Valentýn je díkybohu tak samoúčelnej svátek, že mě ani nepřepadaly žádný deprese kvůli tomu, že jsem zrovna 14. února sám. Přesto jsem ho tak nějak oslavil. Koupil jsem si krabici čokolády, sežral jí a večer se vydal omrknout Valentýnskou párty do TerMAXu. Jelikož se tenhle klub v minulosti asi dvakrát nebo třikrát jmenoval Valentino, přišlo mi to tak nějak tematické.
Řada buzen dává Valentýnu zvláštní význam. Je to pro ně šance najít partnera na celý život nebo si užít alespoň Valentýnský sex na jednu noc. Ten oproti sexu a noclehu obsahuje navíc i snídani. Výhled na večer byl tedy slibný.
Dorazil jsem chvíli před půlnocí, kdy v klubu kromě kýčovité zamilované výzdoby byli už i nějaký lidi. Objednal jsem si Morgana a chvíli pozoroval.
Začala hrát Shakira. Nenávidím Shakiru.
Osazenstvo v gay barech nebývá příliš pestré. Žádná duha. Jakože fakt vůbec. Leták z Kauflandu je pestřejší. Včerejší večer nebyl žádnou výjimkou.
Jak už bývá zvykem, nejpočetněji byli zastoupeni podivní týpci, kteří postávají po chodbách, pijí barevné drinky a ve všudypřítomných zrcadlech si každé tři minuty kontrolují účes. Čas od času odběhnou k baru nebo na záchod, kde se zdržují podezřele dlouho, případně se ujistí, že jim nad těsnými kalhotami dostatečně vykukují boxerky Calvin Klein.
Jeden z takových se mě skoro celý včerejšek držel, mrkal na mě a vždy postával tak, aby na mě měl dobrý výhled. Pustilo ho to až poté, co se vedle mě postavil k pisoáru. To se mě trochu dotklo.
Zaměřil jsem tedy svoji pozornost jinam. Chvíli jsem se bavil pohledem na partu nesmělých študáků, vizáží matfyz nebo přírodověda, těžko říct, kteří popíjeli pivo, mlčeli a jít tancovat se odvážili jen na plácek vedle stolu. To mi od nich přišlo velmi rozumné. Asi jim došlo, že si zapomněli po odpoledním výletu převléknout rejoicky a trička se seriálovými hláškami.
Začala hrát další skladba od Shakiry. Já opravdu NENÁVIDÍM Shakiru!
Mnohem větší pozornost budili jako obvykle čtyřicátníci s odbarvenými vlasy a elastickými tričky velikosti M. S postavu velikosti XL. S kamarády o nich mluvívám jako o “nedotknutelných”, protože se jich nikdo nechce dotknout.
Lacinej fór, já vím.
Úplným opakem (jakože bych se jich rád dotýkal celou noc, klidně i dvě) byli heteráci, kteří do buzinců pokaždé kolem jedné druhé ranní zabloudí, ať už dobrovolně (“Jen tak z hecu, klucí.”) nebo omylem (“Chlapi, tady je ňák málo kund, nemyslíte?”).
Opět mi to přišlo nefér. Nejenom, že začala hrát Rihanna, která je jen o něco málo lepší než Shakira, ale zase jsem se během večera nejmíň třikrát platonicky zamiloval. Pokaždý to byl nějakej heterák. Asi si koupím kočku. A to kočky nenávidím. Skoro jako Shakiru.
No. No a pak jsou v buzincích taky lidi jako já. Vlastně trochu zoufalci, kteří se ale tváří hrozně nad věcí. Celý večer plánují, že se seznámí s někým použitelným. Kolem třetí ráno pak už doufají i v to, že skončí u někoho v posteli, protože není nic horšího než odcházet z diskošky ve čtyři ráno a jít usínat sám za východu slunce zpěvu ptáků.
A proto jsem raději odešel už ve dvě. Bál jsem se, že si někoho odtáhnu domů a ráno budu muset dělat tu Valentýnskou snídani.
PB