Jmenuju se Milan. Je mi 25 let, bydlím v Praze a jsem teplej. Před doktory gay, před kamarády buzna, před Lukášem ze základky “stejně špinavej buzík, jako je on sám, ale kterej si to na rozdíl od něj umí alespoň přiznat”.

Milan je pro buznu hrozný jméno. Milan. Gay Milan. Mé jméno je pro mě horší trest než to, že jsem teplej (bejt teplej je vlastně dost super). Nechal bych se přejmenovat, ale nesnáším chození na úřady. Jednou jsem chodil s klukem, co se taky jmenoval Milan. Bylo to peklo a myslím si, že jsem s ním rozešel trochu i z toho důvodu, jak se jmenuje. Když jsme si to na jedné kamarádově kolaudačce rozdávali v jeho ložnici, zaslechl jsem rozhovor hostitele s jednou naší společnou kamarádkou:

“Nevíš, kde jsou Milan s Milanem?”
“Milan? Jo, Milan! Milan šuká s Milanem ve tvojí ložnici!”

Veškerý sexuální apetit v tahu. Vlastně díky bohu, protože dveře ložnice se rázem rozrazily a já i Milan jsme byli vykopnuti ven. Já jsem se stihl oblíknout alespoň do boxerek, ale Milanovo péro viděla nejmíň polovina hostů. Dobře mu tak, byl to debil.

No. Teď jsem single. Už něco přes měsíc. A nemám co dělat, tak o tom, jak jsem single, píšu blog. Po Milanovi jsem si odbyl ještě dva další prakticky nefunkční vztahy a jeden fakt dobrej, kterej trval skoro dva roky. Takže teď funguju střídavě jako nadšená single buzna, která vymetá Friends a Termix, užívá si hromadu nezávazného sexu a pije spoustu drinků, a střídavě jako nešťastná single buzna, která brečí doma do polštáře. A pije spoustu drinků. Doma to je mnohem levnější a navíc vám nehrozí žádná pohlavní nemoc. Jen se z toho hůř fotí na Instagram.

Takže buď dělám tohle, nebo chodím do práce. Jako správná buzna pracuju v reklamě. Dělám accounta. Pokud nevíte, co to je, nemusím říkat kde, nic vám to neřekne. A pokud jo, tak máte stejně smůlu, protože chci psát alespoň chvíli inkognito. Už se totiž nemůžu dočkat, až za mnou přiběhne nějaký kolega a vyhaleká na mě:

“Ty vole, Milane! To jsi ty? Ta Pražká buzna? Ty jsi kokot, že sis tam ani nezměnil jméno. Takhle si žádnýho kluka nenajdeš, ty pamrde!”

Moc se na to těším.

Zatím tedy o tomhle blogu teď vím jenom já a moje kolegyně, která po mně ty cancy čte a opravuje mi tam chyby, protože umí líp česky než já. Tvrdím jí, že já jsem zase lepší na matiku, ale není to pravda, minulý týden jsem se v Albertu nechal okrást o pětikilo.

Prý mi tam schválně pár chyb nechává, aby to působilo věrohodně, ale já si myslím, že je jen líná to číst pořádně. To ale nemůžu napsat, jinak by to po mně už nečetla vůbec.

Stejně jsem to napsal, přišlo mi to důležitý. Zítra se jí za to omluvím a koupím jí čokoládu. Půlku jí ale sežeru, taky teď nikoho nemá, tak si nemůže dovolit bejt tlustá.

PB

Včera jsem měl rande. Nebylo to vlastně plnohodnotný rande, který by mělo potenciál dlouhodobýho vztahu nebo alespoň dobrýho sexu. Byla to schůzka, střetnutí. Něco takovýho. Nejpřesněji to vystihuje fráze, kterou jsme to celé jeden večer otevřeli: “Tak, kdy už se konečně uvidíme naživo, Milane?” Brr, Milane. Ale protistrana se jmenovala Šimon, což je ještě horší než Milan. Kdyby jednoho z nás chtěla sbalit matriční úřednice, určitě si vyrazí spíš se mnou.

Ani nevím, kde jsem k Šimonovi přišel. Je to kluk z kategorie “saved for later”. Každá buzna takovou kategorii má, alespoň si to myslím. Jsou to kluci, se kterými jste si psali několik let zpátky na iBoys, líbili se vám a protože jste byli nadržení a chtěli jste (pomyslně) masturbovat nad jejich fotkami, tak jste svolili k uzavření Facebookového přátelství.

Šimon je jeden z takových. Znám ho už asi tři roky. Takový ňouma, avšak v jeho tehdejším věku se mu to dalo tolerovat a navíc byl hrozně pěkný. Než ale stihlo dojít k nějakému kontaktu sliznic (nebo aspoň k potřesení rukou), naskočil jsem do jiného vztahu a o Šimona jsem ztratil zájem. Vlastně jsem ho už nikdy zpátky nezískal, protože za tu dobu se změnil z roztomilého zajíčka na chlápka s vizáží nastávajícího otce a vypadávajícími vlasy. Jeho nejnovější fotky na Facebooku jsem začal používat ke zcela opačnému účelu než původně – kdykoliv jsem potřeboval, aby mi rychle opadla ranní erekce.

A tak mě Šimon na začátku týdne pozval na “rande”. A protože jsem debil, tak jsem se neobtěžoval s vymýšlením žádné výmluvy.

Včera, v nastalé panice, kdy mi došlo, že se mi to celé jen nezdálo, jsem se pokusil se mu znechutit alespoň tak, že na něj budu protivný. Většinou mi to nedá moc zabrat a skoro na všechny to bezpečně zabírá.

Ne na Šimona.

“Tak co, Milane, sejdeme se teda dneska v sedm na Míráku?” napsal mi na FB Chatu.
“To je dneska? Uvidím, jak to stíhám, kdyžtak tam počkáš, ne? Do půl osmý tam snad budu.”
“Jasně, budu tam od sedmi a počkám, není problém. Kam půjdeme?”
“Hele, nejlépe do nějakého pajzlu, teď před výplatou nemám vůbec peníze.”
“To je v pohodě, zajdeme do Mlsného kocoura, kocoure. Pozvu tě.” Kocoure?!
“No, dobře, ale nebudu mít moc času, maximálně tak hodinu a kdoví, jestli vůbec. Klidně to necháme na jindy.”
“V pohodě, těším se na tebe, budu v sedm na Míráku.”

V tom jsem raději zaklapl počítač a vyběhl ven na cigáro. A pak ještě na jedno. A nebudu kecat, i na třetí. Na chvíli mě totiž napadlo, že stihnu do sedmi umřít na rakovinu plic a že to je rozhodně lepší plán než rande se Šimonem.

Nepovedlo se, cigarety už dávno nejsou takovej průser, co bejvaly. Šimona jsem potkal přesně 19:37. V 19:38 mi pak nadšeně oznámil, že už nám udělal rezervačku v nekuřácký, NEKUŘÁCKÝ, části. Museli jsme si pospíšit, protože už možná propadla.

Naštěstí už skutečně propadla. Naneštěstí v tý hospodě nikdo nebyl, tak nám dali jiný stůl. Taktéž v nekuřácké části, protože kuřácká byla zadaná pro soukromou akci. V tu chvíli jsem pochopil, že se to celé asi doopravdy mělo stát, a že je Šimon třeba ve skutečnosti hrozně sympatický a milý kluk. Rozhodl jsem se, že nebudu takový cynik a dám mu šanci.

Sympatický a milý kluk. To jsou přesně slova, kterým byste Šimona nikdy nepopsali. Nejenom, že byl neskutečně nudný, divně páchnul a pokoušel se mi během čtyřiceti minut asi šestkrát jakože omylem položit ruku na ruku. To bych celé možná ještě skousl, přetrpěl a druhý den se mu omluvil za to, že nepřeskočila jiskra.

To jsem ale nemohl udělat, protože přesně ve 20:26 se mi Šimon přiznal, že teď partnera ve skutečnosti už má, ale že mě chtěl vidět, aby mi mohl nabídnout jedno fakt výhodný životní pojištění. V tu chvíli se mu dokonce povedlo otřít svůj malíček a můj palec.

Chvíli jsem ho poslouchal, a pak jsem mu řekl, že si to rozmyslím venku na cígu. Byla zima, tak jsem se oblékl do kabátu, ve kterém jsem přišel. Venku jsem si zapálil, nasál kouř, vydechl… A vydal se na metro.

Šimon mě konec konců pozval a já si stejně už nějakou dobu chtěl pročistit seznam přátel na Facebooku.

Já vím, jsem sráč. Ale Šimon větší.

PB

Valentýn je díkybohu tak samoúčelnej svátek, že mě ani nepřepadaly žádný deprese kvůli tomu, že jsem zrovna 14. února sám. Přesto jsem ho tak nějak oslavil. Koupil jsem si krabici čokolády, sežral jí a večer se vydal omrknout Valentýnskou párty do TerMAXu. Jelikož se tenhle klub v minulosti asi dvakrát nebo třikrát jmenoval Valentino, přišlo mi to tak nějak tematické.

Řada buzen dává Valentýnu zvláštní význam. Je to pro ně šance najít partnera na celý život nebo si užít alespoň Valentýnský sex na jednu noc. Ten oproti sexu a noclehu obsahuje navíc i snídani.  Výhled na večer byl tedy slibný.

Dorazil jsem chvíli před půlnocí, kdy v klubu kromě kýčovité zamilované výzdoby byli už i nějaký lidi. Objednal jsem si Morgana a chvíli pozoroval.

Začala hrát Shakira. Nenávidím Shakiru.

Osazenstvo v gay barech nebývá příliš pestré. Žádná duha. Jakože fakt vůbec. Leták z Kauflandu je pestřejší. Včerejší večer nebyl žádnou výjimkou.

Jak už bývá zvykem, nejpočetněji byli zastoupeni podivní týpci, kteří postávají po chodbách, pijí barevné drinky a ve všudypřítomných zrcadlech si každé tři minuty kontrolují účes. Čas od času odběhnou k baru nebo na záchod, kde se zdržují podezřele dlouho, případně se ujistí, že jim nad těsnými kalhotami dostatečně vykukují boxerky Calvin Klein.

Jeden z takových se mě skoro celý včerejšek držel, mrkal na mě a vždy postával tak, aby na mě měl dobrý výhled. Pustilo ho to až poté, co se vedle mě postavil k pisoáru. To se mě trochu dotklo.

Zaměřil jsem tedy svoji pozornost jinam. Chvíli jsem se bavil pohledem na partu nesmělých študáků, vizáží matfyz nebo přírodověda, těžko říct, kteří popíjeli pivo, mlčeli a jít tancovat se odvážili jen na plácek vedle stolu. To mi od nich přišlo velmi rozumné. Asi jim došlo, že si zapomněli po odpoledním výletu převléknout rejoicky a trička se seriálovými hláškami.

Začala hrát další skladba od Shakiry. Já opravdu NENÁVIDÍM Shakiru!

Mnohem větší pozornost budili jako obvykle čtyřicátníci s odbarvenými vlasy a elastickými tričky velikosti M. S postavu velikosti XL. S kamarády o nich mluvívám jako o “nedotknutelných”, protože se jich nikdo nechce dotknout.

Lacinej fór, já vím.

Úplným opakem (jakože bych se jich rád dotýkal celou noc, klidně i dvě) byli heteráci, kteří do buzinců pokaždé kolem jedné druhé ranní zabloudí, ať už dobrovolně (“Jen tak z hecu, klucí.”) nebo omylem (“Chlapi, tady je ňák málo kund, nemyslíte?”).

Opět mi to přišlo nefér. Nejenom, že začala hrát Rihanna, která je jen o něco málo lepší než Shakira, ale zase jsem se během večera nejmíň třikrát platonicky zamiloval. Pokaždý to byl nějakej heterák. Asi si koupím kočku. A to kočky nenávidím. Skoro jako Shakiru.

No. No a pak jsou v buzincích taky lidi jako já. Vlastně trochu zoufalci, kteří se ale tváří hrozně nad věcí. Celý večer plánují, že se seznámí s někým použitelným. Kolem třetí ráno pak už doufají i v to, že skončí u někoho v posteli, protože není nic horšího než odcházet z diskošky ve čtyři ráno a jít usínat sám za východu slunce zpěvu ptáků.

A proto jsem raději odešel už ve dvě. Bál jsem se, že si někoho odtáhnu domů a ráno budu muset dělat tu Valentýnskou snídani.

PB

Včera večer jsme na pivu s kolegy začali rozebírat gay porno. Heteráky gay porno většinou hrozně zajímá jen do chvíle, než se dovtípí, že na tom vlastně není nic k popukání. Že tam není víc chobotnic než ve straight pornu a že se i v gay pornu objevují klišé jako “Dobrý den, přivezl jsem vám pizzu a shodou náhod jsem i opravář komínů. Nepotřebujete náhodou protáhnout komín?”

Přesto jsme se dopracovali k několika detailům, podle kterých je mnohem lepší být buzna a dívat se na buzní porno než být heterák a koukat se na hetero porno:

1. Na rozdíl od heteráků, se vám nestane, že narazíte na porno, kde se vám nezamlouvá anatomie některého z přirození. Oproti frndám jsou péra vesměs stejná.

2. Nesere vás, na rozdíl od heteráků, že má někdo z borců lepší tělo než vy. Stačí vám, že si můžete představovat, že s ním šukáte.

3. Nesere vás, na rozdíl od heteráků, že má někdo z borců lepší péro než vy. Stačí vám, že si můžete představovat, že s ním šukáte.

4. Na rozdíl od heteráků vás nevyděsí, když v pornu poznáte svého souseda/spolužáka/kolegu. Naopak vás potěší, že se tak zvyšuje možnost, že se vyspíte s někým, u koho jste s tím nepočítali.

5. Na rozdíl od heteráků, vás neznervózňuje, když se uděláte ve chvíli, kdy kamera detailně zabírá obličej jednoho z borců.

Nicméně, ve chvíli, kdy už se schylovalo ke standing ovations a na drátě byla Hanka Zagorová, aby mi poblahopřála, jsem vytáhl několik věcí, ve kterých to máme my buzny oproti heterákům z hlediska sledování porna dost na pytel. Na pytel, ne na šourek:

1. O tom, že jsou buzny z hlediska nákazy HIV riziková skupina, ví i vaše máma. Na rozdíl od heteráků vás tedy i v pornu může šukání bez gumy poněkud znervózňovat.

2. Když zjistíte, že má někdo z protagonistů kozy 5 a větší, nepovažujete to, na rozdíl od heteráků, za dobrou zprávu.

3. Pokud se rozhodnete dívat na porno s kamarádem a nic víc se z toho nevyvine, vnímáte to na rozdíl od heteráků jako nepovedený večer.

4. Na rozdíl od heteráků vám nemusí být úplně příjemné, když ve videu někdo heká jako ženská. Případně dokonce nosí dámské prádlo.

5. Na rozdíl od heteráků nikdy nezažijete šokující zvrat v příběhu, když péro skouzne do špatný díry.

Nemáme si zkrátka co závidět.

PB

PS: Hanka mi stejně nakonec zavolala. Je to vnucka.

“Ahoj Milane!” vrazí do mě někdo na ulici.
“Ehm, čau, jak se máš?”
“Dobrý, co ty?”
“Ale jo, znáš to…”
“No, hele, pokecáme někdy jindy, jdu teď za Romanem a už tak jsem ve skluzu, tak se měj.”

Kdo je kurva Roman?!

Vesmír je sráč. Je nastavenej tak, abyste se nejmíň rok po rozchodu potkávali se svým bejvalým naprosto všude. Obzvláště tam, kde to nejmíň čekáte. Rozhodně se nemusíte vyhýbat kavárně, kam jste jste s ním a společnými kamarády chodili několikrát do týdne po práci. Ačkoliv tam i po rozchodu budete oba chodit stejně často, nikdy tam na sebe nenarazíte.

Zdaleka nejnebezpečnější jsou části města, kde jste nikdy předtím nebyli, obchody, kde jste nikdy nenakupovali, a hospody, kde jste se ani jednou v životě neožrali.

Já na svýho ex narazil v pondělí na Břevnově, když jsem si tam byl vyzvedávat v jednom eshopu nějaký věci. Jelikož to nebyla žádná extra levná dilda, která bych vám mohl doporučit, nemusí vás vůbec zajímat kde a co.

Daleko víc než střetnutí samotné mě ale zaujal ten Roman.

Pokud je Roman nějaký jeho kolega, tak bych ho měl znát, protože u kolegů nás obou jsme si vedli poctivé záznamy, s kým z nich bychom šli do trojky.

Pokud je Roman nějaký náš kamarád, tak bych rozhodně měl promazat friendlist na Facebooku, protože žádného Romana neznám a žádný Roman mě nezajímá. Teda pokud to není pěkná buzna, ale to bych si pamatoval.

Pokud je Roman někdo, koho neznám, a šel s ním na Rande, tak proč by mi to říkal? Dohodli jsme se na nekonfliktním rozchodu a tohle by byla jasná provokace. Kdybych to řekl klukům na baru ve Friends, tak by mu za to nejmíň půl roku točili podmíráky.

Pokud je Roman… Už mě nenapadlo, kdo by mohl Roman být. Abych sám sebe uklidnil, rozhodl jsem se, že Roman je pes. Vážně. Jedna z kolegyň mého ex má několik psů, kterým dala různá, velice nepsí, jména. A teď jednoho z nich, Romana, potřebuje pohlídat. Pes Roman, seems legit.

Iluze psa Romana mě uklidnila natolik, že jsem se už znovu začal těšit, až se večer vyseru na celej svět, vypnu si mobil a zavrtám se do peřin, kde budu až do usnutí sjíždět to nejdivnější porno, který na internetu najdu.

ROMAN!

V tu chvíli mi ale došlo, kdo je do prdele Roman! Roman je jeden z mých neúspěšných randících pokusů z minulých dob. Respektive já jsem jeho. Byl to sympatickej a hezkej kluk, hrozně milej. Neměl jsem žádnej racionální důvod, proč si s ním něco nezačít, ale prostě tam tehdy nepřeskočila jiskra.

Později jsem zjistil, že to chvíli poté zkoušel i na mýho bejvalýho, ale než se stihlo něco rozvinout, podařilo se mi svého ex okouzlit dřív a víc a líp. Od té doby jsme se s Romanem náhodou potkali jenom na loňské Prague Pride, kde jsme společně sledovali, jak u stánku kožeňáků učí padesátiletí borci dvacetileté zajíce svazovat jeden druhého do kozelce.

Moc jim to nešlo. Svazovaný po chvíli začal vypadat jak štangle uheráku.

A pak jsem ho potkal ještě minulý týden na párty, kde jedna z fakult Karlovky, už nevím jaká, mám v nich bordel, zahajovala nový semestr. Tam mi Roman přišel ještě hezčí, milejší a sympatičtější než před roky. A říkal jsem si, že až si odbudu tu zákonem danou dobu, během které musím být single, rád s ním zajdu na regulérní rande.

Krom toho ale moc dobře vím, mám svý zdroje, že můj ex na tu párty dorazil asi půlhodinu poté, co jsem já odešel.

Je vám jasný, co se tady děje?

Vesmír není sráč. Vesmír je čubka. Čubka jménem Romana.

PB

Měl jsem pravdu. Bylo mi jasný, že se mi Pavel ještě někdy ozve a bude se zase vnucovat. V sobotu odpoledne mi zavolal, jestli s ním nechci zajít večer do Q Café. Vidina toho, že nezůstanu poslední únorovou sobotu střízlivý, se mi zamlouvala natolik, že jsem si tentokrát ani nevyčítal, že jsem nepoužil žádnou výmluvu. Po předchozí zkušenosti jsem si připravil příběh o tom, jak mi moji potrhlí kamarádi darovali srnu, která se ještě bojí být sama doma.

Výmluvy mi nikdy moc nešly.

I když jsme měli sraz až v šest, začal jsem se šlechtit už ve čtyři. Rozhodl jsem se, že ten večer musí Pavel litovat, že se na mě onehdá vysral. Za normálních podmínek mi ani to nejdelší fintění netrvá déle než půl hodiny, ale jelikož se moje pleť rozhodla zavzpomínat na pubertu, měl jsem tentokrát ztížené podmínky.

Ale povedlo se. Když jsem se po té asi hodině podíval do zrcadla, usoudil jsem, že bych sám sebe s chutí vojel. A to jsem zatraceně vybíravej. Mohl jsem tedy vyrazit.

Q Café je osobitý podnik. Potkáte v něm mladé vyjukané buzničky, které se tváří, že jsou sice queer friendly, ale s chlapem by nikdy nic neměly, i překvapivě vkusně upravené čtyřicátníky, kteří v těch lepších případech ani nemají manželku a děti. Tyto dvě skupiny tvoří pevné jádro celého podniku a tím, že se většinou kolem jedné promíchají, aby se spolu mohly o něco později přecijen vyspat, udržují celou gay komunitu v rovnováze.

A ještě tam při placení dostanete bonbon.

Ten den “Kvéčko” slavilo své narozeniny, nebo zahájení výprodejů v Palladiu, něco takového, takže bylo rušnější než obvykle. Chvíli jsem Pavla hledal, až do mě vrazil na schodech a odvedl mě ke stolu. Tam kromě Pavla seděli ještě čtyři další týpci. Pokud na závěr večera neplánoval swingers párty, tak už to fakt není takový romantik, jaký bejval.

Chuť na gang bang mě ale přešla ve chvíli, kdy jsem zjistil, že dva z těch lidí jsou taky Pavlovi bejvalí. Kdybych jen trochu tušil, že to bude chtít pojmout jako “večer zpětné vazby”, připravil bych si doma místo božího účesu detailní SWOT analýzu a vzal bych si s sebou minimálně dva zvýrazňovače.

Jediné, co mě udrželo u stolu byl fakt, že jsem byl zdaleka nejhezčí Pavlův ex a to, že mě neskutečně bavilo, do jakých situací se Pavel kvůli svému kokotskému plánu seznámit své bejvalé, dostával.

“No, to přece bylo, když jsme se opili na Hradě a pak nás vyhodili policajti za to, že jsme si před hradní stráží olizovali bradavky, pamatuješ si to, ne? Milane?”
“Tohle fakt nebylo se mnou.”
“Ty vole, sorry, jasně, to bylo s tebou, Martine.”
“Pavle, to jsi tam byl se mnou,” ozval se právoplatný majitel téhle trochu zvrhlé historky Kamil. A ani se nezatvářil dotčeně, subinka.

Podobných scénářů zvládl Pavel za hodinu asi pět. Zatímco já se dost bavil, přísedící pár, který se častěji projevoval mlaskáním při vylizování si ústních dutin než slovy, to přestalo bavit a vydal se si to rozdat někam na Žižkov.
Zůstali jsme tam tedy jenom čtyři. Pavel a tři muži, kteří mu určitou část života kouřili péro.

“A co vy, kluci, máte teď někoho?” začal do ticha.

Pozitivně odpověděl jenom Martin, čímž ho Pavel automaticky vyloučil ze svého castingu na staronového přítele a úplně ho vyloučil z dalších debat. To Martina pochopitelně nasralo, a tak se za pár minut odporoučel.

Seděli jsme tam už jen já, Pavel a Kamil. Ačkoliv dát se zpátky dohromady s Pavlem pro mě bylo v tu chvíli nemyslitelné, začal jsem si připadat jako ve finále Rande a napjatě jsem očekával, až se přiřítí Slávek Boura s Markétou Mayerovou a dají nám rozhodující úkol.

Nic takového se nestalo, a tak jsem se rozhodl Kamila prostě uchlastat. Už jen proto, že mě bavilo to bizarní napětí, které tam začalo vládnout. Trvalo mi to jen hodinu a půl a Kamil byl out.

“Nepůjdeme už taky?” navrhl kolem půlnoci Pavel. “Můžeš přespat u mně, bydlím jen přes řeku.”

Jo! Byl jsem děsně nalitej a představa toho, že se po delší době možná vyspím s někým, kdo ví, že nemám rád, když se s mým pérem zachází jako s řadicí pákou, mě rajcovala.

Nicméně po cestě na mě dolehly následky soupeření s Kamilem a jediné, na co jsem se ten večer ještě zmohl, bylo vyblít se do Vltavy a usnout u Pavla v kuchyni na židli.

Neděle na hovno. Kocovina velká jaké černý péro, ostuda u Pavla a ještě jsem si musel zas jenom vyhonit.

Ale abych nebyl negativní, tak jsem si skoro jistej, že jsem u toho blití z mostu trefil nějakýho racka. A to je nejmíň za padesát bodů.

PB

Ačkoliv je v Praze víc buzen než psích hoven v Riegráčích, po pár letech své gay kariéry zjistíte, že i to nezabrání tomu, aby se všechny navzájem tak nějak znaly. Vzhledem k tomu, že je mezi gayi sexuální zdrženlivost považována za horší chorobu než kapavka, je velice pravděpodobné, že když si po nějaké divoké párty v Jamesu Deanovi odtáhnete domů nějakého milého chlapce a tam se s ním luxusně vyspíte, tak už se s ním podobně luxusně vyspal i některý z vašich bejvalých nebo budoucích přítelů.

A přesto jsme nedospěli tak daleko, že by někde existoval registr buzen, ve kterým by si každý mohl ověřit, jestli se nechystá vyspat s někým, s kým už šukali všichni jeho bejvalí a teplí kamarádi a dali mu za techniku a invenci jen minimální počet hvězdiček.

A tak jsem v pátek poznal Tomáše. Pěknej, vysokej, modrookej kluk, kterýmu bych v nadrženějších chvílích vykouřil klidně i v noční tramvaji. Což by ostatně nebyl žádnej vodvaz, protože ožralí Pražáci by to odignorovali a turistům by to přišlo jako místní zvyklost.

Když jsem na něj na baru vyzkoušel pár z gay-ověřovacích technik a prošel, bylo mi jasný, že by to mohlo vyjít. Přinejhorším by to mohl být alespoň někdo, kdo mě naloží do taxíku, kdybych se zlil do bezvědomí.

Tomáš byl dost stydlivej. Přestože jsem si ze začátku myslel, že se jen stydí za to, že studuje na VŠE, za což je naprosto přirozený se stydět, ukázalo se, že se patrně stydí i za to, kde byl naposled na dovolený, jak dlouho je v Praze a jakou má rád hudbu. Kdyby poslouchal Nickelback, považoval bych stud i tady za oprávněný, ale Taylor Swift a Sia jsou celkem v pohodě.

V pozdějších hodinách jsem se začal stydět já, že jsem s Tomášem vůbec dal do řeči, protože se z něj vyklubal pěkně nudnej čůrák. Ale to už se připozdívalo, bar se začal pomalu vylidňovat a já byl nalitej a nadrženej.

“A nechceš jít ke mně? Bydlím kousek a potřebuju dopít nějaký víno, co tam mám,” řekl jsem po chvíli. Tomáš díkybohu poznal celkem jasnou nabídku sexu a souhlasil.

Sex byl. A byl příšernej. Během příšernýho sexu vás napadají různý věci, během kterých si srovnáte myšlení víc než na pěti sezeních s psychologem.

Například…

Jestli jste se neměli víc snažit v předchozím vztahu, abyste tohle neměli zapotřebí…

Jestli byste neměli vyzkoušet být zase chvíli na holky…

Jestli jste nezapomněli poslat zálohu na plyn…

Jestli už náhodou nebudou začínat jarní výprodeje…

Jestli není síla německé ekonomiky občas trochu přeceňována…

…

Když to všechno skončilo a já Tomáše druhý den rychle vyprovodil na tramvaj, pochlubil jsem se svým průserem jednomu kamarádovi.

“Jo, Tomáš? To je děsná kurva a ještě je úplně nemožnej v posteli,” dozvěděl jsem se. Pozdě.

Vlastně díkybohu, že jsem z Prahy. Takhle je pravděpodobné, že se s ním vyspala maximálně tak polovina mýho teplýho friendlistu, v takovým Uherským Brodě nebo Karlových Varech bych to měl podstatně horší.

A příští týden jde s Tomášem na rande jeden z mých dalších kamarádů. Ale nemám ho moc rád, takže jsem ho před ničím z toho nevaroval.

Jsem svině, co?

PB

Tak jsem zjistil, že můj ex si s Romanem nic nezačal. Docela se mi ulevilo. A zjistil jsem to od Romana, který se mi minulý týden ozval, jestli nezajdu na kafe. Na Břevnov. Takže vlastně jenom kousek za Prahu.

Ukázalo se, že se s mým bejvalým sešel jenom proto, aby si ověřil zvěsti o tom, že jsme se rozešli. Nicméně od první chvíle, co jsme spolu usedli ke stolu, vypadal nervózně. Nebo jako když se mu chce blejt. Nějak neumím rozeznat emoce od tělesných potřeb.

“Hele, Milane, rovnou k věci. Já už jsem si od loňský Pride myslel na tebe. A teď, když jste se rozešli, no… Můžeme tohle brát jako rande?” vytasil hned potom, co jsme probrali počasí a vyměnili si názory na to, proč se vlastně bude rušit Stage.

Nad tím jsme se mimochodem shodli, že jelikož do Stage chodily pařit ve velkým čtyřicetiletý buzny, hrozí po zrušení tohoto buzince, že se přesunou do Friends, kde zvednou věkový průměr tak na 17.

Což je smutný.

Ale ještě smutnější je, že mě ta zpráva od Romana vůbec nepotěšila. Moc dobře vím, že jsem si na něj taky myslel a že mě sralo, že zrovna on by si měl něco začít s mým ex, a že mi vždycky připadal dost pěknej a fajn a že… Ale prostě jsem člověk, kterýho okamžitě opustí zájem, jakmile se dozví, že už má vlastně vyhráno.

V takovou chvíli mi sepne kritický režim. Romanovi se najednou zvětšily mezery mezi zuby, rozšířily nosní dírky a jeho účes zničehonic začal nápadně připomínat mullet.

“No, uvidíme,” zahrál jsem to do outu. Načež se Roman upřímně usmál.
Jeho úsměv přestal být roztomile rošťácký, barva jeho očí už nebyla kaštanově hnědá, ale začala připomínat barbecue omáčku z KFC, a triko se mu zvětšilo tak o tři čísla, protože mu absolutně přestalo sedět.

“Jak se ti vlastně líbí v práci?” zeptal se hned, aby přerušil hloupý ticho, který jsem způsobil tím, že jsem se ani nepokusil svou odpověď nějak rozvinout.

S jeho otázkou mu ale na obličeji vyrazilo akné, který si pamatuju z pohledu do zrcadla na záchodech svojí střední školy, jeho sykavky začaly znít, jako kdyby se pokoušel napodobit výslovnost nějakého jazyku, který vznikne zkřížením němčiny a nizozemštiny, a v jeho strništi se objevily vousy zkroucený jak nedovařený špagety.

“Je to dobrý,” odpověděl jsem suše, zatímco jsem jen zíral, jaká změna se přede mnou odehrává.

Naštěstí jsem byl tak stručnej, že jsem si za tu dobu stihl všimnou jenom toho, že má Roman levé oko asi o půl milimetru níž než pravé, a představil jsem si, jak ho učím držet hlavu správně nakloněnou, aby si někdo týhle nepřehlednutelný anomálie náhodou nevšiml.

Tak to trvalo ještě asi dvacet minut. Z Romana se za tu dobu stala příšerná stvůra. Rozhodl jsem se tedy, že tohle radši půjdu vyspat, a tak jsem se vymluvil na bolest hlavy s tím, že mu určitě zavolám a někdy zajdeme někam na dýl.

Vidina další schůzky ho potěšila natolik, že jsem začal mít chuť mu dát přes hlavu papírovej sáček. Na místo toho jsem se ale raději rozhodl, že se doma ožeru, abych tyhlety sračky dostal z hlavy.

Když jsme zaplatili a já si ještě skočil na záchod, přišel za chvíli za mnou a postavil se k vedlejší mušli. I když mi zcela evidentně očumoval péro, neutrousil žádnou poznámku, ani se nepokusil si sáhnout. Je to romantik.

A já skončím sám. Začnu pěstovat za oknem muškáty a koupím si kočku. Nebo šest.

PB

Konečně jsem uhnal Pavla do postele. Během víkendu jsme se sešli, on se mi omluvil za to, že mě pozval na setkání se svými bejvalými, já se mu omluvil za to, že jsem před ním blil do Vltavy. V baru jsme se behěm pár hodin opili, zatímco jsme si vyměnili informace o posledních coming outech ze svého okolí.

Zjistil jsem, že je teplej i ten roztomilej barista z Coffee Roomu. S tím si to rozdám příště. Navíc už mám všechna razítka na věrnostní kartičce, takže k tomu dostanu i kafe zdarma.

Tentokrát jsem došel k Pavlovi na Smíchov bez jediné zastávky na zvracení, měl jsem ostříhaný nehty na nohou, zastřižený chlupy kolem péra a boxerky, na kterých nebyla natištěná ani jedna postavička od Pixaru. Nemohl jsem být líp připravenej.

“Hele, a je ti jasný, že si dneska asi zašukáme?” zeptal jsem se ho, když odemykal dveře od bytu.
“Je ti jasný, že mi za to zítra skočíš ráno pro nějaký dobrý kafe?”

To byla fér podmínka. Obzvlášť když jsem věděl, že mu do toho kafe ráno plivnu, když ten mrd bude stát za hovno.

Vzhledem k tomu, že jsme už oba nazí viděli, nesrali jsme se moc s předehrou. Ta se smrskla jenom na hledání kondomu. Našli jsme jeden prošlej a jeden s banánovou příchutí. Ani jeden nepřicházel v úvahu, takže se Pavel musel vloupat do pokoje spolubydlícího a vyhrabat v šuplíku s trenkami nějakej použitelnej.

“Ty vole, Marek má boxerky se zvířaty z Madagaskaru a já se mu za to nemůžu ani vysmát, to by pak věděl, že jsem se mu tady přehraboval.”
“Lůzr,” odvětil jsem a ani jsem se nemusel přetvařovat. Pixar dělá nejenom lepší filmy, ale i spodní prádlo. A když vezmete v potaz, že Madagaskar je od DreamWorks… Škoda mluvit, i trenky z C&A jsou víc fancy.

Jelikož má Pavel zásadu, že nalitej je výhradně aktivní, narazili jsme při pokusu o divokou a animální penetraci na zásadní problém.

Nestálo mu péro. Protože se moc ožral, kretén.

Až se vám přihodí s někým něco podobného, mějte na paměti, že v takovéto situaci očividně nefunguje:

• když se mu ho pokusíte rozhonit,
• když se mu ho pokusíte rozkouřit,
• když se pokusíte o zásun se změklým pérem s předpokladem, že ztvrdne později,
• když mu vysmějete, že mu není ani třicet a už mu nestojí,
• když se ho pokusíte uklidnit, že se to stává i lidem pod třicet a není to nic divnýho,
• když ho začnete přesvědčovat, že mu pomůže pohled na vaše vlastní stojící péro,
• když začnete zpívat Stand Up for The Champions od Right Said Freda,
• když to vzdáte a začnete místo pokusů o sex listovat opodál ležícím Respektem.

Nakonec mi aspoň vyhonil.

Přes tohle všechno jsem mu ráno pro to kafe zašel. A neplivnul jsem mu do něj. Namísto toho jsem mu koupil v lékárně nějaký levný vitamíny na podporu erekce, který jsem mu těsně před odchodem nenápadně položil na noční stolek.

Až si jich všimne, určitě se potrhá smíchy. Nebo se rozbrečí, to je fuk.

Já si příště raději zajdu na rande s Markem. Ten, kdo má natolik velký sebevědomí, že nosí boxerky s postavami z Madagaskaru, musí bejt v posteli děsnej kanec.

PB

Vyserte se na černochy, Araby, Hispánce i Asiaty. Největší exotika je jít na rande s vesnickým klukem.

Jonášovi je necelých dvacet a pochází z nějaké podivné vesnice nedaleko od Havlíčkova Brodu. Kromě toho, že má mnohokrát lepší jméno než já, má i lepší postavu. Vypadá přesně jako jeden z farmářů v libovolném gay pornu, kde spolu na otepi slámy mrdají mladí opálení týpci, zatímco na pozadí vrní traktor a zpoza stodoly je dychtivě pozoruje kráva.

Připadal jsem si lukrativně, protože na ten jediný večer, který trávil v Praze, měl údajně tři nabídky schůzek, ale vybral si právě mně. Méně lukrativně jsem si připadal, když odmítl, abych za něj zacáloval ta čtyři piva, co vypijeme, ale zároveň trval na to, že musím najít něco, kde nebude půllitr stát víc než 25 korun, protože před maturitou nechodí na brigádu.

V Nuslích jsem už dlouho nebyl.

Oproti zvyklostem velkoměstských buzen dorazil Jonáš přesně načas. Na sobě měl úzké kalhoty a flanelovou košili. Chvíli jsem si myslel, že se stylizuje do hipstra, ale nevěděl, co je to Club Maté, a poslouchal jen kapely, který znám, takže to byla spíš jen poctivá venkovská móda.

Venkovské měl i tempo pití, stihl tři piva, zatímco já sotva dopil jedno. Už jsem byl rád, že jsem za něj nemusel platit.

“Hele, Milane, já vím, že ty jsi na to možná zvyklý, ale já bych se raději o sexu nebavil. Nechci, aby si tu o mně někdo myslel, že jsem gay,” přerušil mě náhle, když jsem mu povídal o tom, jak mě posledně připravila o mrd nedostatečná erekce mého protějšku.
“No. Ale ty jsi gay,” oponoval jsem.
“Já vím, ale naši to ještě neví. A táta zná pár lidí v Praze a já nechci, aby se to k němu doneslo.”

Argumenty o tom, že v Praze je víc lidí než krys v jejich kravíně, nepadly na úrodnou půdu. Drby se prý šíří všude.

Když jsem dopíjel čtvrté pivo a Jonáš už desáté, přestal mít vesničan takové zábrany. Cestou domů, kdy jsem ho doprovázel k jeho kamarádce, u které přespával, mi řekl, že by mě chtěl políbit.

Tak jsem mu dovolil mě políbit.

O kousek dál, to už jsme se motali v nějakém parku kdesi v Michli, mi řekl, že by mi chtěl sáhnout na péro.

Tak jsem mu dovolil mi sáhnout na péro.

Zatímco se mi hrabal v rozkroku, mi řekl, že by mi chtěl…

Ani jsem ho nenechal domluvit a dovolil jsem mu mi vykouřit.

K ničemu dalšímu nedošlo, jakmile jsme z temného parku na vyšli na světlo, udržoval si ode mě stydlivou dvoumetrovou vzdálenost, dokud jsem ho nedoprovodil před kamarádčin dům, tam se odvážil přiblížit se na metr, podat mi ruku a rozloučit se.

Ráno mi od něj přišla SMSka:

“Ahoj Milane, promiň. Nemám ze včerejška dobrý pocit. Bavil jsem se o tom před spaním ještě s Kamilou a ta mě přesvědčila, že bych to měl ještě zkusit s holkama. Mrzí mě to, ale musím se s Tebou rozejít. Jonáš.”

Během dvanácti hodin jsem stihl s někým začít chodit a rovnou se s nim rozejít, aniž bych se o ani jedno z toho zasloužil.

Člověk se pořád překonává.

PB

Moje kolegyně Petra nemá chlapa. Já z toho trochu viním fakt, že od svého posledního rozchodu někdy vloni v létě přibrala a má tedy prdel jako pivovarská kobyla. Dřív jsem na ní v práci ze srandy řehtal, ale potom, co se mi přiznala, že mi za to začala plivat do kafe, jsem toho nechal. Nechtěl jsem totiž chytit nějaký ženský nemoci, abych potom sám začal mít prdel jak pivovarská kobyla.

Nedávno mi na cigáru řekla, že to funguje tak, že člověk dostane vždycky to, co zrovna nechce. Jakmile hledá vztah, dostává se mu jen hromada sexu na jednu noc a naopak. Protože jsem se rozhodl, že si už zkusím najít nějakou vážnou známost, donutila mě tahle úvaha přemýšlet. Ale ještě než jsem stihl vydechnout kouř, stačil jsem se uklidnit tím, že na horoskopy, karmu a podobný pravdy Paula Coelha nevěřím, a tak jsem jen přikývnul a zařehtal. Tentokrát jen v duchu.

Ten samý večer jsem se vydal na dlouho odkládaný rande s Jiřím. Tmavý vlasy, zelený oči, strniště, široký ramena a fakt, že byl tak trochu cynická svině jako já, signalizovaly vysokou možnou shodu. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem se do něj hned na prvním rande trochu zakoukal, ale uklidnilo mě, že mi u toho i stálo péro, takže to asi nebyly žádný hluboký city, ale jen obyčejná nadrženost.

Večer s Jiřím ale doopravdy probíhal velice dobře. Zhruba čtyři pět hodin jsme strávili výměnou jízlivých komentářů na ostatní lidi v baru či pomlouvání společných známých, kterých jsme, jak jsme zjistili, měli až překvapivě mnoho. Jiří sem tam prohodil nějakou historku se svým psem Rogerem či doporučení na nezvyklá místa, kde se dá v Praze šukat.

“Hele, tak někdy můžu vzít Rogera a vyrazíme společně do ZOO, jestli budeš chtít. Klidně i bez toho sexu,” prohodil a mrkl na mě, když zrovna dovyprávěl o mrdu se svým bývalým za oborou s vlky.
“To můžem,” odvětil jsem suše, bez mrknutí, abych si zachoval nějakou tajemnost.

Ještě chvíli jsme klábosili, až mě něco před půlnocí pozval Jiří k sobě domů. Souhlasil jsem, i když mě trochu sralo, že si možná poseru povedený rande hned sexem první den, ale furt jsem doufal v to, že jsme se opili natolik, že možná jen vedle sebe usneme.

Hned jak Jiří odemkl dveře, objevil se v nich třicetiletý blonďák v tričku a boxerkách. Uklidnil jsem se, že když bydlí ještě se spolubydlícím, tak by to k sexu vést nemuselo.

“Hey, this is Milan and this is Roger,” představil nás Jiří a mně hned začaly dávat smysl podivné historky se psem. Jiří už tři roky chodí s Britem Rogerem. A já jsem se najednou ocitl asi pět minut před mrdáním ve třech.

Zachoval jsem se jako srab a dohrál jsem to, aby si o mně nepomysleli, že jsem totální kretén, který si myslel, že je Jiřího přítel pes. Oba chlapci se na mě vystřídali a když jsem se šel osprchovat, zatímco oni se měli připravit na to, že oba pak ošukám já, jak mi slíbili, vyhekl na mě Jiří ještě do koupelny: “Hele, Milane, už to asi necháme. Roger ráno brzo vstává a už skoro usíná. Půjč si ručník na topení a až půjdeš, tak jen zabouchni, já za tebou pak zamknu.”

Z nasranosti z toho, že jsem si ani nezašukal a ani nedostal nocleh, jsem jim v kuchyni při odchodu ukradl sáček pražených mandlí. Takže jsem si naštěstí pořád připadal jako záporák.

Bejt omrdanej dvěma borci a nechat se vyhodit ve dvě ráno na ulici jsem ale fakt nechtěl. Takže Petra měla nakonec pravdu. 

Roger that.

PB

“Jéé, ahoj, Milane, týjo, já už jsem si myslela, že máš dneska dovolenou. Nó, to normálně děláte v práci takhle pozdě?” překvapila mě posledně moje, ehm, kamarádka Klára, která si myslela, jak mě potěší tím, že mě doprovodí cestou z kanceláře. Efekt byl podobný, jako když se buzna snaží zpříjemnit si den lesbickým pornem.

Kláru jsem poznal někdy před rokem. Nemám tušení kdy a kde přesně. Je to známá známého, nebo ji šukal nějaký můj kamarád, nebo mě obsluhovala v KFC na Národce, nebo tak něco. Fakt už nevím. A není to vlastně ani důležitý. Podstatnější je, že bych ji radši neznal.

“No, týjo, ty už s tím svým nejsi asi půl roku, có? Nebo už dýl? Já nevím, nějak tak, vždyť na tom nezáleží, né. A už někoho máš? Na Fejsbuku nic nemáš, to já tě kontroluju přeci, od toho mě tu máš,” lišácky na mě mrkla a pokračovala, aniž bych stihl jakkoliv zareagovat: “Hele a tak, týjo, to spolu můžeme jít někam do klubu, ne? Ti tam někoho najdu, né? Já to umím i s teplejma klukamá!”

S každým dalším slovem se jí víc a víc rozklepával podbradek. Bylo to vlastně poutavé, stejně jako dokument o kapustňácích na National Geographic.

Ve svém žvanění pokračovala asi tak ještě dvacet minut, doprovodila mě pěšky i tramvají až před hlavák, kam jsem vlastně vůbec neměl namířeno, jen jsem se snažil kličkovat, aby se nedejbože nedozvěděla, kde teď bydlím.

“Nó, týjo, já ti vlastně ještě něco chtěla,” vytáhla najednou z kapsy telefon a ukázala mi něčí fotku. “Tohle je Petr. Pěknéj, có? Jakožé tě nezná, žejó, ale už jsem mu tě ukázala a móóc se mu líbíš. Nechceš s ním domluvit randé?”

Petrovi bylo asi třicet pět na hlavě měl míň vlasů než já zářezů, tvářil se, jako kdyby mu někdo právě prováděl depilaci brazilským voskem, a už z fotky bylo jasné, že bude srandovně smrdět. Odmítl jsem s tím, že teď nikoho nechci.

“Tyjó, to je škoda,” pronesla Klára zklamaně, “ale i tak vidíš, jaká jsem skvělá dohazovačka, có? Tak zajdeme dneska do Termixu, Termaxu, nebo toho novýho místo Valentina, né?”

Celkem mě překvapilo, kolik buzinců si Klára nastudovala. Asi se snažila udělat dojem, abych ji při případné návštěvě buzince nezavřel do darkroomu. Kdyby se pak snažila dostat ven a bušila by do dveří vztekle pěstí, všichni by si tam mysleli, že tam jen někdo šuká, a dál se tím nezabývali.

“Ne, hele, možná někdy jindy, ale teď chápeš, hodně projektů a tak,” snažil jsem se nemotorně vymluvit. “No. Hele, promiň, já teď musím letět. Jedu dneska navštívit babičku do Ústí, není na tom moc dobře, tak teď za ní jezdím častěji,” lhal jsem s tím, že si při nejhorším dojedu do Holešovic, abych se Kláry nějak elegantně zbavil.

“No tak jó, tak já s tebou pojedu alespoň do Holešovic, né? Týjo, cestovat po Praze vlakem je hustý, to jsem nikdy nedělala.”

Kurva!

Pak už šlo všechno další z kopce. Cestou do Holešovic mi vnutila kontakt na další tři hnusné kamarády, byl jsem donucenej jí slíbit, že NĚKDY zajdeme do gay baru, kde mi stoprocentně někoho najde, a navíc se mi ani nepovedlo na tajňáka vystoupit taky v Holešovicích, protože se rozhodla, že mi musí až do odjezdu mávat z peronu.

Takže teď sedím ve vlaku do Ústí nad Labem, píšu tohle, abyste se vy, škodolibá hovada, měla na blogu čemu zasmát, a nemám jízdenku. Doufám, že průvodčí bude alespoň nějakej pěknej buzík.

PB

Nikoho nebaví hledat stále nový výmluvy, proč je pořád single. A tak, až se vás na to někdo příště zeptá, vytaste na něj kromě svýho péra i tuhle nezpochybnitelnou statistiku.

V Praze je 1 260 000 lidí. Z toho, nebuďme troškaři, je zhruba 7 % buzen a dalších 7 % leseb. Proč sedm? Vzhledem k tomu, že se buzny do matičky darkroomů stahují, byla by čtyřka, potažmo dvojka, směšně malé číslo. Navíc o sedmičce zpívaly Black Milk, takže to byla jasná volba. To máme 88 200 kuřbuřtů. Plus vy.

Předpokládejme, že polovina z nich je na vás moc stará, nebo moc mladá, nebo nepřiznaná. Jsme na 44 200. Což je pořád dost dobrý, protože to je patrně podstatně větší číslo, než je váš čistý měsíční příjem.

V tuhle chvíli si ale musíte připustit, že jste vybíravej spratek a lajkovali byste selfíčka na Instagramu jen každýmu třetímu z nich. Kalkulačka v mým iPhonu tvrdí, že je to 14 733 a jedna třetina, ale jelikož by bylo třetit lidi nehumánní, zaokrouhleme to nahoru na 14 734.

Když už jednoho z těch skoro patnácti tisíc buzíků máte a držíte se vzájemně za péra, přijde na řadu to, kdo koho bude doma a v parku a na veřejných záchodcích nakládat. Dobrá čtvrtina jsou pouze pasivové, obdobně dobrá pouze aktivové. A jelikož byste budoucí hádky s nimi mohli napravovat jenom kouřením, šel by váš vztah stejně brzo do kopru. Čtvrtina ven, jsme na 11 050.

Ale nemůžete přece jenom šukat. Nebo teda můžete, ale proč byste potom spolu vůbec chtěli chodit. Po několika prvních mrdačkách tedy přijde chvíle na prohození pár slov. Což neznamená nic jiného než to, že si s polovinou nebudete mít co říct. Zbývá 5 525, což už je doufám podstatně menší číslo, než je váš čistý měsíční příjem.

Teď si vemte, že 50 % z nich je ve vztahu. To už není nějaký smyšlený číslo a ani o něm nezpívaly Black Milk. Je to zjištění britských vědců a co jsme, abychom jim nedůvěřovali? Takže 2 763.

Pokud si říkáte, že to je furt dost, jste sobecká prasata a nedochází vám, že dvou třetinám se naopak nebudete líbit vy a polovina si naopak nebude mít co říct s vámi. 460.

U poloviny nikdy nepropukne ta správná chemie, takže ať k sobě budete čuchat, jak budete chtít, budete si vzájemně furt smrdět. 230.

Se zhruba deseti z nich jsme už chodili nebo přinejmenším spali. A to vás dost šetřím. 220.

Dvacet z nich má tak špatný péro, že na něm nejde udržet funkční vztah. 200.

99 % ze zbytku pořád miluje svýho bejvalýho, má breberky, psychickou poruchu, nosí slipy nebo poslouchá Shakiru. Toto číslo sice není podpořeno žádným solidním výzkumem, ale zpívá o něm Nena v 99 Luftballons, takže bych ho bral za průkazný.

2.

Jeden je Pražská buzna.

1.

Good luck.

PB

Na Pavla jsem se vysral. Dokonce se kolem toho nevyskytla ani žádná třeskutá historka, takže jsem se skoro bál, že nebudu mít dlouho o čem psát. V rámci tvorby nového obsahu jsem si alespoň domluvil rande. S Honzou. Pěkným vysokým klukem původem z Mikulova. Říkal jsem si, že kdyby mi to s ním nevyšlo, tak bych měl alespoň kamaráda, který by mi vozil od táty z vinohradu levný a poctivý víno.

Docela bych totiž ocenil, kdyby mi to opíjení se vínem taky občas chutnalo.

Domluvil jsem se s ním, že mě vyzvedne večer u mně před domem a zajdeme do nějakýho blízkýho baru. Ten den se mi nechtělo překročit hranice městský části, takže jsem veškerý dojíždění upocenou MHD nechal na Honzovi. Je přecijen z Moravy, na smradlavý lidi je určitě zvyklejší než já.

Zhruba půlhodiny předtím, než měl pod mým oknem postávat buzík se srandovním přízvukem, mi přišla zpráva od Pavla, člověka vlezlejšího než song z reklamy na XXX Lutz:

“Přijde ti OK, že se spolu vyspíme, ty mi řekneš, že z toho nic víc nebude, a už mi k tomu víc ani nenapíšeš?”

“Jo. Řekl jsem ti, že sorry, že ne, že z toho mám blbej pocit, že z toho nic nebude a že tečka. Dokonce jsem napsal, že sorry, to jinejm nepíšu, seš prémiovej,” odepsal jsem mu, zatímco druhou rukou jsem snažil přílivovou vlnu na hlavě učesat do něčeho formálnějšího.

“Milane, nechovej se jak kretén a aspoň mi vysvětli, proč jsi najednou tak couvl.”

“Pavle, ty se nechovej jak kretén a prostě to pochop. Nemám zájem. Sorry. Konec. Tečka,” odpověděl jsem hned jak jsem si umyl hlavu, protože jsem přehnal styling a začal jsem mít ve vlasech tolik gelu, kolik by si na ně nedali už ani Italové.

“Zvedni prdel a pojď mi to jako chlap říct do očí. Jsem u tebe před vchodem.”

IDIOT.

“Jdi pryč, dneska fakt ne, nebudu s tebou tom mluvit. Zajdeme někdy na kafe. Teď prostě konec. Tečka,” hystericky jsem vyťukal do mobilu, zatímco jsem si druhou rukou napsal na á čtyřku, že už nikdy Pavlovi nesmím prozradit, kde bydlím.

Nějakou dobu se neozýval, a tak jsem se opatrně podíval z okna. Stál tam Pavel. A stál tam i Honza. S lahví vína. Bavil se s Pavlem. Pár minut jsem nevěděl, co dělat a panikařil jsem tak, že jsem si zas rozházel tentokrát už perfektní účes.

Pak cinkl telefon.

“Pokecal jsem chvíli s Honzou, je to milej kluk. Byl zvědavej, co tu dělám u tebe před domem, tak mu to jdu dovyprávět někam na kafe. Konec. Tečka.”

KRETÉN. Připravit mě v jeden den o rande s vyhlídkou na dobrej sex a ještě lepší moravský víno je zmrdství prvního stupně.

Nevíte někdo, jak někomu hacknout profil na iBoys?

PB

Poslední příhoda s Pavlem mě trochu rozmrzela. Dokonce i mí kolegové v práci si o mě začali dělat starosti, když zpozorovali, že jsem je přestal pravidelně posílat do prdele nebo je rozverně plácat po zadku, když jsem některého z nich potkal u pisoárů.

Pavel se s Honzou dali dohromady. Jsem přesvědčenej, že do toho Pavel šel tak rychle jen proto, aby mě nasral. O tom svědčil i počet selfíček, které se svým novým mikulovským zajíčkem publikoval.

Rozhodl jsem se, že své trápení vyřeším tak, jak by to udělal každá správná buzna. Prostě že se z toho vyšukám.

Udělal jsem si plán. Jen sex. Ani v nejmenším nic jiného. Jako svůj cíl jsem si tedy zvolil ženáče, kteří do Prahy vyjeli na služebku, na víkend bez manželek a dětí či prostě jen tak s cílem dovolit si být chvíli buzna, když doma v Písku by se mu za to chlapi v práci smáli.

Za dva týdny jsem stihl čtyři. Všechno zarostlí svalnatí chlapi kolem čtyřicítky a padesátky, kteří neuměli pořádně používat Grindr.

Díky tomu poslednímu jsem ale konečně přišel na jiný myšlenky a mohl jsem Pavla s Honzou konečně pustit z hlavy. A to zdánlivě nebyl ani nijak výjimečnej.

Jmenoval se František. To nebylo sexy.

Už z fotek bylo vidět, že i když mu je skoro 50, je namakanej a opálenej. To bylo sexy.

Pracoval v zemědělství. To nebylo sexy.

V Praze byl řešit něco se svým podnikáním. To bylo sexy. Nebo to alespoň znamenalo, že za mě zaplatí i večeři, než mě vezme k sobě na hotel.

Tak se taky stalo. Sex s Františkem trval všehovšudy asi dvě hodiny a byl ještě lepší, než slibovalo jeho tlustý žilnatý péro.

“Ty krávo, to je škoda, že už zejtra ráno odjíždíš, klidně bych si to zopakoval,” svěřil jsem se mu, když jsem odhodil na zem už třetí kondom a rozvalil jsem se vedle něj.

Kondomy taky kupoval on.

Jako alternativu k neuskutečnitelnému mrdu následující den jsme se rozhodli, že prostě chvíli počkáme, jestli se do pár desítek minut nebudeme schopni dopustit něčeho dalšího. Během čekání jsem Františkovi odvyprávěl svůj příběh o tom, jak mi můj několikrát-skoro-přítel zdrhl se zajíčkem z Mikulova, na kterýho jsem měl políčeno.

Na to se František rozjel, že je taky z Milukova, načež jsem si už v hlavě skládal dohromady zprávu Pavlovi o tom, jak jsem jeho přítelovi vojel otce.

Ale František nebyl Honzův táta. Ani strejda. Ani milenec. Vlastně Honzu vůbec neznal. Dal jsem mu na něj ale číslo, ať mu dá vědět, až bude zase zpátky v Mikulově. Že se mi Honza během doby, co se mnou randil a kterou jsem si vymyslel, svěřil, že ho dycky brala představa sexu s nějakým starším svalnatým chlapem.

A že kdyby mu neodpovídal, tak ať se ozve Pavlovi. Že ten je sice stydlivější, ale ať na něj doráží, že určitě podlehne, protože trojka s vyzrálým chlapem je něco, po čem už dlouho touží.

Františkovi se z té představy skoro zaleskly oči dojetím. A postavil čurák.

Takže jsme si dali ještě jednu rundu a já šel spokojeně domů.

Už jsem konečně začal bejt ta svině zase já. A tak to je správný.

PB

Bejt probuzenej slunečními paprsky, který vám dopadají ráno na ksicht, nemusí bejt nutně úplně špatný, ale trochu vás to rozhodí, když si po pár vteřinách uvědomíte, že u vás doma vám ráno na postel žádný zkurvený paprsky nedopadají.

Takhle jsem se probudil v pondělí ráno. Nahej. V cizí posteli. Na hnusným povlečení, který ani nebylo z IKEY. Vedle mě chrápal nějakej zrzek. Neviděl jsem mu do obličeje, měl ho zabořenej do polštáře, aby se mohl ještě víc dusit a ještě hlasitěji chrápat.

Potichu jsem vstal. U toho jsem šlápl na vytahanou šprcku. Vedle postele tam ležely tři. Nohu jsem si otřel do koberečku pod nedalekým konferenčním stolkem. Ten koberec byl hnusnej a slizkej už sám o sobě, takže jsem usoudil, že mu trochu lubrikantu neuškodí. Ostatně celý vybavení bytu vypadalo jako z katalogu použitého nábytku z Německa z roku 1993.

Šel jsem se podívat k oknu, abych se dozvěděl, kde vlastně jsem. Nepoznával jsem to. Chvíli jsem si myslel, že ani nejsem v Praze, ale pak jsem zaostřil na ceduli s pro mě neznámou ulicí, pod kterou bylo napsáno “Praha 4”. Což mi bylo k hovnu, protože Praha 4, jak dobře víme, může znamenat naprosto cokoliv.

Telefon vybitej. Nevěděl jsem ani kolik je. Třeba jsem už měl bejt v práci a uklidňovat rozrušený klienty, kteří se v tomhle horku chovají jako ještě větší kreténi, než je obvyklý.

Zrzek na chvíli přestal dejchat. A pak ještě zhlasitil svoje chrápání.

Šel jsem se osprchovat, abych ze sebe včas spláchnul nabíhající kocovinu. A preventivně i tu morální, až se dozvím, koho jsem to zase jednou ošukal.

Když jsem pak po sprše snažil oblíknout a nenápadně vypadnout, chrápání utichlo.

“Peníze máš na botníku, v lednici je nějaká cola, tak si klidně vem na cestu,” zabručel zrzek překvapivě hlubokým hlasem a aniž bych stihl nějak zpozorovat jeho obličej, zabořil hlavu zase do polštáře.

S colou lhal, lednice byla plná jen Pepsi. A ještě k tomu lehký. Takže jsem si nevzal.

S penězi nelhal. Na botníku ležely dvě pětistovky. Tak jsem si je vzal.

Vydržel jsem přes 25 let, než se ze mě stala kurva. Vyspal jsem se s někým, o kom si nepamatuju, jak vypadá ani jaký má péro, za blbej litr. Už se nebudu moct posmívat Pavlovi, kterej něco podobnýho udělal už v osmnácti. Na druhou stranu tím budu moct odradit Romana, kterej na mě začal zase dorážet a vnucovat se mi, že se mnou půjde na Pride v průvodu.

Když jsem se doplahočil do kanceláře, což bylo kvůli tomu, že se ukázalo, že jsem nakonec strávil noc v Krči, poměrně náročný a celkově k zblití, přišla mi SMSka od neznámýho čísla:

“Dík, žes to včera platil. Příště si vyberu dost peněz předem. Teda, bude nějaké příště? :-) Aleš”

Paradoxně mě zklamalo, že vlastně nejsem kurva, ale jen řadová buzna, která spí s cizími lidmi zadarmo.

“Ne,” odepsal jsem. Musím si trochu udržet svoji zmrdskou úroveň.

PB

Roční vztah buzen je zhruba stejně hodnotný jako týdenní randění vačic drsnosrstých, ale taky se svou vážností hravě vyrovná osmi letům průměrného heterosexuálního randění. Jeho dynamika, síla a průběh je ale naprosto unikátní. Unikátní v porovnání s nebuznami, stejný u všech jednotlivých párů. Mrkněte na to, co vás čeká.

-1. týden
Probouzíte se vedle nějakýho neznámýho kluka v posteli. Zatímco on jenom bručí a neudělá vám ani zasraný kafe, vy se oblékáte, abyste si mohli naplno užít vaši walk of shame na nejbližší metro. Cestou domu si opakujete, že už si přestanete kurvit a najdete si někoho na vážný vztah, ale večer vám tak hučí v kládě, že si ho najdete, napíšete mu a znova si to s ním rozdáte.

1. týden
Po pár mrdech zjistíte, že si v posteli celkem rozumíte. A protože se ani jeden z vás nechcete kurvit a chcete si najít někoho na vážný vztah, začnete spolu chodit.

2. týden
Oba jste si dali na iBoys a Grindr, že jste zadaní, což ale neznamená, že se tam přestanete přihlašovat. Na Facebooku to ještě nemáte, na to je moc brzo.

3. týden
Tak nějak se začínáte mít rádi. Sem tam se rozhodnete, že se místo sexu kouknete na film. A zašukáte si až při závěrečných titulcích.

4. týden
Je to oficiální, na Facebooku, sbíráte lajky pod statusem, kde jste si slíbili věčnou lásku. Sex je lepší a lepší.

2. měsíc
Zjišťujete, že u vás tráví nějak moc času. Tak mu navrhnete, jestli se k vám nechce raději rovnou nastěhovat. Přijímá to pozitivně, protože mu to rázem zdvojnásobí velikost šatníku.

3. měsíc
Už jste se párkrát pohádali, ale naštěstí jste ho vždycky dokázali uklidnit tak, že jste si klekli a začali mu kouřit. Trochu vás začíná srát, že dává ručník na topení. Jeho zase vytáčí, že nestelete postel.

4. měsíc
Občas se zhádáte tak, že jeden z vás jde přespat ke své fag hag. Usmiřovací kouření už taky nepomáhá, ale i tak ho strpíte, protože se jedná prakticky o jediný sex, který spolu poslední dobou máte.

5. měsíc
První společná dovolená vám připomněla vaši neutuchající lásku. Dokonce jste v tom hotelu šukali každý den, což si pamatujete už jen z prvních pár týdnů vztahu.

5. měsíc a 1. den
Doma to je ale zase stejně na hovno.

6. měsíc
Zjišťujete, že jste spolu už jen tak ze zvyku. Zatím jste ho nepodvedli, ale nainstalovali jste si zpátky Grindr, kde jste ho našli, jak tam má napsáno, že je v otevřeném vztahu. Hrozně se kvůli tomu pohádáte, ale potom, co vám odpřisáhne, že s nikým jiným nic neměl a že si jen zkoušel psát s pár lidmi, máte nejlepší sex od začátku vašeho vztahu.

8. měsíc
Sex už zase skoro nemáte. Už se ani nedržíte za ruku. Už si ani vzájemně nevaříte. Neříkáte si moc pěkný věci. Večer si povíte, co kdo zažil v práci, a jdete spát. Většina složek vašeho vztahu stojí už pěkně za hovno.

10. měsíc
Za hovno stojí už úplně všechno. Na jedný párty se oba ožerete natolik, že si domů přitáhnete nějakýho neznámýho borce na trojku. Je to super. Váš vztah to oživí a vy spolu zase začnete docela fungovat.

12. měsíc
Váš partner vám oznámí, že se s vámi musí rozejít, protože se zamiloval do neznámýho borce, kterého jste si před dvěma měsíci přitáhli domů na trojku. Konec. Začínáte plánovat, jak se od sebe odstěhujete.

12. měsíc a 1. den
Probouzíte se vedle nějakýho neznámýho kluka v posteli. Zatímco on jenom bručí a neudělá vám ani zasraný kafe, vy se oblékáte, abyste si mohli naplno užít vaši walk of shame na nejbližší metro…

PB

Když si s tím dáte trochu práce, například v pauzách mezi onaniemi, dokážete snadno rozdělit svoje teplý kamarády do pár jasně vymezených skupin. Až to tak uděláte, přečtete si tady jejich popis, zjistíte, že jsem to docela dobře vystihnul, a dojde vám, že to jsou vlastně všechno sráči a nestojí vám za to se s nimi bavit.

Tady jsou:

Ten, se kterým se chcete vyspat
Takovej ten kamarád, co ho znáte přes další kamarády. Občas spolu zajdete na kafe, na kterým ho celou dobu svlíkáte pohledem a nejraději byste ho vojeli rovnou na stole vedle cappuccina. Nikdy ale mezi vámi k ničemu nedojde, takže zůstane jedinou buznou, kterou znáte a se kterou jste se ještě nevyspali.

Ten, který se chce vyspat s vámi
Takovej ten kamarád, co ho znáte přes další kamarády. Občas spolu zajdete na kafe, na kterým vás celou dobu svlíká pohledem a nejraději by vás vojel rovnou na stole vedle cappuccina. Protože máte slabou vůli, brzo se mu to povede, ale pak spolu až do konce života nepromluvíte.

Ten, se kterým jste chodili
S něktrými z vašich bejvalejlch občas zajdete na pivo. Neřešíte s nimi váš předchozí vztah, ale protože už v minulosti byl nějaký důvod, proč jste předpokládali, že si spolu budete rozumět, rozumíte si i teď. Blbý je, že když se opijete, tak občas jeden z vás nadhodí takový ty vztahový něžnosti, což je trapný a ubohý, takže se raději moc často nevídáte.

Ten, který si nemůže nikoho najít
Na jeho profil na iBoys se už práší. Ačkoliv tam prošel snad každou buznu v okolí 150 km, nikdo mu nebyl dost dobrej, nebo on nebyl dost dobrej nikomu dalšímu. V lepším případě to je kokot, kterej si za to může sám, v horším případě to je kokot, se kterým jste se kdysi dávno v opilosti vyspali a teď se za to musíte stydět.

Ten, který nechce žádný vztah
Seznámili jste se tak, že jste si to rozdali u něj v obýváku. Možná jste se do něj i na chvíli zamilovali, ale protože to je jen sráč, kterýho nezajímá nic jinýho než šukání, zavrhli jste to s tím, že to nemá smysl. Nikoho nehledá. Přítele začne poptávat až ve chvíli, kdy zestárne, ztloustne a zešediví natolik, že ho nikdo nebude chtít. Dobře mu tak.

Ten, který má dlouhodobý “spokojený” vztah
Na Facebooku se snaží tvářit, jak má spokojenej a dlouhodobej vztah plnej lásky, ale ve slabší chvilce se vám přiznal, že svýho přítele podvádí, kde jen může. Na to mu odpovíte maximálně to, že o tom přece víte, protože se loni vyspal i s vámi. Vlastně by se s ním nebýt hypotéky už dávno rozešel.

Ten, který má dlouhodobý spokojený vztah
Haha, nebuďte směšní…

PB

Kdyby nebylo Grindru, musely by teď pražské buzny za sexem chodit někam do křovisek na Letný. A z tý zimy by měly malý péra. Takže by z toho stejně nic nebylo. V rámci tvorby profilu se na Grindru můžete přiřadit do jakýchsi “Tribes”, což sice neobnáší skákání kolem ohně v bederních rouškách, jak jsem doufal, ale pomůžete ostatním buzíkům, aby si vás snadněji přiřadili do správné škatulky. Chvíli mi to trvalo, ale za pár měsíců jsem rozluštil skutečný významy těchto “kmenů”. Mrkejte:

Bear
Co si myslí, že to znamená: Jsem statnej a silnej chlap a mám rád statný a silný chlapy.
Co to doopravdy znamená: Myslel jsem si, že nikomu nebude vadit, že jsem tlustej, když si nechám vytetovat medvědí pracku na prdel.

Clean-Cut
Co si myslí, že to znamená: Jsem slušňák. Na prasárny si moc nepotrpím. Nebo se alespoň tak tvářím.
Co to doopravdy znamená: Jsem nudnej. Jen tak se s tebou nevyspím. Nebo se alespoň tak tvářím.

Daddy
Co si myslí, že to znamená: Jsem statnej a silnej chlap, kterej má už v životě všechno srovnaný.
Co to doopravdy znamená: Trochu se bojím, že jsem pedofil.

Discreet
Co si myslí, že to znamená: O tom, že spolu spíme, přece nemusí nikdo nic vědět.
Co to doopravdy znamená: Mojí manželce by se nelíbilo, kdyby nás potkala, jak se držíme za ruce.

Geek
Co si myslí, že to znamená: Zajímám se o počítače, technologie, chytrý telefony a takovýhle věci.
Co to doopravdy znamená: Nedokážu si koupit brýle, který by mi slušely.

Jock
Co si myslí, že to znamená: Starám se o to, abych dobře vypadal, takže pravidelně cvičím.
Co to doopravdy znamená: Nemůžu přestat chodit do posilovny, jinak bych si jako profilovku musel nastavit obličej namísto břicha.

Leather
Co si myslí, že to znamená: Mám rád kůži.
Co to doopravdy znamená: Mám rád pocení.

Otter
Co si myslí, že to znamená: Jsem plnej testosteronu.
Co to doopravdy znamená: Už jsem vzdal holení si zad.

Poz
Co si myslí, že to znamená: Potřeboval jsem hodně odvahy, abych to řekl světu.
Co to doopravdy znamená: Zkoušel jsi už někdy někoho kouřit přes kondom?

Rugged
Co si myslí, že to znamená: Jsem drsnej a nespoutanej živel.
Co to doopravdy znamená: Každý ráno si před zrcadlem dvacet minut zastřihuju strniště.

Trans
Co si myslí, že to znamená: Jsem transsexuál.
Co to doopravdy znamená: Nejsem transsexuál, ale takhle snadněji obhájím svůj fetiš na dámský spodní prádlo.

Twink
Co si myslí, že to znamená: Jsem mladej atrakitvní kluk.
Co to doopravdy znamená: Jsem mladej atraktivní kluk, takže není nic divnýho na tom, že si chci nechat za mrdání zaplatit.

PB

Podzim je opak jara. Obviously. Namísto toho, abyste zvesela šukali v každém parku, se vám naopak do ničeho nechce, abyste nemuseli vystrčit čumák z domu. Ale když už se rozhodnete jít někam ven, netrpte sami, vytáhněte někoho na rande. Tady máte přehled toho, kam se vydat a jak rychle zdrhnout, když to bude průser.

Na procházku
Výhody: Nic vás to nestojí a když bude potřeba, docela snadno začnete předstírat, že k vám ten týpek, se kterým jste venku, nepatří.
Nevýhody: Vesmír je kurva, takže s velkou pravděpodobností potkáte při trajdání městem svýho ex se svým novým přítelem, svýho extrémně homofobního otce a Daniela Landu.
Jak nejlíp zmizet: Začněte panikařit, že jste za křovím uviděli Matěje Smlsala a že musíte okamžitě zmizet, protože se rozhodně nechcete objevit ve společenský rubrice Hospodářských novin.

Do kina
Výhody: Není na vás dobře vidět a nemusíte mluvit, takže si vás snadněji připustí k tělu, i když jste hnusnej a nudnej kretén.
Nevýhody: Není na něj dobře vidět a nemusí mluvit, takže si ho snadněji připustíte k tělu, i když je hnusnej a nudnej kretén.
Jak nejlíp zmizet: Vemte ho pro jistotu na animák. Vždycky můžete tvrdit, že jste nenápadně zmizeli po dvaceti minutách, protože chodíte zásadně jenom na předfilmy.

Do kavárny nebo hospody
Výhody: Když mu u vstupu podržíte dveře a u toho ho jakoby omylem pohladíte po bouli na kalhotách, tak za vás možná zaplatí.
Nevýhody: Celkem riskujete, že skončíte na dvou kapučínech, dortu, osmi zelenejch a šesti pivech a on vám pak řekne, že má u sebe jenom jednu stravenku.
Jak nejlíp zmizet: Objednejte si espresso doppio macchiato con panna de leche a ať už vám obsluha přinese cokoliv, třískněte s tím šálkem o zeď, zařvěte, že takhle se espresso doppio macciato con panna de leche rozhodně nepřipravuje a nasraně odejděte.

Na diskotéku
Výhody: Když vás přestane bavit, snadno sbalíte před záchody někoho dalšího.
Nevýhody: Pravděpodobně se neumíte tak dobře hejbat, jak si o sobě myslíte, když jste na sračky.
Jak nejlíp zmizet: Nenápadně odtančete.

Do galerie nebo muzea
Výhody: Můžete předstírat, že tomu rozumíte.
Nevýhody: Můžete předstírat, že tomu rozumíte, a pak být za kreténa, když tomu on bude rozumět doopravdy.
Jak nejlíp zmizet: Tvařte se nějakou dobu zmateně, mlčte, pak se po chvíli zeptejte “Tohle není IKEA?” a pak rychle odběhněte na nejbližší žlutý metro.

K němu domů
Výhody: Pokud se vám líbí, můžete ho klidně znásilnit a pak argumentovat tím, že když vás pozval k sobě domů, tak mu muselo bejt jasný, že si zamrdáte.
Nevýhody: Ať už se nastříkáte sebedražším parfémem, budete ve chvíli, kdy přijedete k němu, stejně načichlý smradem z chcanek od bezďáků, s kterejma jste sdíleli tramvaj.
Jak nejlíp zmizet: Začněte se ho vyptávat, kolik platí za nájem, jestli by mu nevadilo přemalovat zdi na meruňkovou, že máte doma nějaký nepoužívaný povlečení a že by vám do tamtoho rohu perfektně pasovala vaše skříň a že znáte spolehlivýho zámečníka, kterej mu udělá kopii klíčů s dobrou slevou.

K sobě domů
Výhody: Až si na konci rande zašukáte a rozhodnete se jít každý k sobě domů, nebudete se muset ani oblíkat.
Nevýhody: Bude vědět, kde bydlíte. A některý zasraný buzny, jako je třeba Pavel, by neměly vědět, kde bydlíte.
Jak nejlíp zmizet: Odběhněte si na hajzl a až se vrátíte, předstírejte amnesii a začněte na něj řvát, kdo to je, jak se tam dostal a co kurva dělá u vás v bytě.

Anebo si to střihněte celý online. Stejně potom, co jste si koupili iPhone 6s za pětadvacet nemáte žádný prachy na randění.

PB

Moje Teplá Informační služba^TM, jak občas přezdívám své kolegyni, která z nějakýho bizarního důvodu má perfektní přehled o všech buzních akcích, co se po Praze konají, mi v sobotu prozradila, že ten den budou jediná místa, kde se budou vyskytovat kvalitní buzny, koncert Madonny a tancovačka v holešovickém Neone.

Protože jsem se na Madonnu vypíchal už při předprodeji, vyrazil jsem večer do Neone na Vltavskou.

Budu si muset se svou informační službou promluvit, protože banda dvou seti hipstrů není to, co si představím pod pojmem “kvalitní buzny”.

Jelikož se mi ale v půl jedný ráno, poté, co jsem doma stihl dát lahev a půl vína, už nechtělo měnit lokál, šel jsem alespoň na bar, abych si jako skoro jedinej objednal něco jinýho než Club Maté s vodkou.

Postávat na u vchodu s pivem a sledovat různé vzory na flanelových košilích mě ale bavilo jenom pár minut, tak jsem, logicky, zapnul Grindr.

V té části Prahy a v té době se z něj stal katalog dřevorubců.

Jelikož jsem už toho měl v sobě poměrně dost, objednal jsem si tam u jednoho, který vypadal, že se neholil od Movemberu 2012, tanec a sex. Přesně takhle, v tomhle pořadí. Za pár minut jsme se potkali pod mixážním pultem.

Tam jsme si pokoušeli chvíli povídat, což v tom hluku nebylo úplně nejsnazší. Karel, jak se mi představil, byl značně nalitější než já, takže celkem rozumně navrhl, že skočí vrátit na bar flašku od matéčka, zatancujeme si a pojedeme ke mně. Ačkoliv sotva mluvil, na vrácení lahve z nějakejch praštěnejch asi ekologickejch důvodů furt trval.

Šel jsem se zatím vychcat s tím, že se teda pak potkáme na parketu, což se ukázalo jako pěkně debilní nápad, protože v Neone byla tma jako ve vinohradskejch darkroomech a jen občas zablesklo nějaký světlo.

Asi po pěti minutách jsem Karla nicméně našel a stylem “jsou dvě ráno, jsme oba nalitý, pojďme tancovat tělo na tělo a předstírat, že u toho nevypadáme jako kokoti” jsem ho chytil za prdel. Kolem nás zatím probíhala soutěž o nejlepší epileptickej záchvat.

“Půjdeme ke mně?” řekl jsem po jedný až pěti skladbách. Přesnej počet se u těhletěch neo-norm-something žánrů rozpoznává těžko.

Kejvnul.

Vzali jsme si věci ze šatny, objednal jsem tágo, naložil do něj už značně zbořenýho Karla a vyrazili jsme ke mně na byt. Cestou jsem mu třikrát zopakoval svý jméno, protože se na něj furt dokola doptával, a začal se modlit, aby nevytuhl hned, jak ho svalím na postel.

Nevytuhl. Díkybohu.

Akorát jsem ráno, kdy Karel vedle mě ještě spal, narazil na Grindru na zprávu od Karla, že se omlouvá, že se zakecal s kamarádkou a pak mě na tom parketu nemohl najít, takže si to spolu střihneme někdy jindy.

Vtipům o tom, jak všichni hipstři vypadají stejně, se už nesměju.

PB

„Všechny holky jsou přinejmenším bisexuální. Úplně všechny,“ syčela na mě minulej tejden kolegyně poté, co se mi na cigáru snažila obhajovat fakt, že už několik měsíců podvádí svýho borce s takřka padesátiletou knihovnicí z Klementina.

„Já tě nechápu, na tvým místě bych byl už tak dost v prdeli z toho, že mě všude doprovází jedna vagína, natož abych si do života tahal další,“ snažil jsem se ji pochopit. Načež se nasrala, po zbytek dne se mnou už nepromluvila a do kafe mi odpoledne nalila jen studený mlíko, aniž by mi ho předtím našlehala a nakreslila mi na pěnu obrázek penisu. Tak, jak to dělá obvykle.

Tak jo. Možná jsou všechny ženský bisexuální. Třeba jeden smrad kundy nějak tlumí ten druhej nebo tak něco. Každopádně o chlapech to neplatí. Existují takoví, kterým se doopravdy nelíbí ani jedna písnička Eltona Johna.

Paradoxně to jsou většinou ti, kterým se líbí hodinu a půl sledovat, jak se 22 mladíčků střídavě potí nebo válí na zemi na zádech. Ale jsou věci a lidi, který nemusím pochopit.

Třeba Rosťu. Kolega z bývalý práce, kde jsem někdy před třemi dělal na zkrácenej úvazek. Byl to většinu času pohodovej džob, nosil jsem kafe, čuměl na zadky manažerům v oblecích a dostával vysoký kvartální prémie jen díky tomu, že jsem neustále sliboval nadřízený, že určitě někdy zajdu na rande s jejím teplým synem.

Jeden páteční večer jsem zůstal v práci jen já a Rosťa. V takovejch situacích nahodil Rosťa pokaždý extrémně macho polohu. Poustěl si nahlas Kabáty, v pravidelnejch intervalech opakoval, jak by si zašukal s nějakou kozatou blondýnou, kterou sjížděl na Facebooku, a dám ruku do ohně za to, že pokaždý instinktivně začal i o něco víc smrdět.

Kolem desátý večer, když už „Zabereme hej hou“ dohrálo potřetí a já dokončil poslední bezvýznamnou tabulku v Excelu, vytáhl odněkud dvě lahve vína a zeptal se mě, jestli se alespoň neožerem, když už jsmě v tý práci zkejsli tak dlouho.

„Ale nepokusíš se mě vojet, buzíku,“ říkal výhružně zatímco mi podával skleničku.

Po první lahvi a jednom panáku vodky, kterou jsem dodal já, přestal být Rosťa tak okatě homofobní a uznal, že je asi možný, že na světě existujou chlapi, kterým se líbí víc čůráci než kundy.

„Stejně to je jen tím, že sis ještě nezašukal s nějakou dobrou buchtou,“ doplnil o skleničku později.

„A tobě se jako líbí někomu kouřit péro, když to je tak nechutný?“ doptával se o dvě sleničky a panáka vodky později.

„Mě by žádnej chlap udělat nedokázal,“ přidal o tři skleničky a dva panáky později.

Dokázal. I navzdory tomu, že jsem se celou dobu bál, že mě u toho snímají nějaký kamery. Protože porno z kancelářského prostředí byla v tý době dobře placená záležitost, mrzelo by mě, kdyby se zrovna to moje dostalo nějak ven zadarmo.

O chlapech neplatí, že jsou všichni alespoň trochu bisexuální. Existují takoví, kterým se doopravdy nelíbí ani jedna písnička Eltona Johna. A když se náhodou jejich péro ocitne v krku jejich kolegy, udělají všechno proto, aby toho kolegu do měsíce vyhodili.

O chlapech neplatí, že jsou všichni alespoň trochu bisexuální. Existují takoví, kterým se doopravdy nelíbí ani jedna písnička Eltona Johna. Ale to není případ Rosti. Ten mi dal teď o víkendu plusko na iBoys a už třetí den se dožaduje, abychom spolu někdy zašli na kafe.

PB

„Co děláš na Silvestra?“ volal mi nedávno Pavel. Ten Pavel.

„Nechceš se mnou letět do Paříže? Měl jsem tam být s Honzou, ale nakonec nemůže. Za poplatek za změnu jména na letence to je tvoje,“ dodal ještě než jsem stihl vymyslet nějakou lež o tom, jak se na Silvestra účastním nějaký bezbohý swinger párty.

Nenávidím Silvestry. Ta logika toho, že se musíte v jeden den vožrat na mraky, když je všude lidí jak sraček, mi nedává smysl, takže už pátou sezónu se na přelomu roků vožírám doma se svými partnery, nebo sám, podle toho, jestli někoho mám. A pak si zašukám, nebo vyhoním, podle toho, jestli někoho mám.

Představa toho, že konec roku trávím v cizí zemi zrovna s Pavlem, člověkem, u kterýho jsem se zařekl, že ho už nechci nikdy v životě vidět, se mi naprosto příčila.

Ale protože nejsem moc zásadovej člověk, souhlasil jsem.

Celou dobu na letišti, posléze v letadle a pak znova na letišti neřekl Pavel skoro ani slovo. Z toho jsem si odnesl to, že bude nejlepší, když se s ním uvidím až na oslavách novýho roku, a hned jak jsme se ubytovali, vydal jsem se strávit středeční den, večer i noc do předražených pařížských barů.

Je vždycky osvěžující zapnout Grindr a nevidět furt dokola jen ty špinavý buzny, se kterýma jste se už několikrát vyspali.

Poté, co jsem si odbyl s jedním snědým mladíkem kuřbu na záchodech v místním buzinci, jsem usoudil, že francouzi jsou coby milenci značně přeceňováni, a rozhodl jsem se zbytek večera strávit v nedalekém hetero baru, abych si na chvíli od buzen odpočinul.

Nepovedlo se a celý dvě hodiny tam po mně pokukoval tmavovlasý modrooký barman. Jeho úmysly mi byly jasné jako francouzská vlajka, ta bílá, což se mi potvrdilo chvíli před zavíračkou, kdy mi při placení přinesl papírový ubrousek s telefonním číslem. Při jeho předávání na mě lascivně mrkl a hlavou ukázal směrem za bar, kde se nacházel východ.

Po čtyřech Long Island ice tea mi to už přišlo jako dobrý nápad, tak jsem si o hodinu později, co jsem se bloumal městem, napsal na telefonní číslo z ubrousku o adresu.

Když jsem o několik dalších desítek minut konečně našel tu správnou rue a zazvonil na zvonek, poměrně mě polekalo, že se mi z interkomu ozval ženský hlas.

Barmani v Paříži asi nejsou placeni dost, aby si mohli dovolit samostatný byt, říkal jsem si.

Což bylo naivně jednoduché vysvětlení, ale zároveň špatné jako image Jaro Smejkala. Ve skutečnosti se mi totiž barman nesnažil dohodit sebe, ale svou kolegyni, která stála přesně mezi barem a východem, když na mě svůdně mrkal.

Tak jsme si alespoň pěkně popovídali, odsoudili trend krátkých pánských kalhot končících nad kotníky a po půl hodině jsem se vydal na hotel za Pavlem.

Toho jsem tam skoro ve tři hodiny ráno našel, jak si chaoticky balí.

„Milane, já jedu zpátky do Prahy, už jsem si našel spojení, sorry,“ byla asi čtvrtá věta, kterou jsem od Pavla v Paříži slyšel.

„Děláš si prdel?“

„Ne. Fakt sorry. Mám být s Honzou, ne s tebou. Promiň,“ odpověděl zatímco jsem se na něj snažil vrhat co možná nejnechápavější výraz. „Požádal mě o ruku. Zazmatkoval jsem, přišlo mi to brzo, tak jsem utekl. Teď jsem si s ním volal. A řekl jsem mu, že jo. Budeme se brát.“

„Brát? Maximálně tak registrovat, což má zhruba podobnou váhu jako založení si společnýho profilu na iBoys.“

„Ne. Prostě budu s ním. Neměli bychom se vídat. Letenku zpátky máš na stolku. Já musím jít. Sorry.“

S Pavlem je tedy nadobro konec. Už asi podesátý a už asi oficiálně.

Letošního Silvestra tedy strávím tradičně. Ožeru se a pak si vyhoním. Tentokrát v Paříži, což má docela styl.

PB

Když je člověk v Praze už pár let, dostane se do bodu, kdy se vyspal, nebo se o to alespoň pokusil se všemi lidmi na všech teplejch seznamkách. Občas i několikrát. Nějakou dobu se to dá řešit postupným snižováním nároků, ale pokud si člověk kromě mozku nevyšuká za ty roky z hlavy i nějakou důstojnost, ví, že i tohle má svoje limity. Pravidlo je překvapivě jednoduchý – Nikdo by se neměl nikdy vyspat s nikým, nad kým by si nedokázal ve střízlivosti vyhonit. Stejně jako by nikdo neměl nikdy nosit trička bez rukávů. To totiž dost souvisí.

„Nakupuješ si někdy oblečení na internetu?“ zeptal jsem se Pavlíny z práce na jedné z pauz na cigaretu.
„No, jasně.“
„No, tak si představ, že Grindr je něco jako e-shop háemka…“
„V háemku ale nenakupuju,“ přerušila mě.
„To je, proboha, jedno. Prostě Grindr je něco jako e-shop háemka. Tam taky nejsou často žádný pěkný kusy, takže ten příměr docela sedí.“
„No… A kde je problém?“ zeptala se mě.
„Problém je, že zatímco v háemku jednou za čtvrt roku rozmixujou všechny neprodaný hnusný trička do autosedaček, na Grindru ty týpci visí ještě několik dalších let. Jako kdyby to oblečení prodávali několik sezón, během kterejch ho ještě navíc nechali obnosit desítkami zpocených lidí,“ vysvětlil jsem jí.
„Fuj, Milane, to je nechutný.“
„Jasně, že je. Ale sem tam mi aspoň někdo pošle fotku pěknýho péra, snažím se vnímat ta pozitiva…“
„Ale stejně by to mohli s nějakým e-shopem s hadry zkombinovat,“ řekla Pavlína nakonec, když se mi dívala přes rameno, jak scrolluju Grindrem dolů a zase zpátky, „alespoň by tam bylo víc lidí oblečenejch.“

Protože do září, kdy se do města nastěhují čerství maturanti, je ještě daleko, jsem ve fázi, kdy příležitostně beru na milost i lidi, kteří nemají na Grindru profilovku. Ti se dají celkem jednoduše rozdělit do několika kategorí:

• Jsou oškliví a zadaní,
• jsou oškliví a volní,
• jsou hezcí a zadaní,
• jsou hezcí a volní, ale bojí se, že by je na Grindru načapala jejich máma, učitel dějepisu nebo Donald Trump.

Protože vztah není na rozdíl od paranoie duševní choroba, pokoušel jsem štěstí ve snaze najít někoho z té třetí skupiny.

Hned ten samý večer jsem tak narazil na Vojtu. Naoko nesmělej kluk, kterýmu bylo dvaadvacet let a kterej se logicky styděl za to, že coby zadanej leze na Grindr. Byl docela sdílnej, takže v rámci svý obhajoby na sebe stačil vysypat i to, že tu je proto, že jeho přítel na něj nemá tolik času a že zatím neuvažuje, že by ho podvedl, ale že ho pořád moc a moc miluje a je tedy přesvědčenej, že tohle je jen krátkodobá krize, která brzy odezní. Zvažoval jsem, jestli mu řeknu, že osobně si spíš myslím, že to je jenom laciná zlatokopka, vzhledem k tomu, že jeho o dvacet let starší přítel je podnikatel s bytem na Vinohradský – v tý seriózní části, odkud je to do Termixu jen pár minut pěšky. To byl ostatně taky důvod, proč jsem si Vojtu mohl zařadit do kategorie hezkých a zadaných.

Nakonec jsem si to ale rozmyslel. Zaprvý jsem si řekl, že je stejně důležitý, aby si na to Vojta přišel sám, a zadruhý, což pro mě bylo rozhodující, bych si mohl zbytečně rozhádat pěknýho mladýho kluka, se kterým jsem se mohl vyspat.

„Nemáš nějakou sprostou fotku?“ zeptal se mě po chvíli.
„Mám jednu z práce, na který dost hlasitě vykřikuju ‚kurva‘, ale bojím se, že to z toho nebude poznat. Vypadá to spíš, jako kdybych zíval,“ odpověděl jsem mu.
„Haha! Ale no tak, víš, jak to myslím ;) ;)“

Naštěstí už jsem dospěl do věku, kdy jsem si byl schopnej uvědomit, že moje péro vidělo už dostatečně dost lidí, aby jeden navíc nehrál velkou roli, takže jsem se pochlubil.

V tom okamžiku se Vojta odhlásil a už mi nenapsal. Nechal jsem mu tedy zprávu, že to je kretén a že jestli si někdy pomýšlel na tu fotku, kde hodně hlasitě vykřikuju ‚kurva‘, tak že na to může rovnou zapomenout, a pro ten den jsem Grindru nechal.

„… stejně měl určitě malýho ptáka, debil,“ shrnul jsem to druhý den Pavlíně na kuřpauze.
„Rozhodně, Milane,“ snažila se mě ukonejšit, „všichni, co se s tebou nechtějí vyspat, mají malýho ptáka.“
„Občas ho maj malýho ale i ti, co se se mnou vyspat chtějí, právě. To je pak ze všeho nejsmutnější. Jednou mě jeden takovej dokonce i rozbrečel.“
„Brečel jsi při sexu?“ zeptala se mě.
„Jo. Musel jsem mu pak nakecat, že mě dojalo, jak je na mě hodnej. To dojalo jeho a začal taky brečet… To byl hodně špatnej večírek,“ zavzpomínal jsem. „Nemáme za pět minut tu schůzku?“ odvedl jsem nakonec řeč jinam.
„Jo, jdeme,“ potvrdila mi Pavlína, „jen ještě takovej detail: Při focení tý fotky jsi nevykřikoval ‚kurva‘, ale ‚kunda‘…“

To bylo naposledy, kdy jsem někomu ukazoval, jak funguje Grindr.

PB

PS: Nezapomeňte, že si chcete koupit koupit knížku. Pokud ji už máte, chcete ji koupit svým kamarádům. Pokud ji už všichni kamarádi mají, chcete si koupit pro sebe ještě jeden rezervní kus. Teď je totiž s 10% slevou.

Dlouho po gayích přišli heterosexuálové se svou vlastní aplikací na sex – Tinderem, který je jen slabý odvar toho, co mezi buznami koluje už řadu let. Vloni heterosexuálové přišli dokonce i se svým vlastním virovým onemocněním, které je ale opět jen slabý odvar toho, co mezi buznami koluje už řadu let. Bohužel na rozdíl od většiny heteráckých věcí je coronavirus inkluzivní, a tak se s ním musí vypořádávat i ti, kteří za normálních okolností kašlou jen když se dusí něčím pérem.

Zatímco heteráci můžou během pandemie v klidu jenom začít trpět depresemi, buzen se toto privilegium netýká, protože depresemi trpí přinejmenším už od střední školy. Čím tedy krmí teď gayové své Instagramy a co můžete dělat vy, abyste udrželi krok?

Cvičte

Pokud jste si mysleli, že globální pandemie je dostatečně dobrou výmluvou k tomu, abyste nemuseli šestkrát do týdne chodit cvičit, vyvede vás instagramová gay komunita rychle z omylu. Naštěstí na té samé sociální síti můžete začít sledovat spoustu mladých trenérů, kteří na svých profilech dělají prakticky nazí sklapovačky, kliky a dřepy. Pokud budete chtít, můžete podle nich dokonce i cvičit!

Poté, co uběhnete maraton kolem konferenčního stolku v obýváku a vyzkoušíte místo činek zvedat cokoliv, co nemáte připevněné ke zdi, patrně dojdete k tomu, že na návštěvách fitek vás nebavilo nejvíc to cvičení, ale to, když jste pasivně seděli na posilovacím stroji a u toho sjížděli Grindr.

Po čase vás navíc dost možná začne nudit i to, že ve sprše a v zrcadle vidíte pořád jenom svoje vlastní péro, takže se na to vyserete a spokojíte se s těmi depresemi. 

Pečte

Pečení se můžete začít věnovat hned poté, co si přiznáte, že se vám během lockdownu nepodaří udržet váhu, se kterou jste do něj vstupovali. Odměnou vám pak může být spousta cukru, másla a to, že konečně využijete ty desítky sáčků sušeného droždí, které jste nakoupili při první vlně.

Navíc v situacích, kdy nemůžete v rukách hníst cizí zadek, určitě oceníte tu možnost podobně promačkávat alespoň těsto na kváskový chléb. Kvásek si samozřejmě můžete pěstovat vlastní. Velmi pravděpodobně vám chcípne, protože ho zapomenete krmit, ale to je pořád lepší, než kdyby se vám to samé stalo s novým pejskem nebo kočičkou.

Ale pozor, je dost možné, že si i vy uvědomíte, že po lepku se tloustne a že jíst bezlepkové pečivo přináší zhruba stejný požitek jako kouřit někomu přes kondom. Takže se na to vyserete a spokojíte se s těmi depresemi.

Zalévejte kytky

Pěstování rostlin je skvělou aktivitou ve chvíli, kdy dostanete během lockdownu chuť zahrnout něco nebo někoho láskou, ale, protože se sami nenávidíte, nepřipadá v úvahu abyste tento cit začali projevovat sami sobě. Středně velká monstera stojí zhruba stejně jako hodina psychoterapie a na sociální sítě se fotí líp než zpracovávání nevyřešených traumat z dětství.

Řada pokojovek je navíc natolik náročná a potřebuje tak křehce vyrovnaný poměr pozornosti a ignorování, že tak poměrně obstojně zvládne simulovat partnera, který sice neví, co chce, ale potřebuje po vás, abyste mu to obstarali. A protože to je v podstatě každý, s kým jste kdy chodili, budete mít už praxi.

Je tu ale riziko, že si uvědomíte, že jste se rozhodli rezignovat na všechny vztahy právě pro to, že nemáte zapotřebí vyplňovat někomu dalšímu jeho vlastní potřeby, takže se na kytky vyserete a spokojíte se s těmi depresemi.

Randěte

Na internetových seznamkách hladově čekají desítky až stovky kluků, které jste po právu vyghostovali. Teď mají skvělou příležitost, aby vám napsali znovu, protože vědí, že téměř určitě nemáte na práci nic jiného než zalévat kytky, péct banánové chlebíčky nebo sledovat na Instagramu trenéry BodyPumpu a necvičit podle nich. A právě protože podle nich necvičíte a chybí vám tak pohyb (protože sex taky nemáte), tak k jedné takovou procházce čas od času svolíte.

Potenciální (a velmi pravděpodobný) průser nicméně spočívá v tom, když si uvědomíte, že s daným člověkem nechcete strávit už ani vteřinu, ale nemůžete se během rande vymluvit, že už musíte jít, že máte něco jiného. Protože co tak asi můžete mít, že ano…

Dost možná vám tedy nakonec dojde, že si nechcete první lockdown násobit ještě druhým lockdownem – tedy vztahem – takže se na to vyserete a spokojíte se s těmi depresemi.

Pořádejte oslavy

Pokud chcete, můžete se rozhodnout celou pandemii ignorovat, protože na covid chcípnou stejně jenom staří. To vy samozřejmě nejste, i když je nutné dodat, že za staré se nemusíte označovat pravděpodobně jen při přepočtu svého věku na ten heterosexuální. Pozvěte si tedy domů co nejvíc kamarádů, nechte kolovat lahev, nafoťte to na sociální sítě a vysmívejte se všem, kteří si dovolí jen naznačit, že se možná chováte trochu nezodpovědně. Pokud chcete, můžete posléze nadávat na to, jak čísla nakažených dál rostou a vy pořád nemůžete jít do baru.

Nakonec je dost možné, že skončíte v karanténě, na oslavy se budete muset vysrat a nezbude vám nic jiného než se spokojit s těmi depresemi.

Mějte ještě větší depresi

Koneckonců se můžete rozhodnout zahodit veškeré ambice a spokojit se s těmi depresemi už od začátku. Výhodou je, že na tom nemůžete co posrat. A i kdyby ano, tak protože na očkování zatím nemá nárok ani váš sugar daddy, máte dost času to vypilovat k dokonalosti.

PB