Když je člověk v Praze už pár let, dostane se do bodu, kdy se vyspal, nebo se o to alespoň pokusil se všemi lidmi na všech teplejch seznamkách. Občas i několikrát. Nějakou dobu se to dá řešit postupným snižováním nároků, ale pokud si člověk kromě mozku nevyšuká za ty roky z hlavy i nějakou důstojnost, ví, že i tohle má svoje limity. Pravidlo je překvapivě jednoduchý – Nikdo by se neměl nikdy vyspat s nikým, nad kým by si nedokázal ve střízlivosti vyhonit. Stejně jako by nikdo neměl nikdy nosit trička bez rukávů. To totiž dost souvisí.
„Nakupuješ si někdy oblečení na internetu?“ zeptal jsem se Pavlíny z práce na jedné z pauz na cigaretu.
„No, jasně.“
„No, tak si představ, že Grindr je něco jako e-shop háemka…“
„V háemku ale nenakupuju,“ přerušila mě.
„To je, proboha, jedno. Prostě Grindr je něco jako e-shop háemka. Tam taky nejsou často žádný pěkný kusy, takže ten příměr docela sedí.“
„No… A kde je problém?“ zeptala se mě.
„Problém je, že zatímco v háemku jednou za čtvrt roku rozmixujou všechny neprodaný hnusný trička do autosedaček, na Grindru ty týpci visí ještě několik dalších let. Jako kdyby to oblečení prodávali několik sezón, během kterejch ho ještě navíc nechali obnosit desítkami zpocených lidí,“ vysvětlil jsem jí.
„Fuj, Milane, to je nechutný.“
„Jasně, že je. Ale sem tam mi aspoň někdo pošle fotku pěknýho péra, snažím se vnímat ta pozitiva…“
„Ale stejně by to mohli s nějakým e-shopem s hadry zkombinovat,“ řekla Pavlína nakonec, když se mi dívala přes rameno, jak scrolluju Grindrem dolů a zase zpátky, „alespoň by tam bylo víc lidí oblečenejch.“
Protože do září, kdy se do města nastěhují čerství maturanti, je ještě daleko, jsem ve fázi, kdy příležitostně beru na milost i lidi, kteří nemají na Grindru profilovku. Ti se dají celkem jednoduše rozdělit do několika kategorí:
- Jsou oškliví a zadaní,
- jsou oškliví a volní,
- jsou hezcí a zadaní,
- jsou hezcí a volní, ale bojí se, že by je na Grindru načapala jejich máma, učitel dějepisu nebo Donald Trump.
Protože vztah není na rozdíl od paranoie duševní choroba, pokoušel jsem štěstí ve snaze najít někoho z té třetí skupiny.
Hned ten samý večer jsem tak narazil na Vojtu. Naoko nesmělej kluk, kterýmu bylo dvaadvacet let a kterej se logicky styděl za to, že coby zadanej leze na Grindr. Byl docela sdílnej, takže v rámci svý obhajoby na sebe stačil vysypat i to, že tu je proto, že jeho přítel na něj nemá tolik času a že zatím neuvažuje, že by ho podvedl, ale že ho pořád moc a moc miluje a je tedy přesvědčenej, že tohle je jen krátkodobá krize, která brzy odezní. Zvažoval jsem, jestli mu řeknu, že osobně si spíš myslím, že to je jenom laciná zlatokopka, vzhledem k tomu, že jeho o dvacet let starší přítel je podnikatel s bytem na Vinohradský – v tý seriózní části, odkud je to do Termixu jen pár minut pěšky. To byl ostatně taky důvod, proč jsem si Vojtu mohl zařadit do kategorie hezkých a zadaných.
Nakonec jsem si to ale rozmyslel. Zaprvý jsem si řekl, že je stejně důležitý, aby si na to Vojta přišel sám, a zadruhý, což pro mě bylo rozhodující, bych si mohl zbytečně rozhádat pěknýho mladýho kluka, se kterým jsem se mohl vyspat.
„Nemáš nějakou sprostou fotku?“ zeptal se mě po chvíli.
„Mám jednu z práce, na který dost hlasitě vykřikuju ‚kurva‘, ale bojím se, že to z toho nebude poznat. Vypadá to spíš, jako kdybych zíval,“ odpověděl jsem mu.
„Haha! Ale no tak, víš, jak to myslím ;) ;)“
Naštěstí už jsem dospěl do věku, kdy jsem si byl schopnej uvědomit, že moje péro vidělo už dostatečně dost lidí, aby jeden navíc nehrál velkou roli, takže jsem se pochlubil.
V tom okamžiku se Vojta odhlásil a už mi nenapsal. Nechal jsem mu tedy zprávu, že to je kretén a že jestli si někdy pomýšlel na tu fotku, kde hodně hlasitě vykřikuju ‚kurva‘, tak že na to může rovnou zapomenout, a pro ten den jsem Grindru nechal.
„… stejně měl určitě malýho ptáka, debil,“ shrnul jsem to druhý den Pavlíně na kuřpauze.
„Rozhodně, Milane,“ snažila se mě ukonejšit, „všichni, co se s tebou nechtějí vyspat, mají malýho ptáka.“
„Občas ho maj malýho ale i ti, co se se mnou vyspat chtějí, právě. To je pak ze všeho nejsmutnější. Jednou mě jeden takovej dokonce i rozbrečel.“
„Brečel jsi při sexu?“ zeptala se mě.
„Jo. Musel jsem mu pak nakecat, že mě dojalo, jak je na mě hodnej. To dojalo jeho a začal taky brečet… To byl hodně špatnej večírek,“ zavzpomínal jsem. „Nemáme za pět minut tu schůzku?“ odvedl jsem nakonec řeč jinam.
„Jo, jdeme,“ potvrdila mi Pavlína, „jen ještě takovej detail: Při focení tý fotky jsi nevykřikoval ‚kurva‘, ale ‚kunda‘…“
To bylo naposledy, kdy jsem někomu ukazoval, jak funguje Grindr.
PB
PS: Nezapomeňte, že si chcete koupit koupit knížku. Pokud ji už máte, chcete ji koupit svým kamarádům. Pokud ji už všichni kamarádi mají, chcete si koupit pro sebe ještě jeden rezervní kus. Teď je totiž s 10% slevou.