Opět vás nebudu otravovat příběhem o tom, jak mi to s Pavlem koneckonců nevyšlo a jak se dal zpátky dohromady s Honzou. Už vůbec vás nebudu otravovat tím, jak mě serou spokojený selfíčka mýho ex s Romanem na Instagramu. Budu vás otravovat tím, jak jsem byl místo toho zase na kurevsky špatnym rande s jedním čůrákem z Tindru.
S Jindřichem, kterej byl jen o chlup starší než já, jsme si dali sraz v jedný celkem fajnový putyce v Karlíně. Potěšilo mě, že vypadal poměrně stejně jako na svým profilu, možná ještě o trochu líp. Když jsme zvládli uvítací formality, které kromě jinýho obsahujou klasický omrknutí rozkroku, kecy o tom, jakej kdo měl den, a pár lehkejch sexuálních narážek, přešli jsme k tématu “co plánujeme do budoucna”, z kterýho se dá dost vyčíst, sedíte-li naproti úplnýmu kreténovi.
Můj životní plán o tom, že do smrti chci stihnout zašukat si v každým evropským hlavním městě, ho nezaujal. Dokonce ho ani neohromilo to, že už mám skoro ze čtvrtiny hotovo. Tak raději spustil on.
“Mně teď konečně schválili hypotéku…”
Wow, wow, wow, jak si můžu zašukat ve všech hlavních městech Evropy, když budu s někým, kdo má hypotéku?
“…takže až to dostaví…”
Novostavba. Miluju vůni sádrokartonu.
“…tak budu Letňaňák.”
Bydlení na venkově nedaleko obchoďáku je sen každýho mladýho buzeranta. Skoro jsem se dojal.
“Bude to stát ale i tak dost pěnez, to zařivování a tak…”
Což ti určitě zaplatí rodiče, viď?
“…ale s tím mi naštěstí pomůžou naši.”
Cha!
“Jen kvůli tomu s nimi letos nepojedu na dovolenou do Egypta…”
Slyšel jsem, že dítě na přistýlce jezdí za poloviční cenu, to by nějak ukecat šlo.
“…kam jinak jezdím pravidelně s nimi a ještě s bráchou.”
Koho nikdy nebrala představa bratrského incestu, ten pěkně kecá.
“Ale co nadělám, život je o prioritách.”
To měl Jindřich koneckonců pravdu. Ale i priority se můžou změnit. Zatímco já jsem na to rande šel, abych si našel třeba někoho, s kým vydržím dýl než pár měsíců, po pár větách se hlavní cíl změnil na “opít toho degena a zašukat si v jednom z hlavních měst Evropy”.
Péro ušlo.
PB