Vyserte se na černochy, Araby, Hispánce i Asiaty. Největší exotika je jít na rande s vesnickým klukem.
Jonášovi je necelých dvacet a pochází z nějaké podivné vesnice nedaleko od Havlíčkova Brodu. Kromě toho, že má mnohokrát lepší jméno než já, má i lepší postavu. Vypadá přesně jako jeden z farmářů v libovolném gay pornu, kde spolu na otepi slámy mrdají mladí opálení týpci, zatímco na pozadí vrní traktor a zpoza stodoly je dychtivě pozoruje kráva.
Připadal jsem si lukrativně, protože na ten jediný večer, který trávil v Praze, měl údajně tři nabídky schůzek, ale vybral si právě mně. Méně lukrativně jsem si připadal, když odmítl, abych za něj zacáloval ta čtyři piva, co vypijeme, ale zároveň trval na to, že musím najít něco, kde nebude půllitr stát víc než 25 korun, protože před maturitou nechodí na brigádu.
V Nuslích jsem už dlouho nebyl.
Oproti zvyklostem velkoměstských buzen dorazil Jonáš přesně načas. Na sobě měl úzké kalhoty a flanelovou košili. Chvíli jsem si myslel, že se stylizuje do hipstra, ale nevěděl, co je to Club Maté, a poslouchal jen kapely, který znám, takže to byla spíš jen poctivá venkovská móda.
Venkovské měl i tempo pití, stihl tři piva, zatímco já sotva dopil jedno. Už jsem byl rád, že jsem za něj nemusel platit.
“Hele, Milane, já vím, že ty jsi na to možná zvyklý, ale já bych se raději o sexu nebavil. Nechci, aby si tu o mně někdo myslel, že jsem gay,” přerušil mě náhle, když jsem mu povídal o tom, jak mě posledně připravila o mrd nedostatečná erekce mého protějšku.
“No. Ale ty jsi gay,” oponoval jsem.
“Já vím, ale naši to ještě neví. A táta zná pár lidí v Praze a já nechci, aby se to k němu doneslo.”
Argumenty o tom, že v Praze je víc lidí než krys v jejich kravíně, nepadly na úrodnou půdu. Drby se prý šíří všude.
Když jsem dopíjel čtvrté pivo a Jonáš už desáté, přestal mít vesničan takové zábrany. Cestou domů, kdy jsem ho doprovázel k jeho kamarádce, u které přespával, mi řekl, že by mě chtěl políbit.
Tak jsem mu dovolil mě políbit.
O kousek dál, to už jsme se motali v nějakém parku kdesi v Michli, mi řekl, že by mi chtěl sáhnout na péro.
Tak jsem mu dovolil mi sáhnout na péro.
Zatímco se mi hrabal v rozkroku, mi řekl, že by mi chtěl…
Ani jsem ho nenechal domluvit a dovolil jsem mu mi vykouřit.
K ničemu dalšímu nedošlo, jakmile jsme z temného parku na vyšli na světlo, udržoval si ode mě stydlivou dvoumetrovou vzdálenost, dokud jsem ho nedoprovodil před kamarádčin dům, tam se odvážil přiblížit se na metr, podat mi ruku a rozloučit se.
Ráno mi od něj přišla SMSka:
“Ahoj Milane, promiň. Nemám ze včerejška dobrý pocit. Bavil jsem se o tom před spaním ještě s Kamilou a ta mě přesvědčila, že bych to měl ještě zkusit s holkama. Mrzí mě to, ale musím se s Tebou rozejít. Jonáš.”
Během dvanácti hodin jsem stihl s někým začít chodit a rovnou se s nim rozejít, aniž bych se o ani jedno z toho zasloužil.
Člověk se pořád překonává.
PB