Jmenuju se Milan. Je mi 25 let, bydlím v Praze a jsem teplej. Před doktory gay, před kamarády buzna, před Lukášem ze základky “stejně špinavej buzík, jako je on sám, ale kterej si to na rozdíl od něj umí alespoň přiznat”.
Milan je pro buznu hrozný jméno. Milan. Gay Milan. Mé jméno je pro mě horší trest než to, že jsem teplej (bejt teplej je vlastně dost super). Nechal bych se přejmenovat, ale nesnáším chození na úřady. Jednou jsem chodil s klukem, co se taky jmenoval Milan. Bylo to peklo a myslím si, že jsem s ním rozešel trochu i z toho důvodu, jak se jmenuje. Když jsme si to na jedné kamarádově kolaudačce rozdávali v jeho ložnici, zaslechl jsem rozhovor hostitele s jednou naší společnou kamarádkou:
“Nevíš, kde jsou Milan s Milanem?”
“Milan? Jo, Milan! Milan šuká s Milanem ve tvojí ložnici!”
Veškerý sexuální apetit v tahu. Vlastně díky bohu, protože dveře ložnice se rázem rozrazily a já i Milan jsme byli vykopnuti ven. Já jsem se stihl oblíknout alespoň do boxerek, ale Milanovo péro viděla nejmíň polovina hostů. Dobře mu tak, byl to debil.
No. Teď jsem single. Už něco přes měsíc. A nemám co dělat, tak o tom, jak jsem single, píšu blog. Po Milanovi jsem si odbyl ještě dva další prakticky nefunkční vztahy a jeden fakt dobrej, kterej trval skoro dva roky. Takže teď funguju střídavě jako nadšená single buzna, která vymetá Friends a Termix, užívá si hromadu nezávazného sexu a pije spoustu drinků, a střídavě jako nešťastná single buzna, která brečí doma do polštáře. A pije spoustu drinků. Doma to je mnohem levnější a navíc vám nehrozí žádná pohlavní nemoc. Jen se z toho hůř fotí na Instagram.
Takže buď dělám tohle, nebo chodím do práce. Jako správná buzna pracuju v reklamě. Dělám accounta. Pokud nevíte, co to je, nemusím říkat kde, nic vám to neřekne. A pokud jo, tak máte stejně smůlu, protože chci psát alespoň chvíli inkognito. Už se totiž nemůžu dočkat, až za mnou přiběhne nějaký kolega a vyhaleká na mě:
“Ty vole, Milane! To jsi ty? Ta Pražká buzna? Ty jsi kokot, že sis tam ani nezměnil jméno. Takhle si žádnýho kluka nenajdeš, ty pamrde!”
Moc se na to těším.
Zatím tedy o tomhle blogu teď vím jenom já a moje kolegyně, která po mně ty cancy čte a opravuje mi tam chyby, protože umí líp česky než já. Tvrdím jí, že já jsem zase lepší na matiku, ale není to pravda, minulý týden jsem se v Albertu nechal okrást o pětikilo.
Prý mi tam schválně pár chyb nechává, aby to působilo věrohodně, ale já si myslím, že je jen líná to číst pořádně. To ale nemůžu napsat, jinak by to po mně už nečetla vůbec.
Stejně jsem to napsal, přišlo mi to důležitý. Zítra se jí za to omluvím a koupím jí čokoládu. Půlku jí ale sežeru, taky teď nikoho nemá, tak si nemůže dovolit bejt tlustá.
PB