákem.

Starší o 5 let
Má hypotéku a nechápe, proč vy bydlíte ještě v podnájmu. Má důchodové pojištění a nechápe, proč vy vůbec nemyslíte na budoucnost. Má iPhone 6 a nechápe, jak vám může stačit jen iPhone 5s. Má svůj štamgastský stůl v Hemingwayi a nechápe, proč mu navrhujete, že byste mohli někdy jen tak zajít do nádražky na zelenou. Má BMW X6 na leasing a nechápe, jak můžete žít v Praze bez řidičáku.

Až tohle všechno pochopí, rozejde se s vámi a začne píchat se svým realitním makléřem.

Starší o 15 let
Tenhle věk je velký boj. Váš partner pravděpodobně už překonal krizi středního věku a přesunul se do mnohem horší krize post středního věku. Bude vám dokola opakovat, co za svůj život nestihl, na jaké věci nemá a co promeškal. Vy ho budete uklidňovat, že ještě nic nepromeškal, že dokáže, cokoliv bude chtít, a že vás přece nemusí brát jako náhradu svých domnělých neúspěchů.

Až vám dá za pravdu, rozejde se s vámi a začne píchat se svým psychoterapeutem.

Starší o 30 let
I když vaše první rande i sex byly navzdory očekávání naprosto skvělý, po chvíli vám začne vyčítat, proč chodíte tak často ven, proč máte tolik kamarádů, proč tolik pijete, proč si kupujete tolik kosmetiky a jak je možný, že nemáte přehled, co dávají jaký den v televizi. Neustále vám dává za vzor vašeho otce, což vás vytáčí a jeho vytáčí, že vás to vytáčí.

Až ho to začne vytáčet dostatečně, rozejde se s vámi a začne píchat s vaším otcem.

Starší o 45 let
Ačkoliv mu tvrdíte, že vás okouzlil tím, jak odhodlaně dochází na Univerzitu třetího věku, přesto si myslí, že jste s ním jenom pro peníze.

Až zjistí, že to je pravda, rozejde se s vámi a začne píchat se svým spolužákem.

PB

Farmář hledá muže

Vyserte se na černochy, Araby, Hispánce i Asiaty. Největší exotika je jít na rande s vesnickým klukem.

Jonášovi je necelých dvacet a pochází z nějaké podivné vesnice nedaleko od Havlíčkova Brodu. Kromě toho, že má mnohokrát lepší jméno než já, má i lepší postavu. Vypadá přesně jako jeden z farmářů v libovolném gay pornu, kde spolu na otepi slámy mrdají mladí opálení týpci, zatímco na pozadí vrní traktor a zpoza stodoly je dychtivě pozoruje kráva.

Připadal jsem si lukrativně, protože na ten jediný večer, který trávil v Praze, měl údajně tři nabídky schůzek, ale vybral si právě mně. Méně lukrativně jsem si připadal, když odmítl, abych za něj zacáloval ta čtyři piva, co vypijeme, ale zároveň trval na to, že musím najít něco, kde nebude půllitr stát víc než 25 korun, protože před maturitou nechodí na brigádu.

V Nuslích jsem už dlouho nebyl.

Oproti zvyklostem velkoměstských buzen dorazil Jonáš přesně načas. Na sobě měl úzké kalhoty a flanelovou košili. Chvíli jsem si myslel, že se stylizuje do hipstra, ale nevěděl, co je to Club Maté, a poslouchal jen kapely, který znám, takže to byla spíš jen poctivá venkovská móda.

Venkovské měl i tempo pití, stihl tři piva, zatímco já sotva dopil jedno. Už jsem byl rád, že jsem za něj nemusel platit.

“Hele, Milane, já vím, že ty jsi na to možná zvyklý, ale já bych se raději o sexu nebavil. Nechci, aby si tu o mně někdo myslel, že jsem gay,” přerušil mě náhle, když jsem mu povídal o tom, jak mě posledně připravila o mrd nedostatečná erekce mého protějšku.
“No. Ale ty jsi gay,” oponoval jsem.
“Já vím, ale naši to ještě neví. A táta zná pár lidí v Praze a já nechci, aby se to k němu doneslo.”

Argumenty o tom, že v Praze je víc lidí než krys v jejich kravíně, nepadly na úrodnou půdu. Drby se prý šíří všude.

Když jsem dopíjel čtvrté pivo a Jonáš už desáté, přestal mít vesničan takové zábrany. Cestou domů, kdy jsem ho doprovázel k jeho kamarádce, u které přespával, mi řekl, že by mě chtěl políbit.

Tak jsem mu dovolil mě políbit.

O kousek dál, to už jsme se motali v nějakém parku kdesi v Michli, mi řekl, že by mi chtěl sáhnout na péro.

Tak jsem mu dovolil mi sáhnout na péro.

Zatímco se mi hrabal v rozkroku, mi řekl, že by mi chtěl…

Ani jsem ho nenechal domluvit a dovolil jsem mu mi vykouřit.

K ničemu dalšímu nedošlo, jakmile jsme z temného parku na vyšli na světlo, udržoval si ode mě stydlivou dvoumetrovou vzdálenost, dokud jsem ho nedoprovodil před kamarádčin dům, tam se odvážil přiblížit se na metr, podat mi ruku a rozloučit se.

Ráno mi od něj přišla SMSka:

“Ahoj Milane, promiň. Nemám ze včerejška dobrý pocit. Bavil jsem se o tom před spaním ještě s Kamilou a ta mě přesvědčila, že bych to měl ještě zkusit s holkama. Mrzí mě to, ale musím se s Tebou rozejít. Jonáš.”

Během dvanácti hodin jsem stihl s někým začít chodit a rovnou se s nim rozejít, aniž bych se o ani jedno z toho zasloužil.

Člověk se pořád překonává.

PB

7 druhů selfíček, které by neměly chybět na vašem Instagramu

Sebeprezentace je důležitá, stejně jako dobře nagelovaný vlasy. Jelikož je však pravděpodobné, že neumíte psát, nemáte dobré nápady a nezvládnete hrát na jiný hudební nástroj, než je triangl, musíte se spokojit s dráhou amatérského fotografa. Naštěstí nemusíte fotit všechny ty ošklivé lidi a věci kolem sebe, všude je přece spousta zrcadel a na mobilu máte i přední kameru! Podívejte se proto na krátký přehled selfies, která jako správná buzna nesmíte opomenout:

S cigaretou
Nezáleží na tom, jestli kouříte. Fotka s cigárem je základ. Vyjadřuje vaše rebelantství, nezávislost, uměleckého ducha a v neposlední řadě také orální fixaci, která je pro vaši gay pověst ze všech nejdůležitější. Pravděpodobně vám bude někdo do komentářů psát zprávy typu “měl bys raději kouřit zdravě, Milane, hahaha”. Pokud vám to napíše někdo hnusnej, pošlete ho do prdele. Pokud někdo pěknej, napište mu soukromě a domluvte si blowjob.

S bradavkou
Nemůžete se nazývat buznou, pokud na internetu nekoluje ani jedna fotka s detailem vaší bradavky. Nebo ideálně obou. Aby to nevypadalo tak vykonstruovaně, připište k fotce komentář o tom, jak jste zrovna byli ve sprše po posilce a že váš všechno bolí. A hlavně si ty bradavky před focením promačkejte nebo aspoň polijte studenou vodou. Nikdo vám je nepochválí, když budou rozteklý jak polárkáč na Mácháči.

S prdelí
Lehněte si nazí nebo maximálně ve spodním prádle břichem na postel. A foťte. Zaměřte se na to, aby byla perfektně vidět vaše prdel, obličej není tak důležitej. Hlavně nikde nepřiznávejte, že jste si vědomi toho, že je hlavním tématem selfíčka váš zadek. Musí to vypadat jako roztomilý omyl. Nikdo tomu sice neuvěří, ale protože podobnou fotku už má každej, tak si nikdo nedovolí na to upozorňovat.

Se svou fag hag
Poslouchá sračky o vašem posledním rozchodu. Chodí s vámi do gay klubů, zatímco jiní kamarádi už s vámi nechtějí strávit ani minutu. Radí vám při nákupu spodního prádla. Říká vám, že jste pěknej a že si určitě někoho brzo najdete, i když sama ví, že ani jedno není pravda. Věnujte ji za tolik péče a lásky alespoň jedno společné selfíčko. Pakliže je hnusná, aplikujte dostatek filtrů.

S duckface
Tohle je klasika, která je nicméně pro vaše portfolio naprosto esenciální. Máte na výběr ze dvou variant. Můžete svojí držku vyšpulit jen tak decentně, aby to na první dvě vteřiny vypadalo, že máte tak plný rty naprosto přirozeně, nebo můžete přihodit drobný ironický úšklebek, aby bylo každému jasné, že si z duckface jen utahujete. Volba je na vás, stejně budete v obou případech vypadat jako kretén.

Se svojí oblíbenou knížkou
Projděte se svoji knihovničku. Pokud doma máte jen sbírku starých vydání Cosmopolitanu, požádejte svoji kámošku o půjčení karty do knihovny. Najděte knížku, které budete nejméně rozumět, přičemž volte spíš klasickou beletrii než Abecedu mzdové účetní. Vyfoťte se sní. Jako popisek použijte náhodnou pasáž, která vám bude dávat nejmenší smysl. Nyní jste intelektuál. Profit!

S iPhonem
Protože prostě musí bejt jasný, že máte iPhone, to snad nemusím vysvětlovat. Pokud nemáte iPhone, začněte šukat holky.

PB

Rande s Jiřím a jeho psem

Moje kolegyně Petra nemá chlapa. Já z toho trochu viním fakt, že od svého posledního rozchodu někdy vloni v létě přibrala a má tedy prdel jako pivovarská kobyla. Dřív jsem na ní v práci ze srandy řehtal, ale potom, co se mi přiznala, že mi za to začala plivat do kafe, jsem toho nechal. Nechtěl jsem totiž chytit nějaký ženský nemoci, abych potom sám začal mít prdel jak pivovarská kobyla.

Nedávno mi na cigáru řekla, že to funguje tak, že člověk dostane vždycky to, co zrovna nechce. Jakmile hledá vztah, dostává se mu jen hromada sexu na jednu noc a naopak. Protože jsem se rozhodl, že si už zkusím najít nějakou vážnou známost, donutila mě tahle úvaha přemýšlet. Ale ještě než jsem stihl vydechnout kouř, stačil jsem se uklidnit tím, že na horoskopy, karmu a podobný pravdy Paula Coelha nevěřím, a tak jsem jen přikývnul a zařehtal. Tentokrát jen v duchu.

Ten samý večer jsem se vydal na dlouho odkládaný rande s Jiřím. Tmavý vlasy, zelený oči, strniště, široký ramena a fakt, že byl tak trochu cynická svině jako já, signalizovaly vysokou možnou shodu. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem se do něj hned na prvním rande trochu zakoukal, ale uklidnilo mě, že mi u toho i stálo péro, takže to asi nebyly žádný hluboký city, ale jen obyčejná nadrženost.

Večer s Jiřím ale doopravdy probíhal velice dobře. Zhruba čtyři pět hodin jsme strávili výměnou jízlivých komentářů na ostatní lidi v baru či pomlouvání společných známých, kterých jsme, jak jsme zjistili, měli až překvapivě mnoho. Jiří sem tam prohodil nějakou historku se svým psem Rogerem či doporučení na nezvyklá místa, kde se dá v Praze šukat.

“Hele, tak někdy můžu vzít Rogera a vyrazíme společně do ZOO, jestli budeš chtít. Klidně i bez toho sexu,” prohodil a mrkl na mě, když zrovna dovyprávěl o mrdu se svým bývalým za oborou s vlky.
“To můžem,” odvětil jsem suše, bez mrknutí, abych si zachoval nějakou tajemnost.

Ještě chvíli jsme klábosili, až mě něco před půlnocí pozval Jiří k sobě domů. Souhlasil jsem, i když mě trochu sralo, že si možná poseru povedený rande hned sexem první den, ale furt jsem doufal v to, že jsme se opili natolik, že možná jen vedle sebe usneme.

Hned jak Jiří odemkl dveře, objevil se v nich třicetiletý blonďák v tričku a boxerkách. Uklidnil jsem se, že když bydlí ještě se spolubydlícím, tak by to k sexu vést nemuselo.

“Hey, this is Milan and this is Roger,” představil nás Jiří a mně hned začaly dávat smysl podivné historky se psem. Jiří už tři roky chodí s Britem Rogerem. A já jsem se najednou ocitl asi pět minut před mrdáním ve třech.

Zachoval jsem se jako srab a dohrál jsem to, aby si o mně nepomysleli, že jsem totální kretén, který si myslel, že je Jiřího přítel pes. Oba chlapci se na mě vystřídali a když jsem se šel osprchovat, zatímco oni se měli připravit na to, že oba pak ošukám já, jak mi slíbili, vyhekl na mě Jiří ještě do koupelny: “Hele, Milane, už to asi necháme. Roger ráno brzo vstává a už skoro usíná. Půjč si ručník na topení a až půjdeš, tak jen zabouchni, já za tebou pak zamknu.”

Z nasranosti z toho, že jsem si ani nezašukal a ani nedostal nocleh, jsem jim v kuchyni při odchodu ukradl sáček pražených mandlí. Takže jsem si naštěstí pořád připadal jako záporák.

Bejt omrdanej dvěma borci a nechat se vyhodit ve dvě ráno na ulici jsem ale fakt nechtěl. Takže Petra měla nakonec pravdu. 

Roger that.

PB

Kdy je nejlepší čas na coming out?

Coming out je mezi mými kolegy a kamarády jedno z nejvděčnějších témat. Jeden z nich se o něj zajímá natolik, že ho podezírám z toho, že se k tomu vlastnímu teprve chystá. Ale stejně jako u prvního vzájemného prohrábnutí kalhot na začátku vztahu je ze všeho nejdůležitější správný timing. Tak tady máš, Matěji, a vlastně i vy všechny ostatní buzny nevyautovaný, jednoduchý přehled, kdy to na své okolí vybalit:

V patnácti
Nikdo vám to nevěří. Všichni to považují jen za výmluvu na to, že si nejste schopni sehnat holku, i když máte na táborech podezřele dobré taneční pohyby. Uskupení nejošklivějších spolužaček ze třídy se rozhodne, že vám od vašeho mindráku pomůže, a snaží se vás všemi možnými způsoby dostat do postele. Převážně i z toho důvodu, že je zatím taky nikdo neprotáh. Vás nejlepší kamarád vám sice tvrdí, že vám věří a že je s tím ok, ale videohry chodí hrát raději k někomu jinému.

V osmnácti
Nikdo vám to nevěří. Rodiče vás víceméně slušně žádají, abyste jim přestali dělat ostudu, než odjedete na vysokou nebo si najdete vlastní byt, kamarádi to považují jen za záminku, abyste mohli nějak omluvit svůj úlet s tělocvikářkou Natašou. Vaše ošklivé spolužačky jsou shovívavější a s radostí vás berou na nákupy. Nechávají toho ve chvíli, kdy zjistí, že i jako gay nemáte sebemenší vkus. Do zaměstnání nebo na vejšku nastupujete už jako buzna, takže tam ode všech dostáváte dárky ve tvarů penisu a všem to přijde nápadité a originální.

V pětadvaceti
Nikdo vám to nevěří. Všichni kromě vaší matky vám tvrdí, že by vám to už přece muselo dojít dávno. Ta jediná připouští, že by to mohla být pravda, a tak se snaží na poslední chvíli zabřeznout, aby měla náhradu za vnouče, kterého se od vás nedočká. Matky vašich ošklivých exspolužaček pláčou, protože pokud by se to ukázalo jako pravda, nedočkají se vnoučat ani ony. Plni elánu z nově nabyté identity vyrážíte do nejbližšího gay baru, kde zjišťujete, že ve světe buzen už jste dávno za zenitem.

V pětatřiceti
Nikdo vám to nevěří. Za ty roky jste si vybudovali tak silnou iluzi toho, že jste heterák, že jakoukoliv vaši snahu o vyoutování se rozbije každý na první pokus tak, že vám začne před ksichtem mávat vaší obří sbírkou pornáčů a zářezy, který jste během své hetero etapy získali. Jediní, kdo mají jisté pochybnosti a připouští, že byste fakt mohl být buzna, jsou vaše ošklivé exspolužačky, které se začínají připravovat na to, že umřou samy. A že je pak sežerou jejich kočky.

V pětačtyřiceti
Nikdo vám to nevěří. Zejména ne vaše děti a manželka, jedna z vašich ošklivých exspolužaček. Když si po několika měsících uvědomíte, kolik práce, složenek za alimenty a papírování by váš coming out obnášel, vyserete se na to. Manželka vám stejně dovolila jezdit na víkendy ke strejdovi Renému, takže vám to je vlastně ve výsledku jedno.

V pětapadesáti
Věří vám to úplně každý. O tom, že chodíte do buzinců balit dvacetileté zajíčky, už dávno stejně všichni ví, včetně vašich ošklivých exspolužaček.

PB

Nejlepší kámoška 4ever!

“Jéé, ahoj, Milane, týjo, já už jsem si myslela, že máš dneska dovolenou. Nó, to normálně děláte v práci takhle pozdě?” překvapila mě posledně moje, ehm, kamarádka Klára, která si myslela, jak mě potěší tím, že mě doprovodí cestou z kanceláře. Efekt byl podobný, jako když se buzna snaží zpříjemnit si den lesbickým pornem.

Kláru jsem poznal někdy před rokem. Nemám tušení kdy a kde přesně. Je to známá známého, nebo ji šukal nějaký můj kamarád, nebo mě obsluhovala v KFC na Národce, nebo tak něco. Fakt už nevím. A není to vlastně ani důležitý. Podstatnější je, že bych ji radši neznal.

“No, týjo, ty už s tím svým nejsi asi půl roku, có? Nebo už dýl? Já nevím, nějak tak, vždyť na tom nezáleží, né. A už někoho máš? Na Fejsbuku nic nemáš, to já tě kontroluju přeci, od toho mě tu máš,” lišácky na mě mrkla a pokračovala, aniž bych stihl jakkoliv zareagovat: “Hele a tak, týjo, to spolu můžeme jít někam do klubu, ne? Ti tam někoho najdu, né? Já to umím i s teplejma klukamá!”

S každým dalším slovem se jí víc a víc rozklepával podbradek. Bylo to vlastně poutavé, stejně jako dokument o kapustňácích na National Geographic.

Ve svém žvanění pokračovala asi tak ještě dvacet minut, doprovodila mě pěšky i tramvají až před hlavák, kam jsem vlastně vůbec neměl namířeno, jen jsem se snažil kličkovat, aby se nedejbože nedozvěděla, kde teď bydlím.

“Nó, týjo, já ti vlastně ještě něco chtěla,” vytáhla najednou z kapsy telefon a ukázala mi něčí fotku. “Tohle je Petr. Pěknéj, có? Jakožé tě nezná, žejó, ale už jsem mu tě ukázala a móóc se mu líbíš. Nechceš s ním domluvit randé?”

Petrovi bylo asi třicet pět na hlavě měl míň vlasů než já zářezů, tvářil se, jako kdyby mu někdo právě prováděl depilaci brazilským voskem, a už z fotky bylo jasné, že bude srandovně smrdět. Odmítl jsem s tím, že teď nikoho nechci.

“Tyjó, to je škoda,” pronesla Klára zklamaně, “ale i tak vidíš, jaká jsem skvělá dohazovačka, có? Tak zajdeme dneska do Termixu, Termaxu, nebo toho novýho místo Valentina, né?”

Celkem mě překvapilo, kolik buzinců si Klára nastudovala. Asi se snažila udělat dojem, abych ji při případné návštěvě buzince nezavřel do darkroomu. Kdyby se pak snažila dostat ven a bušila by do dveří vztekle pěstí, všichni by si tam mysleli, že tam jen někdo šuká, a dál se tím nezabývali.

“Ne, hele, možná někdy jindy, ale teď chápeš, hodně projektů a tak,” snažil jsem se nemotorně vymluvit. “No. Hele, promiň, já teď musím letět. Jedu dneska navštívit babičku do Ústí, není na tom moc dobře, tak teď za ní jezdím častěji,” lhal jsem s tím, že si při nejhorším dojedu do Holešovic, abych se Kláry nějak elegantně zbavil.

“No tak jó, tak já s tebou pojedu alespoň do Holešovic, né? Týjo, cestovat po Praze vlakem je hustý, to jsem nikdy nedělala.”

Kurva!

Pak už šlo všechno další z kopce. Cestou do Holešovic mi vnutila kontakt na další tři hnusné kamarády, byl jsem donucenej jí slíbit, že NĚKDY zajdeme do gay baru, kde mi stoprocentně někoho najde, a navíc se mi ani nepovedlo na tajňáka vystoupit taky v Holešovicích, protože se rozhodla, že mi musí až do odjezdu mávat z peronu.

Takže teď sedím ve vlaku do Ústí nad Labem, píšu tohle, abyste se vy, škodolibá hovada, měla na blogu čemu zasmát, a nemám jízdenku. Doufám, že průvodčí bude alespoň nějakej pěknej buzík.

PB

R 617 Větruše z Ústí nad Labem

Byl jsem v Ústí. Ústí smrdí. A smrdělo ten den přesně tak, jako když jsem sem před třemi roky dojížděl za jedním mladým učitelem z UJEPu, neboli z UJEBu, jak jsme říkali, protože jsem za ním jezdil šukat. Tenkrát mi to ještě přišlo vtipný.

Cestoval jsem bez lístku, takže jsem docela doufal, že narazím na mladého revizora, na kterého pomocí svých štěněčích očí zapůsobím natolik, že mě nevyhodí v Lovosicích za jízdy.

Kecám, štěněčí pohled neumím. Ale byl by mi stejně k hovnu, protože do kupéčka vrazila a jízdenky žadonila stará vrásčitá babka. Naštěstí ji poměrně dojala moje historka o tom, jak jsem utíkal ze školy, abych stihl alespoň poslední minuty oslavy narozenin svého nemocného bratříčka, až jsem si nestihl koupit lístek. Takže jsem nakonec nedostal ani pokutu a prodala mi zpáteční do Ústí s nějakou nevýznamnou přirážkou.

Bohužel to dojalo i asi padesátiletého chlápka, který seděl na proti mě. Začal se mě vyptávat na brášku a u toho se mi nenápadně dívat do rozkroku. Po pěti minutách se mi ho díkybohu podařilo umlčet tak, že jsem si nasadil sluchátka a předstíral studium. Měl jsem s sebou z nějakého důvodu jenom katalog IKEA takže to pravděpodobně nepůsobilo moc přesvědčivě.

V Ústí jsem vylezl před nádražní budovu a vdechl kus severočeského vzduchu. Pro zlepšení chuti jsem si ještě zapálil a vydal se hledat nějakou kavárnu, kde bych strávil tu zhruba hodinu, než mi pojede něco slušnýho zpátky do Prahy.

V cukrárně/kavárně/mléčném baru, nebo kde jsem to vlastně byl, měli výběr, přesně jak tady uvádím:

Turek 18 Kč
Nescafé s mlíčkem 23 Kč
Expresso 30 Kč
Kapučíno 38 Kč

Dal jsem si “kapučíno”. Jak jsem později zjistil, znamenalo to Nescafé s poctivou desetiprocentní smetanou a plechovkovou šlehačkou navrch.

“Milane, ty vole, co ty tady?” přerušil mě něčí hlas, když jsem si zrovna fotil svůj kavárenský zážitek na Instagram. Byl to Pavel. Pavel, který mě nesbalil, Pavel, který mě vzal na rande se svými bejvalými, Pavel, kterýmu nestálo péro. “Co děláš v týhle díře?” pokračoval, když jsem nereagoval.
“Ahoj, jel jsem se podívat někam, kde dělají dobrý kafe, co ty?”
“Byl jsem se dívat na jednu lokaci poblíž.”
“Stejně zase hovno natočíš,” odvětil jsem mu. Tak, aby nemohl rozpoznat, jestli to myslím vážně, nebo s nadsázkou.

Stejným stylem jsem pochválil kapučíno servírce a vydal se s Pavlem ještě na jedno pivo do nedaleké hospody.

Vypili jsme každej tři. Vedli jsme u toho nedůležité řeči. Jako takové, že bychom měli zvážit víkendové tahy v Ústí, když to tu je, co se týče chlastání, tak levný.

Zavrhli jsme to. Ústí je hnusný a nemá žádnej buzinec.

Do Prahy jsme jeli stejným vlakem. V prázdným kupé. Už se skoro setmělo. Romantika jak z pornofilmu o kovbojích.

“Sednu si vedle tebe, jo? Nenávidím jezdit v protisměru,” oznámil mi po chvíli, co se vlak rozjel. Co jsem si pamatoval z našeho randění, tak mu jízda v protisměru nikdy nevadila. Skutečný význam jeho oznámení jsem pochopil až ve chvíli, kdy zatáhl závěsy kupé, sedl si a položil mi ruku na rozkrok…

Když vás cestou do Ústí nad Labem načape průvodčí bez jízdenky, dá se to nějak ukecat.

Když vás cestou z Ústí nad Labem načape stejná průvodčí, jak vám kouří váš kamarád v prázdném kupéčku, nepomůže vám ani platná jízdenka a vyhodí vás na nádraží v Kralupech nad Vltavou.

PB

Matematický důkaz, proč si nikdy nikoho nenajdete

Nikoho nebaví hledat stále nový výmluvy, proč je pořád single. A tak, až se vás na to někdo příště zeptá, vytaste na něj kromě svýho péra i tuhle nezpochybnitelnou statistiku.

V Praze je 1 260 000 lidí. Z toho, nebuďme troškaři, je zhruba 7 % buzen a dalších 7 % leseb. Proč sedm? Vzhledem k tomu, že se buzny do matičky darkroomů stahují, byla by čtyřka, potažmo dvojka, směšně malé číslo. Navíc o sedmičce zpívaly Black Milk, takže to byla jasná volba. To máme 88 200 kuřbuřtů. Plus vy.

Předpokládejme, že polovina z nich je na vás moc stará, nebo moc mladá, nebo nepřiznaná. Jsme na 44 200. Což je pořád dost dobrý, protože to je patrně podstatně větší číslo, než je váš čistý měsíční příjem.

V tuhle chvíli si ale musíte připustit, že jste vybíravej spratek a lajkovali byste selfíčka na Instagramu jen každýmu třetímu z nich. Kalkulačka v mým iPhonu tvrdí, že je to 14 733 a jedna třetina, ale jelikož by bylo třetit lidi nehumánní, zaokrouhleme to nahoru na 14 734.

Když už jednoho z těch skoro patnácti tisíc buzíků máte a držíte se vzájemně za péra, přijde na řadu to, kdo koho bude doma a v parku a na veřejných záchodcích nakládat. Dobrá čtvrtina jsou pouze pasivové, obdobně dobrá pouze aktivové. A jelikož byste budoucí hádky s nimi mohli napravovat jenom kouřením, šel by váš vztah stejně brzo do kopru. Čtvrtina ven, jsme na 11 050.

Ale nemůžete přece jenom šukat. Nebo teda můžete, ale proč byste potom spolu vůbec chtěli chodit. Po několika prvních mrdačkách tedy přijde chvíle na prohození pár slov. Což neznamená nic jiného než to, že si s polovinou nebudete mít co říct. Zbývá 5 525, což už je doufám podstatně menší číslo, než je váš čistý měsíční příjem.

Teď si vemte, že 50 % z nich je ve vztahu. To už není nějaký smyšlený číslo a ani o něm nezpívaly Black Milk. Je to zjištění britských vědců a co jsme, abychom jim nedůvěřovali? Takže 2 763.

Pokud si říkáte, že to je furt dost, jste sobecká prasata a nedochází vám, že dvou třetinám se naopak nebudete líbit vy a polovina si naopak nebude mít co říct s vámi. 460.

U poloviny nikdy nepropukne ta správná chemie, takže ať k sobě budete čuchat, jak budete chtít, budete si vzájemně furt smrdět. 230.

Se zhruba deseti z nich jsme už chodili nebo přinejmenším spali. A to vás dost šetřím. 220.

Dvacet z nich má tak špatný péro, že na něm nejde udržet funkční vztah. 200.

99 % ze zbytku pořád miluje svýho bejvalýho, má breberky, psychickou poruchu, nosí slipy nebo poslouchá Shakiru. Toto číslo sice není podpořeno žádným solidním výzkumem, ale zpívá o něm Nena v 99 Luftballons, takže bych ho bral za průkazný.

2.

Jeden je Pražská buzna.

1.

Good luck.

PB

Naprosto a definitivně končím s Pavlem

Rozhodl jsem se, že to s Pavlem skoncuju. Dostal jsem už spoustu znamení. Náš první sex v tomto roce zhatilo moje blití do Vltavy, druhý jeho neschopnost erekce a třetí průvodčí Lída, která nás vyhodila z vlaku, když jsme si v kupé kouřili péro. Navíc se mi vlastně ani moc nelíbí, takže by šlo jen o sex. A já nejsem kluk, kterýmu by šlo jen o sex. Když už, tak o zatraceně dobrej sex.

“Čau. Ještě jsi nasranej? Nenavážem radši tam, kde jsme posledně někde za Lovosicemi skončili? :)” přišla mi v pondělí zpráva od Pavla. Byl opatrnej. Po poslední příhodě jsem ho celou cestu domů vinil ze všech průserů, který se mi za poslední měsíce staly. Chvílemi jsem na něj křičel něco ve smysl, že je to sráč, kterej mi akorát nosí smůlu a před spaním poslouchá Shakiru. Křivdil jsem mu. Je to sráč, kterej mi akorát nosí smůlu a před spaním poslouchá kapely, jejichž jména umím sotva vyslovit, natož napsat.

Neodepsal jsem mu. Namísto toho jsem se rozhodl, že opráším Grindr a zajdu na drink s nějakým turistou, který nebude znát ani mě, ani Pavla a ani žádnou dejvickou indie kapelu, který poslouchá.

Tím “zajít na drink” jsem samozřejmě už od začátku myslel “promrdat celou noc pod záminkou jednoho Cuba libre v Jamesi Deanovi a druhej den dělat, že jsme se nikdy neviděli”. Všechny buzny jsou v podstatě stejný. Ty slušný a úzkoprsý chodí na drink a ty ostatní “chodí na drink”.

K mojí nelibosti jsem ze všech těch Němců, Kanaďanů a Portugalů skončil v Dlouhý se Slovákem. S Jakubom.

“Ahój, Milán!” zavolal na mě, když konečně narazil na ten správný stůl. Bohužel mluvil jako typický Slovák. Jelikož i slovenští heteráci mluví přitepleně, bývá to u slovenských buzen ještě o třídu horší. Celé to jen o délku neztopořeného japonského penisu přebíjel fakt, že měl tělo jako typický Španěl, nebo aspoň takový, jaký bych si u typickýho Španěla představoval.

Během prvního drinku jsme si stihli povyprávět, co kdo děláme a odkud pocházíme a jestli rádi luštíme křížovky. Od Jakuba jsem se nedozvěděl nic zajímavýho, jinak bych si to pamatoval, ale potěšil mě, že si po cestě ze záchodu srovnal bouli na kalhotách tak, aby bylo co nejlíp vidět jeho polotvrdý péro.

Bohužel jsme se z nějakýho důvodu nerozhodli jít hned po jednom drinku k němu na hotel, ale objednali jsme si ještě další. Protože nám došla iniciační témata, zeptal se mě Jakub, jaký jsem měl víkend, a pod stolem si opřel svoje koleno o moje. Přiznal jsem se mu, jak mě ráno nasral kamarád Pavel a začal jsem mu líčit všechny zkurvený historky, který jsem s nim v uplynulých měsících musel prožít.

“Prepáč, ale ja som sem neprišiel počúvať sračky o tvojom wannabe boyfriendovi. Chceš si so mnou zašukať, alebo nie?” vytasil na mě po chvíli mého naprosto oprávněného rozzuření…

Rozhodl jsem se, že to s Pavlem skoncuju. Ale až někdy jindy. Včera ráno jsem se totiž u něj probudil po noci plný zatraceně dobrýho sexu.

PB

Pavel naprosto a definitivně končí se mnou

Na Pavla jsem se vysral. Dokonce se kolem toho nevyskytla ani žádná třeskutá historka, takže jsem se skoro bál, že nebudu mít dlouho o čem psát. V rámci tvorby nového obsahu jsem si alespoň domluvil rande. S Honzou. Pěkným vysokým klukem původem z Mikulova. Říkal jsem si, že kdyby mi to s ním nevyšlo, tak bych měl alespoň kamaráda, který by mi vozil od táty z vinohradu levný a poctivý víno.

Docela bych totiž ocenil, kdyby mi to opíjení se vínem taky občas chutnalo.

Domluvil jsem se s ním, že mě vyzvedne večer u mně před domem a zajdeme do nějakýho blízkýho baru. Ten den se mi nechtělo překročit hranice městský části, takže jsem veškerý dojíždění upocenou MHD nechal na Honzovi. Je přecijen z Moravy, na smradlavý lidi je určitě zvyklejší než já.

Zhruba půlhodiny předtím, než měl pod mým oknem postávat buzík se srandovním přízvukem, mi přišla zpráva od Pavla, člověka vlezlejšího než song z reklamy na XXX Lutz:

“Přijde ti OK, že se spolu vyspíme, ty mi řekneš, že z toho nic víc nebude, a už mi k tomu víc ani nenapíšeš?”

“Jo. Řekl jsem ti, že sorry, že ne, že z toho mám blbej pocit, že z toho nic nebude a že tečka. Dokonce jsem napsal, že sorry, to jinejm nepíšu, seš prémiovej,” odepsal jsem mu, zatímco druhou rukou jsem snažil přílivovou vlnu na hlavě učesat do něčeho formálnějšího.

“Milane, nechovej se jak kretén a aspoň mi vysvětli, proč jsi najednou tak couvl.”

“Pavle, ty se nechovej jak kretén a prostě to pochop. Nemám zájem. Sorry. Konec. Tečka,” odpověděl jsem hned jak jsem si umyl hlavu, protože jsem přehnal styling a začal jsem mít ve vlasech tolik gelu, kolik by si na ně nedali už ani Italové.

“Zvedni prdel a pojď mi to jako chlap říct do očí. Jsem u tebe před vchodem.”

IDIOT.

“Jdi pryč, dneska fakt ne, nebudu s tebou tom mluvit. Zajdeme někdy na kafe. Teď prostě konec. Tečka,” hystericky jsem vyťukal do mobilu, zatímco jsem si druhou rukou napsal na á čtyřku, že už nikdy Pavlovi nesmím prozradit, kde bydlím.

Nějakou dobu se neozýval, a tak jsem se opatrně podíval z okna. Stál tam Pavel. A stál tam i Honza. S lahví vína. Bavil se s Pavlem. Pár minut jsem nevěděl, co dělat a panikařil jsem tak, že jsem si zas rozházel tentokrát už perfektní účes.

Pak cinkl telefon.

“Pokecal jsem chvíli s Honzou, je to milej kluk. Byl zvědavej, co tu dělám u tebe před domem, tak mu to jdu dovyprávět někam na kafe. Konec. Tečka.”

KRETÉN. Připravit mě v jeden den o rande s vyhlídkou na dobrej sex a ještě lepší moravský víno je zmrdství prvního stupně.

Nevíte někdo, jak někomu hacknout profil na iBoys?

PB

Kluci ze sociálních sítí

Řada mých kamarádských buzen si mi v jednom kuse stěžuje, že kromě iBoys a klasických teplých aplikací se není kde seznámit. Pravda je, že pokud běžně nenosíte fejkovou LV kabelku, tak si vás váš osudový partner, který na vás narazí v tramvaji, nemusí ani všimnout, neboť neměl dle čeho předpokládat, že jste taky buzna. Gaydar zkrátka někomu nefunguje a růžový tričko dneska už nestačí.

Pravdou však je, že seznamovat se můžete i na konvenčních hetero sociálních sítích. Sem tam se totiž stane, že utrousíte nějaký příspěvek, tweet nebo fotku, ze kterých bude dýchat buznovství až do Vatikánu. Až se vás ale na základě toho pokusí někdo sbalit, dejte si na některé věci bacha.

Facebook

Stydlivější chlapec vám napíše nějakou neutrální zprávu, ten oprsklejší vám rovnou pošle žádost o přátelství. Tu nikdy a v žádném případě nesmíte přijmout, neboť by si vás hned prolustroval a na prvním rande byste nemohli tvrdit, jak máte zajímavý život, když by už věděl, že celé dny jen prosedíte v práce anebo v hospodě. Vlastně byste takového chlapce měli rovnou poslat do prdele, protože posílat friend requesty cizím lidem je divný.

Nemluvě o tom, že i ten “slušnější” si vás minimálně progooglil. A vězte, že jestli nehrajete v nějakým fancy pornu, nenašel určitě nic pěknýho.

Takže ne, přes Facebook se vlastně raději neseznamujte.

Instagram

Ve skutečnosti vypadá pravděpodobně o dost hůř než na svých selfíčkách. Na první rande je tedy lepší vzít si s sebou štos barevných fólií, abyste alespoň trochu nasimulovali prostředí Instagramu.

Až si spolu konečně něco začnete, bude si vás furt fotit a vystavovat to na svém profilu. Pravděpodobně vám ani nedovolí přidat jas nebo ubrat kontrast, protože byste tak narušili jeho umělecký koncept.

Do jeho konceptu ale stále budou patřit i fotky jeho samého ve spodním prádle, tudíž vás bude možná trochu znervózňovat, že bradavky vašeho přítele budou obdivovat namakaní fešáci z Los Angeles, kteří mu pod fotky budou psát, že jedou za měsíc na dovolenou do ČR a jestli se nechce sejít.

Chce, protože přece nebude zrazovat svoji fotografickou komunitu.

Takže ne, přes Instagram se vlastně raději neseznamujte.

Twitter

Jestli vám přišlo roztomilé, že se nestydí sdílet NAPROSTO VŠECHNY své každodenní zážitky se svými followery, pravděpodobně změníte názor, až se tam začne zmiňovat o vás. Na prvním rande se možná bude ještě držet, pro jistotu bych ale neodbíhal příliš často na záchod, abyste ho nenechávali moc dlouho samotného se svým telefonem.

Až si spolu ale něco začnete, počítejte s tím, že se internet dozví, kdy vám zrovna nestál, že jeho ex měl jako nekuřák lepší mrdku, jak dlouho vydržíte na jeden zátah i co jste si nakoupili za nové erotické hračky. Včetně jejich velikostí a možná i fotografií.

Drobnou útěchou vám může být snad jen to, že pravděpodobně nevydrží netweetovat ani o tom, jak vás začal podvádět.

Takže ne, přes Twitter se vlastně raději neseznamujte.

G+

Pokud používáte Google Plus, pak téměř určitě existuje velice dobrej důvod, proč kluka ještě nemáte. Zůstaňte při tom.

A teď se radši znova přihlašte do iBoys.

PB

Jsem zpátky na trati

Poslední příhoda s Pavlem mě trochu rozmrzela. Dokonce i mí kolegové v práci si o mě začali dělat starosti, když zpozorovali, že jsem je přestal pravidelně posílat do prdele nebo je rozverně plácat po zadku, když jsem některého z nich potkal u pisoárů.

Pavel se s Honzou dali dohromady. Jsem přesvědčenej, že do toho Pavel šel tak rychle jen proto, aby mě nasral. O tom svědčil i počet selfíček, které se svým novým mikulovským zajíčkem publikoval.

Rozhodl jsem se, že své trápení vyřeším tak, jak by to udělal každá správná buzna. Prostě že se z toho vyšukám.

Udělal jsem si plán. Jen sex. Ani v nejmenším nic jiného. Jako svůj cíl jsem si tedy zvolil ženáče, kteří do Prahy vyjeli na služebku, na víkend bez manželek a dětí či prostě jen tak s cílem dovolit si být chvíli buzna, když doma v Písku by se mu za to chlapi v práci smáli.

Za dva týdny jsem stihl čtyři. Všechno zarostlí svalnatí chlapi kolem čtyřicítky a padesátky, kteří neuměli pořádně používat Grindr.

Díky tomu poslednímu jsem ale konečně přišel na jiný myšlenky a mohl jsem Pavla s Honzou konečně pustit z hlavy. A to zdánlivě nebyl ani nijak výjimečnej.

Jmenoval se František. To nebylo sexy.

Už z fotek bylo vidět, že i když mu je skoro 50, je namakanej a opálenej. To bylo sexy.

Pracoval v zemědělství. To nebylo sexy.

V Praze byl řešit něco se svým podnikáním. To bylo sexy. Nebo to alespoň znamenalo, že za mě zaplatí i večeři, než mě vezme k sobě na hotel.

Tak se taky stalo. Sex s Františkem trval všehovšudy asi dvě hodiny a byl ještě lepší, než slibovalo jeho tlustý žilnatý péro.

“Ty krávo, to je škoda, že už zejtra ráno odjíždíš, klidně bych si to zopakoval,” svěřil jsem se mu, když jsem odhodil na zem už třetí kondom a rozvalil jsem se vedle něj.

Kondomy taky kupoval on.

Jako alternativu k neuskutečnitelnému mrdu následující den jsme se rozhodli, že prostě chvíli počkáme, jestli se do pár desítek minut nebudeme schopni dopustit něčeho dalšího. Během čekání jsem Františkovi odvyprávěl svůj příběh o tom, jak mi můj několikrát-skoro-přítel zdrhl se zajíčkem z Mikulova, na kterýho jsem měl políčeno.

Na to se František rozjel, že je taky z Milukova, načež jsem si už v hlavě skládal dohromady zprávu Pavlovi o tom, jak jsem jeho přítelovi vojel otce.

Ale František nebyl Honzův táta. Ani strejda. Ani milenec. Vlastně Honzu vůbec neznal. Dal jsem mu na něj ale číslo, ať mu dá vědět, až bude zase zpátky v Mikulově. Že se mi Honza během doby, co se mnou randil a kterou jsem si vymyslel, svěřil, že ho dycky brala představa sexu s nějakým starším svalnatým chlapem.

A že kdyby mu neodpovídal, tak ať se ozve Pavlovi. Že ten je sice stydlivější, ale ať na něj doráží, že určitě podlehne, protože trojka s vyzrálým chlapem je něco, po čem už dlouho touží.

Františkovi se z té představy skoro zaleskly oči dojetím. A postavil čurák.

Takže jsme si dali ještě jednu rundu a já šel spokojeně domů.

Už jsem konečně začal bejt ta svině zase já. A tak to je správný.

PB

Rychlý průlet buzinci celé Prahy

Ona je sice teprve středa, ale to právě znamená, že už teď byste si měli rozmyslet, kam se půjdete o víkendu vylejt. Mimopražští tenhle přehled zase můžou brát jako inspiraci, kde se příští týden během Pride můžou nechat ojet nějakým zahraničním turistou.

Friends

Friends jsou něco jako Václavák. Nikdo je nemá rád, ale každý se tam občas ve dvě ráno ocitne, aniž by věděl, jak se tam dostal. Je tam furt narváno, smrdí to tam, nejsou tam pořádný darkroomy a je tam předražený pivo i drinky. Mají systém nějakejch výhod, díky kterým můžete dostat slevu na baru až asi dvě procenta, ale zatím se neobjevil člověk, kterej by pochopil, jak to funguje.

Buzny se tu vykrucují už někdy od patnácti let, protože u vstupu nikdo nehlídá a ačkoliv jsou hned naproti policajtům, asi tam nikdy nebyla žádná šťára. Policajti se tam bojí, protože by je každej hned považoval za objednané striptéry na nějakou z pravidelných oslav narozenin, které tam furt někdo má, protože tam oslavenec dostává jako present lahev sklepmistra nebo tak něco.

Termix

Klub Termix zažil už tolik výstřiků a přenosů viru HIV, že pravděpodobně konkuruje i amsterdamskému Red Light distriktu. O víkendech je tam narváno jak v sedm ráno na céčku a o všedních dnech tam na karaoke zpívají buzíci, kteří neuspěli v posledním ročníku Československo hledá superstar/talent/ženu.

Takže si moc nevyberete. Nicméně pokud vám chybí nějaký to mazlení, stačí se projít od parketu na bar a kromě peněženky pravděpodobně ztratíte i potřebu se někoho jiného dotýkat.

TerMAX

TerMAX je zmaximalizovanej Termix. Haha. Nejdřív tam nechodili lidi, teď tam chodí. Občas. Občas ne. Nikdy nevíte, jestli tam nebude v pátek večer víc personálu než osazenstva. Stěny kolem parketu divoce svítí, což všechny oslepuje, takže tam mají šanci i ti, kteří jsou hnusní.

Barmani tam chodí v sukních, darkroomy jsou možná větší než celej parket a na záchodech je polopropustný zrcadlo, za kterým si nadržení čtyřicátníci honí péra, zatímco se dívají, jak na druhé straně chčijou jejich vysnění zajíčci. Pokud má nějak takhle vypadat buzerantský peklo, tak to vlastně docela beru.

Teda jen kdyby k tomu navíc byla alespoň polopenze.

StaGe

Podivná dýza nedaleko Václaváku, která už asi nefunguje. Teda asi. Někdo tvrdí, že ještě jo, jiní zase, že už ne, ale protože tam už nikdo nechodí, tak to zatím nikdo neověřil. Pořádali tam hodně divné večery, kdy zasypali celý parket pískem/popcornem/pubickým ochlupením tvojí mámy, ale nikdo jim to nežral.

Takže to stejně pokaždý skončilo tak, že tam těm třem zbylejm dědkům na parketu pustili Hanku Zagorovou.

Q café

Kvéčko je vyhlášená pražská koupelna s možnosti objednání si piva či kofoly. Na záchodech naleznete spoustu drogistických pomůcek, které jste doma nikdy neměli, takže si můžete při čekání na drink třeba vyčistit uši nebo vykloktat ústní vodu. Což se ostatně hodí i v případě, že někoho vykouříte na záchodech.

Stejně jako bonbon, který dostanete při placení.

21

Dřív tam točil pivo Honza Musil, teď už ne. Dřív tam prodávali poppers, teď už ne. Dřív tam mělo smysl chodit. Teď už ne.

AXM

Jedná se o nějakou mezinárodní síť barů, která se usídlila v prokletých prostorech na Vinohradské, kde už se protočilo víc klubů než rukou v kalhotách Jara Smejkala. Nebudu vám o něm raději nic psát, protože stejně za pár týdnů zkrachuje a otevře se místo něj něco nového. S Helenou Vondráčkovou na opening párty.

A v žádných jiných buziních jsem nebyl, nebo si jejich návštěvu nepamatuju. Anebo o nich prostě nechci psát, tohle vám muselo stačit.

PB

Zrzci nemají duši a vkus na nábytek

Bejt probuzenej slunečními paprsky, který vám dopadají ráno na ksicht, nemusí bejt nutně úplně špatný, ale trochu vás to rozhodí, když si po pár vteřinách uvědomíte, že u vás doma vám ráno na postel žádný zkurvený paprsky nedopadají.

Takhle jsem se probudil v pondělí ráno. Nahej. V cizí posteli. Na hnusným povlečení, který ani nebylo z IKEY. Vedle mě chrápal nějakej zrzek. Neviděl jsem mu do obličeje, měl ho zabořenej do polštáře, aby se mohl ještě víc dusit a ještě hlasitěji chrápat.

Potichu jsem vstal. U toho jsem šlápl na vytahanou šprcku. Vedle postele tam ležely tři. Nohu jsem si otřel do koberečku pod nedalekým konferenčním stolkem. Ten koberec byl hnusnej a slizkej už sám o sobě, takže jsem usoudil, že mu trochu lubrikantu neuškodí. Ostatně celý vybavení bytu vypadalo jako z katalogu použitého nábytku z Německa z roku 1993.

Šel jsem se podívat k oknu, abych se dozvěděl, kde vlastně jsem. Nepoznával jsem to. Chvíli jsem si myslel, že ani nejsem v Praze, ale pak jsem zaostřil na ceduli s pro mě neznámou ulicí, pod kterou bylo napsáno “Praha 4”. Což mi bylo k hovnu, protože Praha 4, jak dobře víme, může znamenat naprosto cokoliv.

Telefon vybitej. Nevěděl jsem ani kolik je. Třeba jsem už měl bejt v práci a uklidňovat rozrušený klienty, kteří se v tomhle horku chovají jako ještě větší kreténi, než je obvyklý.

Zrzek na chvíli přestal dejchat. A pak ještě zhlasitil svoje chrápání.

Šel jsem se osprchovat, abych ze sebe včas spláchnul nabíhající kocovinu. A preventivně i tu morální, až se dozvím, koho jsem to zase jednou ošukal.

Když jsem pak po sprše snažil oblíknout a nenápadně vypadnout, chrápání utichlo.

“Peníze máš na botníku, v lednici je nějaká cola, tak si klidně vem na cestu,” zabručel zrzek překvapivě hlubokým hlasem a aniž bych stihl nějak zpozorovat jeho obličej, zabořil hlavu zase do polštáře.

S colou lhal, lednice byla plná jen Pepsi. A ještě k tomu lehký. Takže jsem si nevzal.

S penězi nelhal. Na botníku ležely dvě pětistovky. Tak jsem si je vzal.

Vydržel jsem přes 25 let, než se ze mě stala kurva. Vyspal jsem se s někým, o kom si nepamatuju, jak vypadá ani jaký má péro, za blbej litr. Už se nebudu moct posmívat Pavlovi, kterej něco podobnýho udělal už v osmnácti. Na druhou stranu tím budu moct odradit Romana, kterej na mě začal zase dorážet a vnucovat se mi, že se mnou půjde na Pride v průvodu.

Když jsem se doplahočil do kanceláře, což bylo kvůli tomu, že se ukázalo, že jsem nakonec strávil noc v Krči, poměrně náročný a celkově k zblití, přišla mi SMSka od neznámýho čísla:

“Dík, žes to včera platil. Příště si vyberu dost peněz předem. Teda, bude nějaké příště? :-) Aleš”

Paradoxně mě zklamalo, že vlastně nejsem kurva, ale jen řadová buzna, která spí s cizími lidmi zadarmo.

“Ne,” odepsal jsem. Musím si trochu udržet svoji zmrdskou úroveň.

PB

Všechno, co si pamatuju z Prague Pride

Na Prague Pride chodím už docela pravidelně. Každej rok je to ale víc a víc o hovně, protože tam potkávám víc a víc lidí, se kterejma jsem chodil, nebo alespoň spal. Logicky se tedy nabízí čím dál míň použitelnejch lidí, se kterejma byste se po průvodu mohli vyspat, nebo s nimi alespoň zajít na drink. A pak se s nimi vyspat.

Na průvod jsem šel s Romanem. Nedal se odbýt. Naštěstí jsem ale přemluvil na poslední chvíli tři svoje kolegyně, kterým jsem vysvětlil, že za každou cenu nesmí dopustit, aby to v jakejkoliv moment vypadalo jako rande.

Dovolil jsem jim začít mě líbat a sahat mi na péro, kdyby šlo do tuhýho. Žádná se ale netvářila, že by se jí do toho nějak zvlášť chtělo.

Jako prvního jsem v průvodu potkal Pavla. Samozřejmě, koho jinýho. Oba jsme o sobě věděli, ale dělali jsme, že se nevidíme. Bylo mi jasný, že mě zahlíd, protože se v tu ránu přitiskl ke svému novému příteli, vlepil mu pár slizkejch pusinek a tvářil se jako nejšťastnější coura na světě.

Zavelil jsem tedy svojí družině, ať přidá do kroku, ať jsme na tý Letný co nejdřív a nemusím se na podobný zjevy dívat.

To taky nakonec nebyl dobrej nápad. Protože jsem hned u kyvadla narazil na svýho bejvalýho. Ačkoliv jsem ho neviděl zhruba půl roku, od chvíle, kdy jsem myslel, že začal chodit s Romanem, kterej v tom okamžiku stál vedle mě, trochu mě to vzalo. Nechal jsem je tedy vykecávat spolu a šel jsem si pro něco, čím bych se mohl rychle opít.

Našel jsem, takže si ze zbytku dne pamatuju jenom pár útržků:

• Jak jsem tancoval pod pódiem s týpkem v námořnickém oblečku. Pořád jsem mu opakoval, že se spolu musíme pomilovat, když zítra vyplouvá na moře, ale on se nenechal s tím, že zítra jeden jen autobusem do Vinoře.
• Jak jsem nutně potřeboval políbit jednu transku, až jsem jí u toho rozmazal rtěnku i nějaký platlání na tvář. Nasralo jí to a přetáhla mě kabelkou.
• Jak jsem zezadu pochcal něčí stánek. Sorry.
• Jak jsem vlítnul mezi svého bejvalýho přítele a Romana a řekl jsem jim, že by spolu byli hezkej pár. Lžu očividně, i když jsem nalitej.
• Jak jsem znovu narazil na Pavla a ptal se ho, jestli mu volal nějakej ženáč z Mikulova.
• Jak jsem někomu ukradl paruku a pak pobíhal po Letný se slovy “Podívejte se na mě, jsem Conchita Wurst.”
• Jak jsem někomu poblil duhovou vlajku, takže hrála ještě více barvami než obvykle.

Víc už nevim.

Ráno mě kromě hrozný kocoviny probudila i zpráva. Od mýho ex:

“Dobré ráno, Milane. Tohle ti posílám, jen abych tě nasral. Za ty nadávky včera si to docela zasloužíš.”

A tam fotka mýho ex a Romana, jak spolu leží v posteli.

Nevěděl jsem jaký nadávky a nenasralo mě to. Vedle mě totiž z nějakého důvodu ležel Pavel. Bez Honzy.

Já vím, už jsem s tím trapnej.

PB

Harmonogram běžného teplého vztahu

Roční vztah buzen je zhruba stejně hodnotný jako týdenní randění vačic drsnosrstých, ale taky se svou vážností hravě vyrovná osmi letům průměrného heterosexuálního randění. Jeho dynamika, síla a průběh je ale naprosto unikátní. Unikátní v porovnání s nebuznami, stejný u všech jednotlivých párů. Mrkněte na to, co vás čeká.

-1. týden
Probouzíte se vedle nějakýho neznámýho kluka v posteli. Zatímco on jenom bručí a neudělá vám ani zasraný kafe, vy se oblékáte, abyste si mohli naplno užít vaši walk of shame na nejbližší metro. Cestou domu si opakujete, že už si přestanete kurvit a najdete si někoho na vážný vztah, ale večer vám tak hučí v kládě, že si ho najdete, napíšete mu a znova si to s ním rozdáte.

1. týden
Po pár mrdech zjistíte, že si v posteli celkem rozumíte. A protože se ani jeden z vás nechcete kurvit a chcete si najít někoho na vážný vztah, začnete spolu chodit.

2. týden
Oba jste si dali na iBoys a Grindr, že jste zadaní, což ale neznamená, že se tam přestanete přihlašovat. Na Facebooku to ještě nemáte, na to je moc brzo.

3. týden
Tak nějak se začínáte mít rádi. Sem tam se rozhodnete, že se místo sexu kouknete na film. A zašukáte si až při závěrečných titulcích.

4. týden
Je to oficiální, na Facebooku, sbíráte lajky pod statusem, kde jste si slíbili věčnou lásku. Sex je lepší a lepší.

2. měsíc
Zjišťujete, že u vás tráví nějak moc času. Tak mu navrhnete, jestli se k vám nechce raději rovnou nastěhovat. Přijímá to pozitivně, protože mu to rázem zdvojnásobí velikost šatníku.

3. měsíc
Už jste se párkrát pohádali, ale naštěstí jste ho vždycky dokázali uklidnit tak, že jste si klekli a začali mu kouřit. Trochu vás začíná srát, že dává ručník na topení. Jeho zase vytáčí, že nestelete postel.

4. měsíc
Občas se zhádáte tak, že jeden z vás jde přespat ke své fag hag. Usmiřovací kouření už taky nepomáhá, ale i tak ho strpíte, protože se jedná prakticky o jediný sex, který spolu poslední dobou máte.

5. měsíc
První společná dovolená vám připomněla vaši neutuchající lásku. Dokonce jste v tom hotelu šukali každý den, což si pamatujete už jen z prvních pár týdnů vztahu.

5. měsíc a 1. den
Doma to je ale zase stejně na hovno.

6. měsíc
Zjišťujete, že jste spolu už jen tak ze zvyku. Zatím jste ho nepodvedli, ale nainstalovali jste si zpátky Grindr, kde jste ho našli, jak tam má napsáno, že je v otevřeném vztahu. Hrozně se kvůli tomu pohádáte, ale potom, co vám odpřisáhne, že s nikým jiným nic neměl a že si jen zkoušel psát s pár lidmi, máte nejlepší sex od začátku vašeho vztahu.

8. měsíc
Sex už zase skoro nemáte. Už se ani nedržíte za ruku. Už si ani vzájemně nevaříte. Neříkáte si moc pěkný věci. Večer si povíte, co kdo zažil v práci, a jdete spát. Většina složek vašeho vztahu stojí už pěkně za hovno.

10. měsíc
Za hovno stojí už úplně všechno. Na jedný párty se oba ožerete natolik, že si domů přitáhnete nějakýho neznámýho borce na trojku. Je to super. Váš vztah to oživí a vy spolu zase začnete docela fungovat.

12. měsíc
Váš partner vám oznámí, že se s vámi musí rozejít, protože se zamiloval do neznámýho borce, kterého jste si před dvěma měsíci přitáhli domů na trojku. Konec. Začínáte plánovat, jak se od sebe odstěhujete.

12. měsíc a 1. den
Probouzíte se vedle nějakýho neznámýho kluka v posteli. Zatímco on jenom bručí a neudělá vám ani zasraný kafe, vy se oblékáte, abyste si mohli naplno užít vaši walk of shame na nejbližší metro…

PB

Rande s prioritami

Opět vás nebudu otravovat příběhem o tom, jak mi to s Pavlem koneckonců nevyšlo a jak se dal zpátky dohromady s Honzou. Už vůbec vás nebudu otravovat tím, jak mě serou spokojený selfíčka mýho ex s Romanem na Instagramu. Budu vás otravovat tím, jak jsem byl místo toho zase na kurevsky špatnym rande s jedním čůrákem z Tindru.

S Jindřichem, kterej byl jen o chlup starší než já, jsme si dali sraz v jedný celkem fajnový putyce v Karlíně. Potěšilo mě, že vypadal poměrně stejně jako na svým profilu, možná ještě o trochu líp. Když jsme zvládli uvítací formality, které kromě jinýho obsahujou klasický omrknutí rozkroku, kecy o tom, jakej kdo měl den, a pár lehkejch sexuálních narážek, přešli jsme k tématu “co plánujeme do budoucna”, z kterýho se dá dost vyčíst, sedíte-li naproti úplnýmu kreténovi.

Můj životní plán o tom, že do smrti chci stihnout zašukat si v každým evropským hlavním městě, ho nezaujal. Dokonce ho ani neohromilo to, že už mám skoro ze čtvrtiny hotovo. Tak raději spustil on.

“Mně teď konečně schválili hypotéku…”

Wow, wow, wow, jak si můžu zašukat ve všech hlavních městech Evropy, když budu s někým, kdo má hypotéku?

“…takže až to dostaví…”

Novostavba. Miluju vůni sádrokartonu.

“…tak budu Letňaňák.”

Bydlení na venkově nedaleko obchoďáku je sen každýho mladýho buzeranta. Skoro jsem se dojal.

“Bude to stát ale i tak dost pěnez, to zařivování a tak…”

Což ti určitě zaplatí rodiče, viď?

“…ale s tím mi naštěstí pomůžou naši.”

Cha!

“Jen kvůli tomu s nimi letos nepojedu na dovolenou do Egypta…”

Slyšel jsem, že dítě na přistýlce jezdí za poloviční cenu, to by nějak ukecat šlo.

“…kam jinak jezdím pravidelně s nimi a ještě s bráchou.”

Koho nikdy nebrala představa bratrského incestu, ten pěkně kecá.

“Ale co nadělám, život je o prioritách.”

To měl Jindřich koneckonců pravdu. Ale i priority se můžou změnit. Zatímco já jsem na to rande šel, abych si našel třeba někoho, s kým vydržím dýl než pár měsíců, po pár větách se hlavní cíl změnil na “opít toho degena a zašukat si v jednom z hlavních měst Evropy”.

Péro ušlo.

PB

Základní typy vašich teplých kamarádů

Když si s tím dáte trochu práce, například v pauzách mezi onaniemi, dokážete snadno rozdělit svoje teplý kamarády do pár jasně vymezených skupin. Až to tak uděláte, přečtete si tady jejich popis, zjistíte, že jsem to docela dobře vystihnul, a dojde vám, že to jsou vlastně všechno sráči a nestojí vám za to se s nimi bavit.

Tady jsou:

Ten, se kterým se chcete vyspat
Takovej ten kamarád, co ho znáte přes další kamarády. Občas spolu zajdete na kafe, na kterým ho celou dobu svlíkáte pohledem a nejraději byste ho vojeli rovnou na stole vedle cappuccina. Nikdy ale mezi vámi k ničemu nedojde, takže zůstane jedinou buznou, kterou znáte a se kterou jste se ještě nevyspali.

Ten, který se chce vyspat s vámi
Takovej ten kamarád, co ho znáte přes další kamarády. Občas spolu zajdete na kafe, na kterým vás celou dobu svlíká pohledem a nejraději by vás vojel rovnou na stole vedle cappuccina. Protože máte slabou vůli, brzo se mu to povede, ale pak spolu až do konce života nepromluvíte.

Ten, se kterým jste chodili
S něktrými z vašich bejvalejlch občas zajdete na pivo. Neřešíte s nimi váš předchozí vztah, ale protože už v minulosti byl nějaký důvod, proč jste předpokládali, že si spolu budete rozumět, rozumíte si i teď. Blbý je, že když se opijete, tak občas jeden z vás nadhodí takový ty vztahový něžnosti, což je trapný a ubohý, takže se raději moc často nevídáte.

Ten, který si nemůže nikoho najít
Na jeho profil na iBoys se už práší. Ačkoliv tam prošel snad každou buznu v okolí 150 km, nikdo mu nebyl dost dobrej, nebo on nebyl dost dobrej nikomu dalšímu. V lepším případě to je kokot, kterej si za to může sám, v horším případě to je kokot, se kterým jste se kdysi dávno v opilosti vyspali a teď se za to musíte stydět.

Ten, který nechce žádný vztah
Seznámili jste se tak, že jste si to rozdali u něj v obýváku. Možná jste se do něj i na chvíli zamilovali, ale protože to je jen sráč, kterýho nezajímá nic jinýho než šukání, zavrhli jste to s tím, že to nemá smysl. Nikoho nehledá. Přítele začne poptávat až ve chvíli, kdy zestárne, ztloustne a zešediví natolik, že ho nikdo nebude chtít. Dobře mu tak.

Ten, který má dlouhodobý “spokojený” vztah
Na Facebooku se snaží tvářit, jak má spokojenej a dlouhodobej vztah plnej lásky, ale ve slabší chvilce se vám přiznal, že svýho přítele podvádí, kde jen může. Na to mu odpovíte maximálně to, že o tom přece víte, protože se loni vyspal i s vámi. Vlastně by se s ním nebýt hypotéky už dávno rozešel.

Ten, který má dlouhodobý spokojený vztah
Haha, nebuďte směšní…

PB

Byl jsem dominantní a zlý

Nejsem taková kurva, jak se zdá. Zatím se mi ještě nepovedlo, že bych měl za sedm dní v posteli víc jak dva borce. To se všechno mělo změnit tenhle týden. Ve čtvrtek si mě skvěle podal Jorge, opálenej Španěl, kterej na Grindru hledal nějaký dovolenkový dobrodružství, a pak jsem si já podal Tomáše, kterej hledal životní lásku na jedný teplý párty v Neustadtu. Dva skvělý mrdy jsem plánoval završit třetím ještě lepším včera večer.

Adam měl to lepší z obou předchozích. Temperament odněkud z Andalusie a péro od Pankráce. Jakmile si ale lehl ve svém bytě na postel, zůstalo jen trčící péro a temperament se vytratil se slovy “Svaž mě a znásilni, ty zvíře!”

Fakt to tak řekl.

Chvíli jsem váhavě zíral, ale pak jsem si vzpomněl na jeden foodblog, na kterym svazovali kuře, než ho vrazili do trouby, a začalo mi to připadat jako docela zábavnej nápad.

Sebral jsem tedy všechny opasky, co jsem u něj našel, a přivázal mu ruce a nohy k posteli. Předtím, než jsem upevnil poslední, jsem ho pleskl přes boky. Cuknul sebou tak mohutně, až mě, asi omylem, kopnul do koulí. Tak jsem si šel dát cígo do nekuřáckého pokoje jeho spolubydlícího, kterej se údajně mohl každou chvílí vrátit, a nechal ho nejmíň patnáct minut čekat, než se uklidní.

“Dělej, zneužij mě, teď, tady, hned,” hýkal, když jsem se vrátil do pokoje. Jeho oddanost  mě nebrala tak, jak si představoval, takže jsem ho už spíš jen znuděně douvázal a hodil mu přeš oči nějaký trenky z koše na prádlo.

“Dělej, postříkej mě, poniž mě, cokoliv chceš,” pokračoval.

Tak jsem vzal ze stolu jeho mobil, vyfotil ho a nahrál tu fotku na jeho Facebook.

Byl jsem ale natolik férovej, že jsem jeho péro zakryl stickerkou s Pusheen.

“Dělej, zneužij mě,” pokřikoval na mě, zatímco jsem mu honil péro. Bavilo mě to čím dál míň. Zatímco on se obával, že se brzy vrátí jeho spolubydlící a budeme toho muset nechat, já jsem celou dobu doufal, že se brzy vrátí jeho spolubydlící a budeme moct toho nechat.

“Povídej, čubko, proč nechceš, aby tě tu takhle našel spolubydlící?” zeptal jsem se ho.

“On ani neví, že jsem gay.”

“A je pěknej? Líbí se ti?”

“Docela jo. Ale už nemluv, zneužij mě jak děvku, rychle.”

“Jak vypadá?”

“Vysokej modrookej blonďák…” vyhekl.

“… ale to je jedno teď. Dělej, zneužij mě, poniž mě. Chovej se ke mě jak jako k bezcenný kurvě,” pokračoval.

“Tak jo,” řekl jsem po chvíli ticha. Utáhl jsem mu trenky kolem očí, oblíkl se a odešel z jeho bytu.

Dole u výtahu jsem pozdravil vysokýho modrookýho blonďáka.

PB

Děsivá tajemství “kmenů” z Grindru

Kdyby nebylo Grindru, musely by teď pražské buzny za sexem chodit někam do křovisek na Letný. A z tý zimy by měly malý péra. Takže by z toho stejně nic nebylo. V rámci tvorby profilu se na Grindru můžete přiřadit do jakýchsi “Tribes”, což sice neobnáší skákání kolem ohně v bederních rouškách, jak jsem doufal, ale pomůžete ostatním buzíkům, aby si vás snadněji přiřadili do správné škatulky. Chvíli mi to trvalo, ale za pár měsíců jsem rozluštil skutečný významy těchto “kmenů”. Mrkejte:

Bear
Co si myslí, že to znamená: Jsem statnej a silnej chlap a mám rád statný a silný chlapy.
Co to doopravdy znamená: Myslel jsem si, že nikomu nebude vadit, že jsem tlustej, když si nechám vytetovat medvědí pracku na prdel.

Clean-Cut
Co si myslí, že to znamená: Jsem slušňák. Na prasárny si moc nepotrpím. Nebo se alespoň tak tvářím.
Co to doopravdy znamená: Jsem nudnej. Jen tak se s tebou nevyspím. Nebo se alespoň tak tvářím.

Daddy
Co si myslí, že to znamená: Jsem statnej a silnej chlap, kterej má už v životě všechno srovnaný.
Co to doopravdy znamená: Trochu se bojím, že jsem pedofil.

Discreet
Co si myslí, že to znamená: O tom, že spolu spíme, přece nemusí nikdo nic vědět.
Co to doopravdy znamená: Mojí manželce by se nelíbilo, kdyby nás potkala, jak se držíme za ruce.

Geek
Co si myslí, že to znamená: Zajímám se o počítače, technologie, chytrý telefony a takovýhle věci.
Co to doopravdy znamená: Nedokážu si koupit brýle, který by mi slušely.

Jock
Co si myslí, že to znamená: Starám se o to, abych dobře vypadal, takže pravidelně cvičím.
Co to doopravdy znamená: Nemůžu přestat chodit do posilovny, jinak bych si jako profilovku musel nastavit obličej namísto břicha.

Leather
Co si myslí, že to znamená: Mám rád kůži.
Co to doopravdy znamená: Mám rád pocení.

Otter
Co si myslí, že to znamená: Jsem plnej testosteronu.
Co to doopravdy znamená: Už jsem vzdal holení si zad.

Poz
Co si myslí, že to znamená: Potřeboval jsem hodně odvahy, abych to řekl světu.
Co to doopravdy znamená: Zkoušel jsi už někdy někoho kouřit přes kondom?

Rugged
Co si myslí, že to znamená: Jsem drsnej a nespoutanej živel.
Co to doopravdy znamená: Každý ráno si před zrcadlem dvacet minut zastřihuju strniště.

Trans
Co si myslí, že to znamená: Jsem transsexuál.
Co to doopravdy znamená: Nejsem transsexuál, ale takhle snadněji obhájím svůj fetiš na dámský spodní prádlo.

Twink
Co si myslí, že to znamená: Jsem mladej atrakitvní kluk.
Co to doopravdy znamená: Jsem mladej atraktivní kluk, takže není nic divnýho na tom, že si chci nechat za mrdání zaplatit.

PB

Mám nového followera

Pokud by vás zajímalo, co se teď děje v mým životě, jakože vás to určitě zajímá, tak vlastně nic moc. Minulej tejden jsem ulehl do postele. Sám. Se zánětem něčeho v krku, což na zprávě od doktora znělo v tý latině hůř než AIDS a syfl dohromady. Už to moc neškrábe, ale v kolem hrtanu mám pocit, jako kdyby se mi tam vystříkalo dvacet nemytejch čůráků.

Tím mám na mysli, že vykašlávám hromadu hnusnýho hlenu, ale chtěl jsem, aby to znělo ještě odporněji.

Při tý příležitosti jsem si dal pohov a vysral se na všechny Grindry, Tindery i Hornety a akorát jednou za dva tři dny jsem se přihlásil na iBoys, jestli tam náhodou neuvidím, že se Pavel nebo můj ex rozešli.

A minulý pátek mi tam přišla zpráva:

“Ahoj, dlouho jsem te nevidel, snad jsi se nerozhodl zmenit praci :s)”

36 let, 179 cm, 76 kilo. Profil bez fotky, vyplněno jenom “mazlení” a “líbání” na plných hodnotách, což je trapný, protože všichni víme, že mazlení a líbání je jenom prequel a sequel k divokýmu zvířecímu sexu a jako takový samo o sobě nic moc neznamená.

Každopádně jsem začal přemýšlet, kým jsem se to kdy nechal vyhonit ve Friends, že jsem na to dokázal zapomenout.

“Známe se?” odpověděl jsem.

“No jasne bydlim kousek od mista kde pracujes a dlouho jsem te nevidel tak jsem si rikal co s tebou muze byt :s) Pokazde se na me tak hezky usmivas kdyz na me narazis cestou z prace :s) :s)”

Vynechávání diakritiky není sexy.

“Já se na nikoho neusmívám. A už vůbec ne na lidi, který neznám.”

“A jaktoze te uz nevyzvedava ten fesak? Snad jste se nerozesli?” odepsal mi, zatímco odignoroval mou předchozí zprávu i fakt, že mám už pár měsíců na iBoys napsaný, že nemám partnera. Tím překonal dosavadní rekord teplýho plešatýho barmana z jednoho brněnskýho pajzlu a odsunul ho v kategorii lidí, kteří Milana zvládli nejrychleji vyděsit, na druhé místo.

“Nepřijde ti děsivý psát takhle lidem?” zeptal jsem se ho. Nebýt toho, že už jsem se skoro týden válel doma a chcípal nudou, dávno bych si ho už zablokoval.

“Ne proc?”

“Co takhle zajit na kafe? :s)” přidal.

“NE!” vyťukal jsem a konečně kliknul na “Přidat do ignorovaných”.

Jelikož jsem sral na doporučení doktora, mohl jsem si klidně dát na uklidnění cígo, abych si při něm mohl promyslet nově vzniklé skutečnosti a otázky:

• Umím se vlastně prát?
• Když jsem byl v pátý třídě na základce nejlepší hráč Tekkena, bude mi to stačit, abych zmlátil slizkýho stalkera?
• Neměl bych začít nosit v tašce kromě poppers i pepřák?
• Můžu svýho stalkera nějak použít, abych zničil život Pavlovi?
• Nebylo by vlastně nejlepší raději změnit práci? Byt? Přestěhovat se do Mexika, změnit si příjmení na Sánchez a začít tam pěstoval agave, pomeranče a skořici?

Když mi po nějaký chvíli začaly přibývat další a další otázky, zatímco se odpovědi nedostavovaly, zapnul jsem si raději po necelým týdnu Grindr, kdyby mi tam náhodou chtěl nějakej turista posílat fotky svýho péra. Na uklidnění.

Žádnej v okolí nebyl. Namísto toho mi tam po pár minutách přišla zpráva od uživatele bez fotky:

“A kdyz jsem ti pred lety vykouril pero v Termixu tak ti to nevadilo co? Cau!”

Ayayay, vamos a México, amigos!

7 nejlepších i nejhorších míst na první rande

Podzim je opak jara. Obviously. Namísto toho, abyste zvesela šukali v každém parku, se vám naopak do ničeho nechce, abyste nemuseli vystrčit čumák z domu. Ale když už se rozhodnete jít někam ven, netrpte sami, vytáhněte někoho na rande. Tady máte přehled toho, kam se vydat a jak rychle zdrhnout, když to bude průser.

Na procházku
Výhody: Nic vás to nestojí a když bude potřeba, docela snadno začnete předstírat, že k vám ten týpek, se kterým jste venku, nepatří.
Nevýhody: Vesmír je kurva, takže s velkou pravděpodobností potkáte při trajdání městem svýho ex se svým novým přítelem, svýho extrémně homofobního otce a Daniela Landu.
Jak nejlíp zmizet: Začněte panikařit, že jste za křovím uviděli Matěje Smlsala a že musíte okamžitě zmizet, protože se rozhodně nechcete objevit ve společenský rubrice Hospodářských novin.

Do kina
Výhody: Není na vás dobře vidět a nemusíte mluvit, takže si vás snadněji připustí k tělu, i když jste hnusnej a nudnej kretén.
Nevýhody: Není na něj dobře vidět a nemusí mluvit, takže si ho snadněji připustíte k tělu, i když je hnusnej a nudnej kretén.
Jak nejlíp zmizet: Vemte ho pro jistotu na animák. Vždycky můžete tvrdit, že jste nenápadně zmizeli po dvaceti minutách, protože chodíte zásadně jenom na předfilmy.

Do kavárny nebo hospody
Výhody: Když mu u vstupu podržíte dveře a u toho ho jakoby omylem pohladíte po bouli na kalhotách, tak za vás možná zaplatí.
Nevýhody: Celkem riskujete, že skončíte na dvou kapučínech, dortu, osmi zelenejch a šesti pivech a on vám pak řekne, že má u sebe jenom jednu stravenku.
Jak nejlíp zmizet: Objednejte si espresso doppio macchiato con panna de leche a ať už vám obsluha přinese cokoliv, třískněte s tím šálkem o zeď, zařvěte, že takhle se espresso doppio macciato con panna de leche rozhodně nepřipravuje a nasraně odejděte.

Na diskotéku
Výhody: Když vás přestane bavit, snadno sbalíte před záchody někoho dalšího.
Nevýhody: Pravděpodobně se neumíte tak dobře hejbat, jak si o sobě myslíte, když jste na sračky.
Jak nejlíp zmizet: Nenápadně odtančete.

Do galerie nebo muzea
Výhody: Můžete předstírat, že tomu rozumíte.
Nevýhody: Můžete předstírat, že tomu rozumíte, a pak být za kreténa, když tomu on bude rozumět doopravdy.
Jak nejlíp zmizet: Tvařte se nějakou dobu zmateně, mlčte, pak se po chvíli zeptejte “Tohle není IKEA?” a pak rychle odběhněte na nejbližší žlutý metro.

K němu domů
Výhody: Pokud se vám líbí, můžete ho klidně znásilnit a pak argumentovat tím, že když vás pozval k sobě domů, tak mu muselo bejt jasný, že si zamrdáte.
Nevýhody: Ať už se nastříkáte sebedražším parfémem, budete ve chvíli, kdy přijedete k němu, stejně načichlý smradem z chcanek od bezďáků, s kterejma jste sdíleli tramvaj.
Jak nejlíp zmizet: Začněte se ho vyptávat, kolik platí za nájem, jestli by mu nevadilo přemalovat zdi na meruňkovou, že máte doma nějaký nepoužívaný povlečení a že by vám do tamtoho rohu perfektně pasovala vaše skříň a že znáte spolehlivýho zámečníka, kterej mu udělá kopii klíčů s dobrou slevou.

K sobě domů
Výhody: Až si na konci rande zašukáte a rozhodnete se jít každý k sobě domů, nebudete se muset ani oblíkat.
Nevýhody: Bude vědět, kde bydlíte. A některý zasraný buzny, jako je třeba Pavel, by neměly vědět, kde bydlíte.
Jak nejlíp zmizet: Odběhněte si na hajzl a až se vrátíte, předstírejte amnesii a začněte na něj řvát, kdo to je, jak se tam dostal a co kurva dělá u vás v bytě.

Anebo si to střihněte celý online. Stejně potom, co jste si koupili iPhone 6s za pětadvacet nemáte žádný prachy na randění.

PB

Co dělat, když vás někdo proti vaší vůli zatáhne na Mezipatra

Blíží se Mezipatra. Každoroční festival teplejch filmů. Původně jsem se chtěl na letošní ročník vysrat, ale několik mých buzních a rádoby queer friendly kamarádů mě překecalo, abych s nima na nějakej film/párty/whatever v rámci festivalu zašel. Pokud vás to čeká taky a nedejbože to bude vaše poprvý, mrkněte, jak tuhle vyšinutou akci pojmout.

Buďte arty
Předstírejte, že víte, co název Mezipatra znamená. Dneska si to sice nepamatuje už ani ředitel festivalu, ale to vám nemůže zabránit, abyste v tom vy viděli ty skryté významy. Taky obdivujte znělku, plakáty, nenáhodné uspořádání stolů v kavárně Lucerna…

Choďte na filmy
Brečte u komedií, smějte se u depresivních filmů a všem ostatním, kteří vás budou mít logicky za kreténa, povýšeně vysvětlete, že asi nepochopili režisérův záměr. Jen takhle můžete být, i když víte o kinematografii úplný hovno, považováni za filmového experta.

Choďte na párty
Potkáte tam spoustu svých bejvalých přítelů a současných crashů. Ale kdybyste tam nešli, tak byste byli akorát mrzutí z toho, že spousta vašich bejvalých přítelů a současných crashů je na párty a vy se opíjíte doma. A depresi společnost mnohem snadněji strpí, když si ji prožijete v nekonečný frontě na předražený pivo než doma s lahví vína.

Berte si tam rande
Protože musíte spoustě svých bejvalých přítelů a současných crushů dokázat, že furt ještě máte nějakej osobní život. Navíc si při nudném filmu můžete zašukat v temných koutech na balkonech v kině Lucerna. Vyzkoušeno za vás.

Rozumějte muzice
Předstírejte, že znáte všechny artové DJs, kteří se na Mezipatrech objeví. Alternativně je trollte tím, že po všech budete požadovat, ať vám zahrají Hot N Cold od Katy Perry.

Počítejte s kamarády hipstry
Bude jich tam plno a budou všichni vypadat stejně, takže tahle minihra bude těžší, než se zdá. Jen na rozdíl od Prague Pride nebudou mít v plnovousech třpytky, což zamrzí.

Buďte maximálně queer
Napomínejte všechny, kteří zmíní LGBT, že to není LGBT, nýbrž LGBTAQ, a že jsou AQfobové.

Potkejte tam Pavla s přítelem, svýho ex s přítelem, udělejte nějakou hysterickou scénu, zahrajte to do autu, vyspěte se pak na truc s ex svýho ex, předstírejte dva až tři dny vztah, posléze pošlete úplně všechny do prdele a pak o tom napište na blog
Něco takovýho plánuju já.

Club Maté, kompostování a indie rock

Moje Teplá Informační službaTM, jak občas přezdívám své kolegyni, která z nějakýho bizarního důvodu má perfektní přehled o všech buzních akcích, co se po Praze konají, mi v sobotu prozradila, že ten den budou jediná místa, kde se budou vyskytovat kvalitní buzny, koncert Madonny a tancovačka v holešovickém Neone.

Protože jsem se na Madonnu vypíchal už při předprodeji, vyrazil jsem večer do Neone na Vltavskou.

Budu si muset se svou informační službou promluvit, protože banda dvou seti hipstrů není to, co si představím pod pojmem “kvalitní buzny”.

Jelikož se mi ale v půl jedný ráno, poté, co jsem doma stihl dát lahev a půl vína, už nechtělo měnit lokál, šel jsem alespoň na bar, abych si jako skoro jedinej objednal něco jinýho než Club Maté s vodkou.

Postávat na u vchodu s pivem a sledovat různé vzory na flanelových košilích mě ale bavilo jenom pár minut, tak jsem, logicky, zapnul Grindr.

V té části Prahy a v té době se z něj stal katalog dřevorubců.

Jelikož jsem už toho měl v sobě poměrně dost, objednal jsem si tam u jednoho, který vypadal, že se neholil od Movemberu 2012, tanec a sex. Přesně takhle, v tomhle pořadí. Za pár minut jsme se potkali pod mixážním pultem.

Tam jsme si pokoušeli chvíli povídat, což v tom hluku nebylo úplně nejsnazší. Karel, jak se mi představil, byl značně nalitější než já, takže celkem rozumně navrhl, že skočí vrátit na bar flašku od matéčka, zatancujeme si a pojedeme ke mně. Ačkoliv sotva mluvil, na vrácení lahve z nějakejch praštěnejch asi ekologickejch důvodů furt trval.

Šel jsem se zatím vychcat s tím, že se teda pak potkáme na parketu, což se ukázalo jako pěkně debilní nápad, protože v Neone byla tma jako ve vinohradskejch darkroomech a jen občas zablesklo nějaký světlo.

Asi po pěti minutách jsem Karla nicméně našel a stylem “jsou dvě ráno, jsme oba nalitý, pojďme tancovat tělo na tělo a předstírat, že u toho nevypadáme jako kokoti” jsem ho chytil za prdel. Kolem nás zatím probíhala soutěž o nejlepší epileptickej záchvat.

“Půjdeme ke mně?” řekl jsem po jedný až pěti skladbách. Přesnej počet se u těhletěch neo-norm-something žánrů rozpoznává těžko.

Kejvnul.

Vzali jsme si věci ze šatny, objednal jsem tágo, naložil do něj už značně zbořenýho Karla a vyrazili jsme ke mně na byt. Cestou jsem mu třikrát zopakoval svý jméno, protože se na něj furt dokola doptával, a začal se modlit, aby nevytuhl hned, jak ho svalím na postel.

Nevytuhl. Díkybohu.

Akorát jsem ráno, kdy Karel vedle mě ještě spal, narazil na Grindru na zprávu od Karla, že se omlouvá, že se zakecal s kamarádkou a pak mě na tom parketu nemohl najít, takže si to spolu střihneme někdy jindy.

Vtipům o tom, jak všichni hipstři vypadají stejně, se už nesměju.

PB

Příliš krátký příběh s ponaučením

Dneska to naučný. Mám, respektive měl jsem, kamaráda Jindřicha. Takovej průměr vás všech. Věčně single, věčně nespokojenej s každým, kdo s ním chtěl šukat, nedejbože kdo s ním chtěl mít něco vážnějšího. Jeho argumenty, proč by si s tím nebo tamtím neměl začínat, jsem si dokázal po pár měsících shrnout do přehlednýho seznamu. Schválně, jak moc se v tom poznáte vy sami:

Je hnusnej
Takže by se rozešli hned, jakmile by byli společenskými konvencemi donuceni jít spolu venku a tvářit se, že k sobě patří.

Je moc pěknej
Takže by se s ním rozešel hned, jakmile by byl společenskými konvencemi donucenej jít s ním venku a tvářit se, že k sobě patří.

Má profil na iBoys teprve krátce
Takže stopro nebude vyrovnanej se svým posledním rozchodem.

Má profil na iBoys už moc dlouho
Takže je určitě pádnej důvod, proč ho nikdo nechce.

Je z Prahy
Takže by spolu byli moc často.

Není z Prahy
Takže by se nevídali dost často a určitě by mu zahejbal.

Je hubenej
Takže určitě ještě ztloustne.

Je tlustej
Takže určitě už nezhubne.

Je chytrej
Takže by vedle něj byl za kreténa.

Je blbej
Takže by se mu všichni posmívali, že chodí s debilem.

Je moc mladej
Takže se s ním po roce nebude chtít sestěhovat.

Je moc starej
Takže se ním už po roce bude chtít sestěhovat.

Je chudej
Takže by mu musel všechno platit.

Je bohatej
Takže by ho nutil chodit do podniků, na který nebude mít.

Po pár letech se z Jindřicha stal zazobanej, tlustej, starej a debilní Pražák, kterej měl na iBoys profil ještě z dob vytáčenýho internetu. A nějakým omylem sbalil Adama, chudýho, hubenýho, mladýho a poměrně chytrýho vesničana, co měl na iBoys profil asi dva týdny.

Příští rok se k sobě stěhují.

A pak že láska neexistuje.

Ale protože jsem si s Adamem minulý víkend v Jihlavě zašukal, musím uznat, že měl Jindřich minimálně v jedný věci pravdu.

Vlastně ve dvou. Vsadím totiž klidně svoje nejlepší boxerky, že měl Adam o něco větší břicho než na svý profilovce na Grindru.

PB

Život v korporaci

„Všechny holky jsou přinejmenším bisexuální. Úplně všechny,“ syčela na mě minulej tejden kolegyně poté, co se mi na cigáru snažila obhajovat fakt, že už několik měsíců podvádí svýho borce s takřka padesátiletou knihovnicí z Klementina.

„Já tě nechápu, na tvým místě bych byl už tak dost v prdeli z toho, že mě všude doprovází jedna vagína, natož abych si do života tahal další,“ snažil jsem se ji pochopit. Načež se nasrala, po zbytek dne se mnou už nepromluvila a do kafe mi odpoledne nalila jen studený mlíko, aniž by mi ho předtím našlehala a nakreslila mi na pěnu obrázek penisu. Tak, jak to dělá obvykle.

Tak jo. Možná jsou všechny ženský bisexuální. Třeba jeden smrad kundy nějak tlumí ten druhej nebo tak něco. Každopádně o chlapech to neplatí. Existují takoví, kterým se doopravdy nelíbí ani jedna písnička Eltona Johna.

Paradoxně to jsou většinou ti, kterým se líbí hodinu a půl sledovat, jak se 22 mladíčků střídavě potí nebo válí na zemi na zádech. Ale jsou věci a lidi, který nemusím pochopit.

Třeba Rosťu. Kolega z bývalý práce, kde jsem někdy před třemi dělal na zkrácenej úvazek. Byl to většinu času pohodovej džob, nosil jsem kafe, čuměl na zadky manažerům v oblecích a dostával vysoký kvartální prémie jen díky tomu, že jsem neustále sliboval nadřízený, že určitě někdy zajdu na rande s jejím teplým synem.

Jeden páteční večer jsem zůstal v práci jen já a Rosťa. V takovejch situacích nahodil Rosťa pokaždý extrémně macho polohu. Poustěl si nahlas Kabáty, v pravidelnejch intervalech opakoval, jak by si zašukal s nějakou kozatou blondýnou, kterou sjížděl na Facebooku, a dám ruku do ohně za to, že pokaždý instinktivně začal i o něco víc smrdět.

Kolem desátý večer, když už „Zabereme hej hou“ dohrálo potřetí a já dokončil poslední bezvýznamnou tabulku v Excelu, vytáhl odněkud dvě lahve vína a zeptal se mě, jestli se alespoň neožerem, když už jsmě v tý práci zkejsli tak dlouho.

„Ale nepokusíš se mě vojet, buzíku,“ říkal výhružně zatímco mi podával skleničku.

Po první lahvi a jednom panáku vodky, kterou jsem dodal já, přestal být Rosťa tak okatě homofobní a uznal, že je asi možný, že na světě existujou chlapi, kterým se líbí víc čůráci než kundy.

„Stejně to je jen tím, že sis ještě nezašukal s nějakou dobrou buchtou,“ doplnil o skleničku později.

„A tobě se jako líbí někomu kouřit péro, když to je tak nechutný?“ doptával se o dvě sleničky a panáka vodky později.

„Mě by žádnej chlap udělat nedokázal,“ přidal o tři skleničky a dva panáky později.

Dokázal. I navzdory tomu, že jsem se celou dobu bál, že mě u toho snímají nějaký kamery. Protože porno z kancelářského prostředí byla v tý době dobře placená záležitost, mrzelo by mě, kdyby se zrovna to moje dostalo nějak ven zadarmo.

O chlapech neplatí, že jsou všichni alespoň trochu bisexuální. Existují takoví, kterým se doopravdy nelíbí ani jedna písnička Eltona Johna. A když se náhodou jejich péro ocitne v krku jejich kolegy, udělají všechno proto, aby toho kolegu do měsíce vyhodili.

O chlapech neplatí, že jsou všichni alespoň trochu bisexuální. Existují takoví, kterým se doopravdy nelíbí ani jedna písnička Eltona Johna. Ale to není případ Rosti. Ten mi dal teď o víkendu plusko na iBoys a už třetí den se dožaduje, abychom spolu někdy zašli na kafe.

PB

9 míst, kde si nabrnknout buznu na Vánoce

Na Vánoce nechce bejt nikdo sám. Už jen proto, že to znamená dostat o jeden dárek míň. Na druhou stranu nikdo nechce bejt zadanej na Silvestra, aby se nepřipravil o možnost vyspat se postupně s pěti chlapi během jedný desetihodinový párty. A protože běžnej gay vztah netrvá dýl než dva tejdny, je teď ten pravej čas na to, abyste si našli někoho, komu k Vánocům dáte svoje péro omotaný červenou stuhou.

Tady máte seznam pár míst i s procentuální šancí, že tam narazíte na další vztahu nebo sexuchtivou buznu. Neděkujte mi.

Nebo jo. Děkujte.

Vesnická tancovačka – 2 %
Vzhledem k tomu, že být gay na vesnici je ilegální, získáte šance jen u místních buřičů. To jsou bez výjimek buď patnáctiletí floutci, kterým se omylem líbilo jedno gay porno, nebo padesátiletí ženáči, kteří by si se svým coming outem museli zrušit předplatné Maximu a posílat místo toho peníze na alimenty.
Jak zvýšit šance: Pokud na sebe chcete upozornit, slaďte barvu opasku a bot. V takovém prostředí to je jako kdybyste chodili ve městě zabalený do duhový vlajky.

Demonstrace Národní demokracie – 4 %
Všichni moc dobře víme, že jednou z obran proti nepřipuštěné homosexualitě je přehnaná homofobie. Mrk mrk!
Jak zvýšit šance: Máte-li rádi tvrdší BDSM, přijďte v botách na podpatcích. Možná budete i v televizi, ale Národní demokracie nikoho moc nezajímá, takže to není jistý.

Jen tak na ulici. V Praze – 10 %
To, že se už nedá seznámit v reálném světě, je samozřejmě píčovina. Ale protože v běžné konverzaci face to face se bez smajlíků blbě vyjadřují emoce a nikomu nemůžete poslat emotikon s lilkem, jen tak si na to nikdo netroufne. Vy buďte pokrokoví a seznamte se bez Grindu a iBoys. Tedy tak, jak to ještě žádná buzna nedokázala.
Jak zvýšit šance: Nejezděte z Prahy. Nejezděte raději ani za Pankrác. Podobná metoda funguje sice třeba i v Brně, ale protože tam polovina kuřbuřtů říká „tož“, o což nestojíte, rapidně se snižuje počet potenciálních partnerů.

Posilovna – 19 %
Do posilovny chodí hubený buzny, aby nebyly tlustý, měly si co fotit do profilovek na Grindru a nemusely tam mít fotku obličeje, aby mohly pak šukat s ostatními hubenými buznami, co nejsou tlustý a nemají na Grindru fotku obličeje.
Jak zvýšit šance: Nebuďte tlustá buzna, co nechodí do posilovny a má na Grindru fotku obličeje.

Náplavka – 28 %
Být hetero je moc mainstream a poctivej bio–raw–local hipster chodí k vodě i když mrzne, protože chodit tam jenom v létě je fejk. Zmást vás může akorát to, že ti nejpoctivější vypadají dost homeless, protože vypadat čistě a slušně je taky moc mainstream a fejk.
Jak zvýšit šance: Držte po celou dobu viditelně v ruce peněženku. Hipster bezďáci se vás budou ptát, jestli jim nedáte dvacet korun na vlak do Přelouče, hipster buzny budou vyzvídat, jestli jste si ji vyrobili sami.

Večírek AMU – 42 %
Každej správnej umělecky založenej člověk je teplej, případně má za sebou nějakej homosexuální zážitek v rámci své performance či výstavy. Navíc velice pravděpodobně kouří, takže mu ani nebude vadit, když si u něj doma po sexu budete dávat cígo v posteli. Profit!
Jak zvýšit šance: Ve všech rozhovorech odpovídejte pouze úryvky ze svého oblíbeného artového filmu / knihy / divadelní hry. Pokud nemáte svůj oblíbený artový film / knihu / divadelní hru, odpovídejte klidně úryvky z posledního čísla Kačera Donalda. Vychází toho teď tolik, že to nikdo nestíhá sledovat a tudíž se vám to nikdo neopováží rozporovat.

Gaybar – 65 %
Když pražskými buzinci zrovna nezní Hanka Zagorová, jsou docela příjemným místem k víkendovým radovánkám nejen buzen, ale i prachobyčejných heteráků. Lidi tam nesmrdí, hudba ujde, chlast je levnej. Takže bacha, vykouřit na záchodech péro, který předchozí den protahovalo nějakou kundu, určitě nechcete.
Jak zvýšit šance: Vyhledávejte jen takové chlapce, kterým nesmrdí prsty rybinou.

Sraz šotoušů – 83 %
Vzhledem k tomu, že hned po citátech Paula Coelha jsou fotografie vagonů, lokomotiv a autobusů nejoblíbenějšími profilovkami na iBoys, je šance potkat buznu podobná, jako že pojede tramvaj pozdě, když zrovna někam pospícháte.
Jak zvýšit šance: Přilepte si na prdel fotografii tunelu a nadšeně rozprávějte o mašinkách.

Kadeřnická škola – 100 %
Sázka na jistotu. Komu se nepostaví, když mu mistrová ukáže fotku Cristiana Ronalda, toho odtamtuď vyhoděj.
Jak zvýšit šance: Buďte Cristiano Ronaldo.

PB

Úlety

„Co děláš na Silvestra?“ volal mi nedávno Pavel. Ten Pavel.

„Nechceš se mnou letět do Paříže? Měl jsem tam být s Honzou, ale nakonec nemůže. Za poplatek za změnu jména na letence to je tvoje,“ dodal ještě než jsem stihl vymyslet nějakou lež o tom, jak se na Silvestra účastním nějaký bezbohý swinger párty.

Nenávidím Silvestry. Ta logika toho, že se musíte v jeden den vožrat na mraky, když je všude lidí jak sraček, mi nedává smysl, takže už pátou sezónu se na přelomu roků vožírám doma se svými partnery, nebo sám, podle toho, jestli někoho mám. A pak si zašukám, nebo vyhoním, podle toho, jestli někoho mám.

Představa toho, že konec roku trávím v cizí zemi zrovna s Pavlem, člověkem, u kterýho jsem se zařekl, že ho už nechci nikdy v životě vidět, se mi naprosto příčila.

Ale protože nejsem moc zásadovej člověk, souhlasil jsem.

Celou dobu na letišti, posléze v letadle a pak znova na letišti neřekl Pavel skoro ani slovo. Z toho jsem si odnesl to, že bude nejlepší, když se s ním uvidím až na oslavách novýho roku, a hned jak jsme se ubytovali, vydal jsem se strávit středeční den, večer i noc do předražených pařížských barů.

Je vždycky osvěžující zapnout Grindr a nevidět furt dokola jen ty špinavý buzny, se kterýma jste se už několikrát vyspali.

Poté, co jsem si odbyl s jedním snědým mladíkem kuřbu na záchodech v místním buzinci, jsem usoudil, že francouzi jsou coby milenci značně přeceňováni, a rozhodl jsem se zbytek večera strávit v nedalekém hetero baru, abych si na chvíli od buzen odpočinul.

Nepovedlo se a celý dvě hodiny tam po mně pokukoval tmavovlasý modrooký barman. Jeho úmysly mi byly jasné jako francouzská vlajka, ta bílá, což se mi potvrdilo chvíli před zavíračkou, kdy mi při placení přinesl papírový ubrousek s telefonním číslem. Při jeho předávání na mě lascivně mrkl a hlavou ukázal směrem za bar, kde se nacházel východ.

Po čtyřech Long Island ice tea mi to už přišlo jako dobrý nápad, tak jsem si o hodinu později, co jsem se bloumal městem, napsal na telefonní číslo z ubrousku o adresu.

Když jsem o několik dalších desítek minut konečně našel tu správnou rue a zazvonil na zvonek, poměrně mě polekalo, že se mi z interkomu ozval ženský hlas.

Barmani v Paříži asi nejsou placeni dost, aby si mohli dovolit samostatný byt, říkal jsem si.

Což bylo naivně jednoduché vysvětlení, ale zároveň špatné jako image Jaro Smejkala. Ve skutečnosti se mi totiž barman nesnažil dohodit sebe, ale svou kolegyni, která stála přesně mezi barem a východem, když na mě svůdně mrkal.

Tak jsme si alespoň pěkně popovídali, odsoudili trend krátkých pánských kalhot končících nad kotníky a po půl hodině jsem se vydal na hotel za Pavlem.

Toho jsem tam skoro ve tři hodiny ráno našel, jak si chaoticky balí.

„Milane, já jedu zpátky do Prahy, už jsem si našel spojení, sorry,“ byla asi čtvrtá věta, kterou jsem od Pavla v Paříži slyšel.

„Děláš si prdel?“

„Ne. Fakt sorry. Mám být s Honzou, ne s tebou. Promiň,“ odpověděl zatímco jsem se na něj snažil vrhat co možná nejnechápavější výraz. „Požádal mě o ruku. Zazmatkoval jsem, přišlo mi to brzo, tak jsem utekl. Teď jsem si s ním volal. A řekl jsem mu, že jo. Budeme se brát.“

„Brát? Maximálně tak registrovat, což má zhruba podobnou váhu jako založení si společnýho profilu na iBoys.“

„Ne. Prostě budu s ním. Neměli bychom se vídat. Letenku zpátky máš na stolku. Já musím jít. Sorry.“

S Pavlem je tedy nadobro konec. Už asi podesátý a už asi oficiálně.

Letošního Silvestra tedy strávím tradičně. Ožeru se a pak si vyhoním. Tentokrát v Paříži, což má docela styl.

PB

Nejsem Pražská buzna

Vloni v únoru se na internetu objevil Milan. Pražská buzna. Někdo z vašeho okolí. Někdo, koho dost možná znáte, někdo, kým byste se chtěli stát, někdo, koho nenávidíte, někdo, koho toužíte poznat, někdo, kým občas sami jste.

Nicméně, Milan byl fejk. Nic z toho, co jste si v uplynulých měsících přečetli, se nestalo. Sorry.

Těm bystřejším to bylo jasné už po pár článcích. Ti naivnější nepřiznají, že důvěřivě hltali každý slovo, a budou tvrdit, že jim to bylo jasné už po pár článcích.

Srabi.

Nejsem Milan

Dnes Milan zmizí. Možná už napořád. Ačkoliv vlastně nikdy neexistoval, a teď to bude znít jako děsná sračka, je tak či tak kus Milana v každý buzně, která se prochází po Malé Straně, Vinohradech i Letné. A občas i v těch z mimopražských čtvrtí, jako jsou třeba Stodůlky nebo Hostivař.

Kdyby to tak nebylo, neměl by Milan už po pár týdnech o čem psát. Jeho příběhy vznikaly z tísícovek menších, který jsem posbíral za svých sedm let života v Praze. Díky tomu jste Milanovi mohli jeho život závidět skoro rok, což je, přiznejme si, pravděpodobně déle než byl váš nejdelší fungující vztah.

Dá se říct, že za úspěch tohoto blogu můžete právě vy, kdo jste ho četli. Ovšem na rozdíl ode mě máte tu smůlu, že na něj nebudete moct balit koloušky v Termixu.

image

Díky. Budu jim o vás vyprávět.

JM

Láska přes internet (bez Toma Hankse)

Když je člověk v Praze už pár let, dostane se do bodu, kdy se vyspal, nebo se o to alespoň pokusil se všemi lidmi na všech teplejch seznamkách. Občas i několikrát. Nějakou dobu se to dá řešit postupným snižováním nároků, ale pokud si člověk kromě mozku nevyšuká za ty roky z hlavy i nějakou důstojnost, ví, že i tohle má svoje limity. Pravidlo je překvapivě jednoduchý – Nikdo by se neměl nikdy vyspat s nikým, nad kým by si nedokázal ve střízlivosti vyhonit. Stejně jako by nikdo neměl nikdy nosit trička bez rukávů. To totiž dost souvisí.

„Nakupuješ si někdy oblečení na internetu?“ zeptal jsem se Pavlíny z práce na jedné z pauz na cigaretu.
„No, jasně.“
„No, tak si představ, že Grindr je něco jako e-shop háemka…“
„V háemku ale nenakupuju,“ přerušila mě.
„To je, proboha, jedno. Prostě Grindr je něco jako e-shop háemka. Tam taky nejsou často žádný pěkný kusy, takže ten příměr docela sedí.“
„No… A kde je problém?“ zeptala se mě.
„Problém je, že zatímco v háemku jednou za čtvrt roku rozmixujou všechny neprodaný hnusný trička do autosedaček, na Grindru ty týpci visí ještě několik dalších let. Jako kdyby to oblečení prodávali několik sezón, během kterejch ho ještě navíc nechali obnosit desítkami zpocených lidí,“ vysvětlil jsem jí.
„Fuj, Milane, to je nechutný.“
„Jasně, že je. Ale sem tam mi aspoň někdo pošle fotku pěknýho péra, snažím se vnímat ta pozitiva…“
„Ale stejně by to mohli s nějakým e-shopem s hadry zkombinovat,“ řekla Pavlína nakonec, když se mi dívala přes rameno, jak scrolluju Grindrem dolů a zase zpátky, „alespoň by tam bylo víc lidí oblečenejch.“

Protože do září, kdy se do města nastěhují čerství maturanti, je ještě daleko, jsem ve fázi, kdy příležitostně beru na milost i lidi, kteří nemají na Grindru profilovku. Ti se dají celkem jednoduše rozdělit do několika kategorí:

  • Jsou oškliví a zadaní,
  • jsou oškliví a volní,
  • jsou hezcí a zadaní,
  • jsou hezcí a volní, ale bojí se, že by je na Grindru načapala jejich máma, učitel dějepisu nebo Donald Trump.

Protože vztah není na rozdíl od paranoie duševní choroba, pokoušel jsem štěstí ve snaze najít někoho z té třetí skupiny.

Hned ten samý večer jsem tak narazil na Vojtu. Naoko nesmělej kluk, kterýmu bylo dvaadvacet let a kterej se logicky styděl za to, že coby zadanej leze na Grindr. Byl docela sdílnej, takže v rámci svý obhajoby na sebe stačil vysypat i to, že tu je proto, že jeho přítel na něj nemá tolik času a že zatím neuvažuje, že by ho podvedl, ale že ho pořád moc a moc miluje a je tedy přesvědčenej, že tohle je jen krátkodobá krize, která brzy odezní. Zvažoval jsem, jestli mu řeknu, že osobně si spíš myslím, že to je jenom laciná zlatokopka, vzhledem k tomu, že jeho o dvacet let starší přítel je podnikatel s bytem na Vinohradský – v tý seriózní části, odkud je to do Termixu jen pár minut pěšky. To byl ostatně taky důvod, proč jsem si Vojtu mohl zařadit do kategorie hezkých a zadaných.

Nakonec jsem si to ale rozmyslel. Zaprvý jsem si řekl, že je stejně důležitý, aby si na to Vojta přišel sám, a zadruhý, což pro mě bylo rozhodující, bych si mohl zbytečně rozhádat pěknýho mladýho kluka, se kterým jsem se mohl vyspat.

„Nemáš nějakou sprostou fotku?“ zeptal se mě po chvíli.
„Mám jednu z práce, na který dost hlasitě vykřikuju ‚kurva‘, ale bojím se, že to z toho nebude poznat. Vypadá to spíš, jako kdybych zíval,“ odpověděl jsem mu.
„Haha! Ale no tak, víš, jak to myslím ;) ;)“

Naštěstí už jsem dospěl do věku, kdy jsem si byl schopnej uvědomit, že moje péro vidělo už dostatečně dost lidí, aby jeden navíc nehrál velkou roli, takže jsem se pochlubil.

V tom okamžiku se Vojta odhlásil a už mi nenapsal. Nechal jsem mu tedy zprávu, že to je kretén a že jestli si někdy pomýšlel na tu fotku, kde hodně hlasitě vykřikuju ‚kurva‘, tak že na to může rovnou zapomenout, a pro ten den jsem Grindru nechal.

„… stejně měl určitě malýho ptáka, debil,“ shrnul jsem to druhý den Pavlíně na kuřpauze.
„Rozhodně, Milane,“ snažila se mě ukonejšit, „všichni, co se s tebou nechtějí vyspat, mají malýho ptáka.“
„Občas ho maj malýho ale i ti, co se se mnou vyspat chtějí, právě. To je pak ze všeho nejsmutnější. Jednou mě jeden takovej dokonce i rozbrečel.“
„Brečel jsi při sexu?“ zeptala se mě.
„Jo. Musel jsem mu pak nakecat, že mě dojalo, jak je na mě hodnej. To dojalo jeho a začal taky brečet… To byl hodně špatnej večírek,“ zavzpomínal jsem. „Nemáme za pět minut tu schůzku?“ odvedl jsem nakonec řeč jinam.
„Jo, jdeme,“ potvrdila mi Pavlína, „jen ještě takovej detail: Při focení tý fotky jsi nevykřikoval ‚kurva‘, ale ‚kunda‘…“

To bylo naposledy, kdy jsem někomu ukazoval, jak funguje Grindr.

PB

PS: Nezapomeňte, že si chcete koupit koupit knížku. Pokud ji už máte, chcete ji koupit svým kamarádům. Pokud ji už všichni kamarádi mají, chcete si koupit pro sebe ještě jeden rezervní kus. Teď je totiž s 10% slevou.