Moje Teplá Informační službaTM, jak občas přezdívám své kolegyni, která z nějakýho bizarního důvodu má perfektní přehled o všech buzních akcích, co se po Praze konají, mi v sobotu prozradila, že ten den budou jediná místa, kde se budou vyskytovat kvalitní buzny, koncert Madonny a tancovačka v holešovickém Neone.
Protože jsem se na Madonnu vypíchal už při předprodeji, vyrazil jsem večer do Neone na Vltavskou.
Budu si muset se svou informační službou promluvit, protože banda dvou seti hipstrů není to, co si představím pod pojmem “kvalitní buzny”.
Jelikož se mi ale v půl jedný ráno, poté, co jsem doma stihl dát lahev a půl vína, už nechtělo měnit lokál, šel jsem alespoň na bar, abych si jako skoro jedinej objednal něco jinýho než Club Maté s vodkou.
Postávat na u vchodu s pivem a sledovat různé vzory na flanelových košilích mě ale bavilo jenom pár minut, tak jsem, logicky, zapnul Grindr.
V té části Prahy a v té době se z něj stal katalog dřevorubců.
Jelikož jsem už toho měl v sobě poměrně dost, objednal jsem si tam u jednoho, který vypadal, že se neholil od Movemberu 2012, tanec a sex. Přesně takhle, v tomhle pořadí. Za pár minut jsme se potkali pod mixážním pultem.
Tam jsme si pokoušeli chvíli povídat, což v tom hluku nebylo úplně nejsnazší. Karel, jak se mi představil, byl značně nalitější než já, takže celkem rozumně navrhl, že skočí vrátit na bar flašku od matéčka, zatancujeme si a pojedeme ke mně. Ačkoliv sotva mluvil, na vrácení lahve z nějakejch praštěnejch asi ekologickejch důvodů furt trval.
Šel jsem se zatím vychcat s tím, že se teda pak potkáme na parketu, což se ukázalo jako pěkně debilní nápad, protože v Neone byla tma jako ve vinohradskejch darkroomech a jen občas zablesklo nějaký světlo.
Asi po pěti minutách jsem Karla nicméně našel a stylem “jsou dvě ráno, jsme oba nalitý, pojďme tancovat tělo na tělo a předstírat, že u toho nevypadáme jako kokoti” jsem ho chytil za prdel. Kolem nás zatím probíhala soutěž o nejlepší epileptickej záchvat.
“Půjdeme ke mně?” řekl jsem po jedný až pěti skladbách. Přesnej počet se u těhletěch neo-norm-something žánrů rozpoznává těžko.
Kejvnul.
Vzali jsme si věci ze šatny, objednal jsem tágo, naložil do něj už značně zbořenýho Karla a vyrazili jsme ke mně na byt. Cestou jsem mu třikrát zopakoval svý jméno, protože se na něj furt dokola doptával, a začal se modlit, aby nevytuhl hned, jak ho svalím na postel.
Nevytuhl. Díkybohu.
Akorát jsem ráno, kdy Karel vedle mě ještě spal, narazil na Grindru na zprávu od Karla, že se omlouvá, že se zakecal s kamarádkou a pak mě na tom parketu nemohl najít, takže si to spolu střihneme někdy jindy.
Vtipům o tom, jak všichni hipstři vypadají stejně, se už nesměju.
PB