Měl jsem pravdu. Bylo mi jasný, že se mi Pavel ještě někdy ozve a bude se zase vnucovat. V sobotu odpoledne mi zavolal, jestli s ním nechci zajít večer do Q Café. Vidina toho, že nezůstanu poslední únorovou sobotu střízlivý, se mi zamlouvala natolik, že jsem si tentokrát ani nevyčítal, že jsem nepoužil žádnou výmluvu. Po předchozí zkušenosti jsem si připravil příběh o tom, jak mi moji potrhlí kamarádi darovali srnu, která se ještě bojí být sama doma.
Výmluvy mi nikdy moc nešly.
I když jsme měli sraz až v šest, začal jsem se šlechtit už ve čtyři. Rozhodl jsem se, že ten večer musí Pavel litovat, že se na mě onehdá vysral. Za normálních podmínek mi ani to nejdelší fintění netrvá déle než půl hodiny, ale jelikož se moje pleť rozhodla zavzpomínat na pubertu, měl jsem tentokrát ztížené podmínky.
Ale povedlo se. Když jsem se po té asi hodině podíval do zrcadla, usoudil jsem, že bych sám sebe s chutí vojel. A to jsem zatraceně vybíravej. Mohl jsem tedy vyrazit.
Q Café je osobitý podnik. Potkáte v něm mladé vyjukané buzničky, které se tváří, že jsou sice queer friendly, ale s chlapem by nikdy nic neměly, i překvapivě vkusně upravené čtyřicátníky, kteří v těch lepších případech ani nemají manželku a děti. Tyto dvě skupiny tvoří pevné jádro celého podniku a tím, že se většinou kolem jedné promíchají, aby se spolu mohly o něco později přecijen vyspat, udržují celou gay komunitu v rovnováze.
A ještě tam při placení dostanete bonbon.
Ten den “Kvéčko” slavilo své narozeniny, nebo zahájení výprodejů v Palladiu, něco takového, takže bylo rušnější než obvykle. Chvíli jsem Pavla hledal, až do mě vrazil na schodech a odvedl mě ke stolu. Tam kromě Pavla seděli ještě čtyři další týpci. Pokud na závěr večera neplánoval swingers párty, tak už to fakt není takový romantik, jaký bejval.
Chuť na gang bang mě ale přešla ve chvíli, kdy jsem zjistil, že dva z těch lidí jsou taky Pavlovi bejvalí. Kdybych jen trochu tušil, že to bude chtít pojmout jako “večer zpětné vazby”, připravil bych si doma místo božího účesu detailní SWOT analýzu a vzal bych si s sebou minimálně dva zvýrazňovače.
Jediné, co mě udrželo u stolu byl fakt, že jsem byl zdaleka nejhezčí Pavlův ex a to, že mě neskutečně bavilo, do jakých situací se Pavel kvůli svému kokotskému plánu seznámit své bejvalé, dostával.
“No, to přece bylo, když jsme se opili na Hradě a pak nás vyhodili policajti za to, že jsme si před hradní stráží olizovali bradavky, pamatuješ si to, ne? Milane?”
“Tohle fakt nebylo se mnou.”
“Ty vole, sorry, jasně, to bylo s tebou, Martine.”
“Pavle, to jsi tam byl se mnou,” ozval se právoplatný majitel téhle trochu zvrhlé historky Kamil. A ani se nezatvářil dotčeně, subinka.
Podobných scénářů zvládl Pavel za hodinu asi pět. Zatímco já se dost bavil, přísedící pár, který se častěji projevoval mlaskáním při vylizování si ústních dutin než slovy, to přestalo bavit a vydal se si to rozdat někam na Žižkov.
Zůstali jsme tam tedy jenom čtyři. Pavel a tři muži, kteří mu určitou část života kouřili péro.
“A co vy, kluci, máte teď někoho?” začal do ticha.
Pozitivně odpověděl jenom Martin, čímž ho Pavel automaticky vyloučil ze svého castingu na staronového přítele a úplně ho vyloučil z dalších debat. To Martina pochopitelně nasralo, a tak se za pár minut odporoučel.
Seděli jsme tam už jen já, Pavel a Kamil. Ačkoliv dát se zpátky dohromady s Pavlem pro mě bylo v tu chvíli nemyslitelné, začal jsem si připadat jako ve finále Rande a napjatě jsem očekával, až se přiřítí Slávek Boura s Markétou Mayerovou a dají nám rozhodující úkol.
Nic takového se nestalo, a tak jsem se rozhodl Kamila prostě uchlastat. Už jen proto, že mě bavilo to bizarní napětí, které tam začalo vládnout. Trvalo mi to jen hodinu a půl a Kamil byl out.
“Nepůjdeme už taky?” navrhl kolem půlnoci Pavel. “Můžeš přespat u mně, bydlím jen přes řeku.”
Jo! Byl jsem děsně nalitej a představa toho, že se po delší době možná vyspím s někým, kdo ví, že nemám rád, když se s mým pérem zachází jako s řadicí pákou, mě rajcovala.
Nicméně po cestě na mě dolehly následky soupeření s Kamilem a jediné, na co jsem se ten večer ještě zmohl, bylo vyblít se do Vltavy a usnout u Pavla v kuchyni na židli.
Neděle na hovno. Kocovina velká jaké černý péro, ostuda u Pavla a ještě jsem si musel zas jenom vyhonit.
Ale abych nebyl negativní, tak jsem si skoro jistej, že jsem u toho blití z mostu trefil nějakýho racka. A to je nejmíň za padesát bodů.
PB