Bejt probuzenej slunečními paprsky, který vám dopadají ráno na ksicht, nemusí bejt nutně úplně špatný, ale trochu vás to rozhodí, když si po pár vteřinách uvědomíte, že u vás doma vám ráno na postel žádný zkurvený paprsky nedopadají.
Takhle jsem se probudil v pondělí ráno. Nahej. V cizí posteli. Na hnusným povlečení, který ani nebylo z IKEY. Vedle mě chrápal nějakej zrzek. Neviděl jsem mu do obličeje, měl ho zabořenej do polštáře, aby se mohl ještě víc dusit a ještě hlasitěji chrápat.
Potichu jsem vstal. U toho jsem šlápl na vytahanou šprcku. Vedle postele tam ležely tři. Nohu jsem si otřel do koberečku pod nedalekým konferenčním stolkem. Ten koberec byl hnusnej a slizkej už sám o sobě, takže jsem usoudil, že mu trochu lubrikantu neuškodí. Ostatně celý vybavení bytu vypadalo jako z katalogu použitého nábytku z Německa z roku 1993.
Šel jsem se podívat k oknu, abych se dozvěděl, kde vlastně jsem. Nepoznával jsem to. Chvíli jsem si myslel, že ani nejsem v Praze, ale pak jsem zaostřil na ceduli s pro mě neznámou ulicí, pod kterou bylo napsáno “Praha 4”. Což mi bylo k hovnu, protože Praha 4, jak dobře víme, může znamenat naprosto cokoliv.
Telefon vybitej. Nevěděl jsem ani kolik je. Třeba jsem už měl bejt v práci a uklidňovat rozrušený klienty, kteří se v tomhle horku chovají jako ještě větší kreténi, než je obvyklý.
Zrzek na chvíli přestal dejchat. A pak ještě zhlasitil svoje chrápání.
Šel jsem se osprchovat, abych ze sebe včas spláchnul nabíhající kocovinu. A preventivně i tu morální, až se dozvím, koho jsem to zase jednou ošukal.
Když jsem pak po sprše snažil oblíknout a nenápadně vypadnout, chrápání utichlo.
“Peníze máš na botníku, v lednici je nějaká cola, tak si klidně vem na cestu,” zabručel zrzek překvapivě hlubokým hlasem a aniž bych stihl nějak zpozorovat jeho obličej, zabořil hlavu zase do polštáře.
S colou lhal, lednice byla plná jen Pepsi. A ještě k tomu lehký. Takže jsem si nevzal.
S penězi nelhal. Na botníku ležely dvě pětistovky. Tak jsem si je vzal.
Vydržel jsem přes 25 let, než se ze mě stala kurva. Vyspal jsem se s někým, o kom si nepamatuju, jak vypadá ani jaký má péro, za blbej litr. Už se nebudu moct posmívat Pavlovi, kterej něco podobnýho udělal už v osmnácti. Na druhou stranu tím budu moct odradit Romana, kterej na mě začal zase dorážet a vnucovat se mi, že se mnou půjde na Pride v průvodu.
Když jsem se doplahočil do kanceláře, což bylo kvůli tomu, že se ukázalo, že jsem nakonec strávil noc v Krči, poměrně náročný a celkově k zblití, přišla mi SMSka od neznámýho čísla:
“Dík, žes to včera platil. Příště si vyberu dost peněz předem. Teda, bude nějaké příště? :-) Aleš”
Paradoxně mě zklamalo, že vlastně nejsem kurva, ale jen řadová buzna, která spí s cizími lidmi zadarmo.
“Ne,” odepsal jsem. Musím si trochu udržet svoji zmrdskou úroveň.
PB